Páter Martin Alois David

P. MARTIN ALOIS DAVID K DVOUSTÉMU VÝROČÍ JEHO NAROZENIN (1757–1957)

Obsah: K dvoustému výročí narozenin P. M. A. Davida, ředitele bývalé Pražské hvězdárny v letech 1800—1836, se podává pře­hled jeho činnosti v meteorologii a geodetické astronomii.

Na den 8. prosince t. r. připadlo dvousté výročí narozenin P. M. A. Davida, adjunkta a později ředitele (1800 — 1836) bývalé Praž­ské hvězdárny v Praze-Klementinu. Spolu se svými předchůdci, jesuitou P. Jos. Steplingem, zakladatelem Pražské hvězdárny a ' exjesuitou Ant. Strnadem, je David třetím budovatelem velkého materiálu meteorologických měření a pozorování k poznání praž­ské povětrnosti. Přispěl k němu měrou nemalou.

David se narodil 8. prosince 1757 ve vsi Dřevohryzech, tehdy německé, na Tepelském panství u Mariánských Lázní. Po studiích na klášterním gymnasiu v Teplé studoval na universitě v Praze theologii, matematiku a filosofii. V matematice byl žákem vyni­kajícího profesora Jana Tesánka, našeho prvého vykladatele New­tonových Principií. Od r. 1780 byl členem premonstrátského řádů kapituly v Teplé.

Pražská hvězdárna získala Davida r. 1789, kdy zde byl jmeno­ván adjunktem a kde byl již od r. 1786 volontérem. Místo ad­junkta obdržel po odchodu Fr. Gerstnera, když se tento stal uni­versitním profesorem po úmrtí prof. Tesánka. Na hvězdárně byl David neúmorným spolupracovníkem vlasteneckého ředitele, národního buditele Ant. Strnada a po jeho úmrtí r. 1799 se stal jeho nástupcem od počátku roku 1800.

Kromě svého úřadu ředitele hvězdárny měl David úřad univer­sitního profesora astronomie; pro rok 1816 byl zvolen rektorem university. Velmi činným byl v bývalé Královské české společ­nosti nauk, jejíž stálým tajemníkem byl po dobu dvaceti čtyř let, od r. 1807 do 1831 a direktorem od r. 1806 do 1807. Od r. 1817 řídil meteorologické stanice Společnosti vlastenecko-hospodářské a do jejích ročních zpráv přispíval přehledy povětrnosti. Byl také čestným členem několika cizích učených společností, podílel se velkou měrou na vědeckém pokroku své doby a svou vlastní neúmornou prací k němu nemálo přispěl.

Vykonal také několik cest do ciziny k svým přátelům, aby po­znal cizí hvězdárny nebo aby se zúčastnil velkých astronomických měření. Roku 1801 navštívil novou hvězdárnu na Seebergu u Góty, řízenou jeho přítelem, baronem Fr. von Zachem, s nímž si do­pisoval od r. 1791 do 1805, roku 1818 odjel do Mnichova k návště­vě nové hvězdárny v Bognhausenu, r. 1820 a 1822 na vrch Postlingberg u Lince a do kláštera v Kremsmünsteru v Hor. Rakousích, kde se horlivě pěstovala astronomie. Tyto obě cesty podnikl ke zdaru velkého úkolu, k změření rozdílů zeměpisných délek hvězdáren Mnichova a Vidně, jež vykonal na Davidův popud hlavní ubytovatelský štáb rakouský metodou ohňových signálů. Roku 1821 byl po několik měsíců ve Vídni, kam byl povolán dvorní studijní komisí, aby podal posudek o plánech na stavbu nové hvězdárny ve Vídni.

Životní dílo Davidovo tvoří jeho práce na Pražské hvězdárně, především meteorologická měření od r. 1789 do 1833 vytvořená jeho vedením a návodem, a astronomická určení poloh četných míst v Cechách k zlepšení nedokonalé Mullerovy mapy Čech a jako podklad k sestrojení mapy nové. Třetí část jeho snažení, jehož cílem byla novostavba hvězdárny místo nevhodné astronomické věže, nedošla splnění přes všechnu námahu, kterou tomu cíli vě­noval doslovně od nastoupení místa ředitele hvězdárny až do od­chodu na odpočinek.

