K sedmdesátinám Prof. PhDr. Rudolfa Schneidera

PROFESOR Dr. RUDOLF SCHNEIDER, PRVNÍ ŘEDITEL STÁTNÍHO ÚSTAVU METEOROLOGICKÉHO V PRAZE, ZEMŘEL PŘED 50 LETY

ÚVOD

V tomto roce, 16. srpna 2005, uplyne 50 let od smrti budovatele československé povětrnostní služby, zakladatele a prvního ředitele Státního ústavu meteorologického v Praze, profesora PhDr. Rudolfa Schneidera. Touto připomínkou chceme uctít památku organizátora, učitele a vědce, který se zasloužil o to, že meteorologická služba v našem státě se od počátku správně orientovala a rozvíjela tak, že rostla její prestiž na domácím poli a získala i mezinárodní uznání. Jeho přičiněním se činnost ústavu opírala o práci zanícených a vzdělaných lidí, k jejichž výchově Schneider přispěl jako jejich šéf i jako učitel na vysoké škole. Životní dráhu a zásluhy prof. Schneidera při příležitosti jeho 70. narozenin [17] a v nekrologu [18] stručně popsal na stránkách tohoto časopisu jeho dlouholetý spolupracovník prof. A. Gregor (1892-1972), jehož hodnocení nám může být dobrým vodítkem.

Rudolf Schneider se narodil 3. srpna 1881 v Dolní Lukavici u Přeštic v západních Čechách v rodině lékaře. V letech 1892-1900 studoval na reálném gymnáziu v Klatovech, odkud přešel na Filozofickou

fakultu České univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze studovat matematiku a fyziku a speciálně meteorologii a klimatologii (1901-1906). Vědecké základy z posledně jmenovaných oborů získal u Františka Augustina (1846-1908), prvního profesora těchto oborů na pražské univerzitě. Předmětem Schneiderova hlavního rigoróza byla meteorologie a klimatologie, vedlejšího experimentální fyzika, jeho dizertační práce se nazývala Absolutní měření nočního vyzařování s několika výsledky. Promován na doktora filozofie byl v roce 1907.

2. ŽIVOT VE VÍDNI

Na Augustinovo doporučení byl R. Schneider v témž roce přijat do Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni, v té době již proslulé státní instituce¹⁾. Prostředí vídeňské meteorologické školy, založené Juliem von Hannem (1839-1921) a dále rozvíjené A. Defantem, W. Schmidtem (1883-1936), H. v. Fickerem (1881-1957), A. Wagnerem (1883-1942), V. Conradem (1876-1962), F. M. Exnerem (1876-1930), M. Margulesem (1856-1920), W. Trabertem (1863-1921) a J. M. Pernterem (1848-1908), jenž byl ředitelem ústavu v letech 1897-1908, vytvářelo vynikající předpoklady pro Schneiderův vědecký růst. Kromě S. Hanzlíka (1878-1956) se žádnému Čechovi takových podmínek nedostalo (S. Hanzlík pobýval ve Vídni na studiích u prof. Hanna v letech 1906-1912). Méně je známo, že z Čechů ještě před Schneiderem a Hanzlíkem v letech 1875-1899 působil v Ústředním ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus J. Liznar (1852-1932), věnující se magnetickým studiím.

Kontakt, který R. Schneider navázal s o tři roky starším S. Hanzlíkem po jeho příchodu do Vídně z pobytu ve Spojených státech, byl trvalý. Oba vědci zůstali ve stálém písemném i osobním styku i po