Dne 1. ledna 1789 započal David sám řadu meteorologických měření současně s ředitelem Strnadem (jehož řada se počíná dnem 1. ledna 1775) a pokračoval v nich až do konce roku 1799; od 1. ledna 1800 v nich pokračoval v rozsahu značně větším se svými spolupracovníky až do konce r. 1833; tehdy odešel do svého kláš­tera v Teplé jako stařec šestasedmdesátiletý na odpočinek po práci téměř padesáti let na hvězdárně. Prahu opustil počátkem r. 1834 a zemřel v Teplé 22. února 1836. Ostatky jeho těla odpočívají na klášterním hřbitově.

Tuto meteorologickou pozůstalost Davidovu z doby od 1. ledna 1789 do 31. prosince 1799 tvoří osm sešitů školního formátu s po­zorováním třikrát denně a 34 foliových svazků z let 1800—1833 s pozorováním osmkrát denně. Záznamy v malých sešitech jsou všechny - až na malé výjimky, kdy měřil a zapisoval Davidův sy­novec, posluchač filosofie - písmem Davidovým, ve svazcích velkých je převážná část zápisů - pokud David nebyl mimo Prahu - také jeho písmem. V klášteře Teplé založil David meteorologic­kou stanici, jejíž zápisy máme po dobu 27 let až do r. 1833. Úmr­tím zakladatele stanice zanikla.

Všechny tyto deníky jsou zachovány v archivu bývalé Státní hvězdárny v Praze, dnešního Astronomického ústavu Českoslo­venské akademie věd. Záznamy velkých deníků obsahují: výšku barom. tlaku v palcích a čárkách vídeňské stopy, teplotu vzduchu na tlakoměru, teplotu teploměru venkovního, vše v stupních Reaumurových, teplotu podle škály Fahrenheitovy a často i údaj teplo­ty vzduchu podle teploměrů jiných, jež se na hvězdárně bud zkoušely, nebo jichž se neužívalo pravidelně k dennímu měření, stupeň vlhkosti, po případě „suchosti" vzduchu podle několika vlhkoměrů; údaje o souhlase nebo odchylce jednotlivých přístrojů proti přístrojům základním jsou pečlivě zaznamenány, tak jako všechny opravy a úpravy, jichž bylo potřebí občas na přístrojích. Jsou tu podrobné údaje o tvaru oblak a o jejich tahu značkami mannheimské stupnice, o směru a síle větru podle čtyřdílné stup­nice mannheimské, záznamy o dnech slunečných, pošmurných, temných, klidných, o dešti a sněžení; o mlze, námraze, o bouřkách, jejich tahu a síle. Přihlíží se tu k úkazům meteorologické optiky, k duhám, kolům kolem Slunce a Měsíce, polárním zářím, scintillaci hvězd, zvířetníkovému světlu aj. Pravidelně jsou tu zapiso­vána pozorování fenologická, zejména pokud jde o ovocné stromy, jejich rozkvétání a zrání plodů, o obilí, jeho vzrůst, metání a prů­běh žní kolem Prahy i v okolí, zejména kolem Teplé. Pravidelně bývá zapisován návrat vlaštovek, prvé lety netopýrů, zamrzání a odchod ledu Vltavy. Tyto domácí zprávy jsou doplňovány vý­pisky, často značně podrobnými, z novin o meteorologické situaci v cizině, zejména šlo-li o extrémní teploty, nápadně silné bouřky nebo mimořádně velké povětrnostní srážky, o zemětřeseních a vů­bec o všem, co mohlo tehdejšího meteorologa zajímat. Podrobné poznámky k měřením psal pouze David; jakmile odjel na některou ze svých vědeckých cest, obsahují pozorování holá čísla. Jeho po­mocníci nebyli patrně schopni posoudit povětrnostní situaci tak, aby ji mohli bezpečně popsat. Deníky jsou psány latinsky, zprávy novin jsou z německých předloh. Obsah deníků malých je méně podrobný, základní pozorování a měření však jsou zde také.

Kromě měření a pozorování astronomických a meteorologic­kých na hvězdárně vykonal David velmi četná měření obojího druhu na svých vědeckých cestách. Konal je svým nákladem po dobu čtyřiceti let od roku 1790 do 1833, kdy dosáhl věku 76 let a kdy nemohl déle snášet nepohodlí cestování.

Když se stal r. 1789 adjunktem hvězdárny, nebyla, podle jeho slov, kromě Prahy a Benátek, kdysi sídla observatoře Tyge Braha, určena astronomicky poloha žádného jiného místa Čech a také ty­to hodnoty potřebovaly ještě opravy, neboť zeměpisná délka Pra­hy byla sice určena správně prací profesora Gerstnera, pólová výška byla však udána předchůdci o půl minuty příliš velká. Proto „považoval za podstatnou část svého povolání postarat se o to, aby tento nedostatek byl odstraněn astronomickým změřením většího ' počtu zeměpisných poloh k zlepšení mapy Mullerovy a k navržení nové správné mapy Čech". Tak napsal sám v předmluvě k pojed­nání „Geographische Ortsbestimmung von Worlik und Drhowl" (1815). Mapa Müllerova, o kterou tu jde, byla vypracována země-měřičem, zemským inženýrem Janem Christiánem Mullerem na rozkaz vlády a vydána r. 1720 tiskem nákladem stavů království Českého. Polohy jejích míst nebyly stanoveny na základě měření astronomického a geodetického.

Davidovy cesty za tímto úkolem ho vedly nejprve k hranicím Čech, k změření poloh hlavních bodů a k zjištění tvaru, jaký tvoří obvod země České. Druhou částí programu bylo změření poloh míst ve vnitrozemí. Zeměpisné šířky odvozoval z měření korespon­dujících výšek Slunce poblíže poledníku, zeměpisné délky z po­zorování zákrytů hvězd Měsícem, hlavně však metodou ohňových signálů, kterýchžto měření organisoval s dobrovolnými spolu­pracovníky celé řady. Podle této metody bylo v noci zapáleno vhodné množství střelného prachu na místě (obvykle vrchu), jež bylo současně viditelné ze všech stanic. Okamžik záblesku vybuchnuvšího prachu byl konstatován na všech stanicích kyvadlo­vými hodinami a rozdíly zeměpisných délek se pak odvodily z míst­ních časů, ovšem se zřetelem k příslušným opravám hodin.

Na cesty vozil David všechny přístroje, potřebné k měření astronomickým i meteorologickým: sextant, koupený z Anglie prostřednictvím barona Zacha, kyvadlové hodiny, vynikající dílo pražského hodináře Simona Müllera, zhotovené k podnětu ředitele Strnada tak, aby se daly snadno rozložit a zase složit k pohodlnému převážení a užívání na cestách. Když Společnost nauk zakoupila z Anglie roku 1793 kapesní chronometr, užíval po řadu let i tohoto přístroje. Vozil na cesty ovšem i tlakoměr a teploměry.

Cestoval obvykle v době od května do konce září, některé cesty se protáhly až do října. O všech těchto podnicích, o měření a vý­sledcích zanechal podrobné zápisky v pozorovacích denicích.

Rozsah jeho práce je patrný ze seznamu cest. R. 1790 cesto­val k západním hranicím Čech a do Plzně, 1792 do okolí Karlo­vých Varů a do Teplé, 1793 do Vyššího Brodu a do některých ra­kouských míst poblíž hranic Čech, téhož roku ještě do Žitenic u Litoměřic, kde žil jeho přítel a spolupracovník, meteorolog a kartograf, děkan Fr. Kreybich; r. 1794 a 1796 se vypravil na Krá­lický Sněžník a k hranicím Čech a Moravy, 1795 do Krkonoš a k severní hranici Čech, 1796 do Kramolína a Marian. Lázní; Roku 1797 se vypravil k západní hranici země (hora sv. Anny u Chebu), do Slaného a do Sazeného, úmrtního místa ředitele Strnada a na Říp; r. 1798 se vydal lodí firmy Lanna, dovážející z Č. Budějovic sůl, do Litoměřic a Žitenic; později odjel do Hra­diště nad Sázavou, potom do Vyš. Brodu a na jižní hranici Čech s Rakousy, aby přezkoušel výsledky svého měření z r. 1793; roku 1799 byl ve Vrchlabí, v březnu 1801 v Benátkách, působišti Tyge Braha, v srpnu toho roku na jihozápadní hranici Čech, na hoře sv. Vintíře, v Klatovech a jiných místech Šumavy (na Javoru), jakož i v západních Čechách, 1804 v Teplicích, v klášteře Oseku a v Nakléřově. Roku 1805 organisoval ohňové signály na Sněžce a na Petříně k zjištění zeměpisné polohy Vratislavy, 1806 v Kupferbergu a na Řípu, 1808 v Krásné Lípě, 1810 v okolí Plzně, v Chotěšově, v Šopce u Mělníka a v Jablonném. Roku 1811 trianguloval panství kláštera v Teplé, 1812 měřil na vrchu Radimovce a na Sv. Hoře u Příbrami, aby zjistil polohu Orlíka a Drhovle, také na Orlíku, kde byl i roku 1813 a 1814; r. 1817 měřil v Červeném Hrádku u Chomutova, 1818 v Mariánských Lázních a v Mnicho­vě, 1819 v Poděbradech, v Červ. Hrádku a v Lounech, 1820 v červnu a červenci na Postlingbergu, v Linci, Solnohradu, téhož roku v srpnu, září a říjnu na hoře sv. Anny u Chebu, 1821 ve Víd­ni, 1822 znovu na Postlingbergu, v Linci a Solnohradu, ve Vyš. Brodě a v Krumlově, 1823 ve Zbenici, 1824 a 1825 v Nových Zámcích, v okolí Bělé a v Housce, 1825 ve Smečně, na Křivoklátu a v Nižboru, 1826 v Březnu a na Nových Hradech, 1827 znovu na Nových Hradech, 1828 v Teplicích, 1829 v Pátku, 1830, 1831 a 1833 v Teplicích. Nejsou zde uvedena četná místa, v nichž David se pouze zastavil, nýbrž pouze hlavní cíle jeho cest. Každého roku trávil část léta ve svém klášteře v Teplé a po několik let dojížděl pravidelně k vinobraní na Mělníce, na vinici, náležející jeho kláš­teru, kterou spravoval.

Na všech těchto cestách konal David kromě měření astronomic­kých měření barometrem k stanovení nadmořské výšky místa a měřil též teplotu vzduchu. Měřil však tyto prvky nejen na cílech svých cest, kde měřil astronomicky, ale všude tam, kde se cestou zastavil, u každého hostince, v němž přenocoval nebo kde se za­stavil dostavník, u bytu každého přítele a příznivce, u něhož pobyl, v každém místě, v němž se pozdržel z jakéhokoli důvodu.

Na těchto stanovištích měřil změny prvků meteorologických tolikrát denně, kolikrát uznal za potřebné; na zastávkách cestou měříval obvykle třikrát denně, v místě, v němž se zdržel déle nežli den až šestkrát a sedmkrát denně. Vždy zapisoval směr větru a je­ho sílu, srážky, bouřky a jiné mimořádné úkazy. Cestou si všímal vlivu povětrnosti na vývoj rostlin, zejména obilí a ovoce, pozoroval tahy ptáků a jiné fenologické jevy. I na cesty k vinobraní do Měl­níka vozil tlakoměr a teploměr a měřil tu kromě tlaku a teploty volného vzduchu i teplotu vzduchu při zemi. O vinařství měl značné vědomosti jak je zřejmé z části jeho pojednání o zeměpisné poloze Mělníka „Ueber die geographische Lage der Stadt Melnik und den dortigen Weinbau" (1814).

Deníky záznamů z těchto cest se zachovaly v archivu hvězdárny; obvykle tu je o každé cestě kromě deníku meteorologického deník měření astronomických s příslušnými výpočty a sešit z výpočtů nadmořských výšek míst, na nichž David měřil. Zeměpisných poloh, zjištěných Davidem, použil především Davidův spolu­pracovník P. Fr. Kreybich, děkan v Žitenicích u Litoměřic, k se­strojení nové mapy Čech a map jednotlivých krajů Českých. Prá­vem nazval astronom E. Buchar Davida pro tyto jeho cenné práce zakladatelem geodetické astronomie v Čechách.

Výsledky Davidových měření astronomických a geodetických jsou otištěny v řadě asi třiceti pojednání; většina jich vyšla ve spi­sech bývalé Společnosti nauk v Praze, několik jich vydal David samostatně, nepochybně nákladem svého kláštera. Výsledky pra­videlných každoročních astronomických měření vyšly jednak také ve spisech Společnosti, jednak v časopisech zahraničních; byly to „Allgemeine geographische Ephemeriden", vycházející ve Výmaru, „Monatliche Correspondenz zur Befórderung der Erd- und Himmels-kunde", vydávaná v Gótě, oba řízené Davidovým přítelem, ředite­lem hvězdárny na Seebergu u Góty, baronem Zachem, dále vídeň­ská ročenka astronomická „Ephemerides Vindobonenses", vydávaná vídeňským astronomem, ředitelem hvězdárny Fr. Triesneckerem, ročenka J. E. Bodeho, „Astronomisches Jahrbuch", vycházející v Berlíně, „Zeitschrift für Astronomie und verwandte Wissenschaf­ten", řízený nástupcem Zachovým v Gótě, Bernhardem von Lin-denau a J. G. F. Bohnenbergem v Tubinkách a ve Štutgartě a „Astronomische Nachrichten", vycházející v Altoně.

Davidova měření meteorologická nebyla vydána tiskem a to ani měření na cestách, kromě jednotlivých výsledných údajů, prová­zejících přímo některá astronomická měření a měření výšek, obsa­žená v příslušných pojednáních. Avšak v přehledech povětrnosti v českých krajích v letech 1817—1829 a 1831, zpracovaných z po­zorování pozorovatelů na stanicích Společnosti vlastenecko-hospodářské a touto společností vydávaných tiskem, podal David, jenž tuto meteorologickou službu organisoval, i výsledky meteorolo­gických měření na Pražské hvězdárně. V názvech tří posledních prací z let 1828, 1829 a 1831 je to přímo vysloveno. Ročník 1830, jenž v této řadě schází, napsal adjunkt hvězdárny Adam Bittner.

Výsledky měření astronomických, vykonaných moderními pří­stroji a metodami spolehlivějšími, než jakých užíval David, mohou být přesnější než Davidovy, avšak denní meteorologická měření, konaná jím a jeho spolupracovníky na Pražské hvězdárně, mají cenu trvalou a jsou mohutným kamenem v základech budovy české meteorologie.

O životě a pracích Davidových pojednávají tyto novější práce:

• Emil Buchar: Martin Alois David, der Begriinder der geodatischen Astronomie in Böhmen. Věstník Král. české společnosti nauk. R. 1939.
• Václav Hlaváč: Tepelné poměry hlavního města Prahy. I. díl, 1937. Československá statistika, sv. 143.
• Otto Seydl: Die Geschicke eines Chronometers der Kgl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften in Prag (1791—1864). Vydala K. č. společnost nauk r. 1935, separát v Publikacích Pražské státní hvězdárny, č. 8.
• Otto Seydl: Briefe F. X's. Freiherr von Zach und seines Nachfolgers Bernhards von Lindenau von 1791—1816 an P. M. A. David, Adjunkt und Direktor der Kgl. Prager Sternwarte. Vy­dala K. č. společnost nauk r. 1938, separát v Publikacích Praž­ské státní hvězdárny č. 11.
• Otto Seydl: Meteorologie na Pražské hvězdárně a v Čechách v minulosti (1752—1839). Hanzlíkův Sborník, vydaný Stát. ústavem meteorologickým v Praze, 1952.
• Otto Seydl: Soupis vědeckých prací P. M. A. Davida, ředitele Pražské hvězdárny a řádného člena Královské české společnosti nauk v Praze. Věstník K. č. společ. nauk. R. 1952.

Podobizna P. M. A. Davida od neznámého umělce, z bývalého musea Pražské hvězdárny, zpodobňuje astronoma v jeho řádovém rouchu. V pravé ruce drží sextant, jenž byl jeho hlavním přístro­jem při měření astronomických poloh míst, druhou rukou se opírá o stůl, na němž leží jedna z map Kreybichových, sestrojených podle jeho údajů poloh a na ní spočívá kapesní chronometr, majetek Spo­lečnosti nauk, jehož užíval David po mnoho let při měření.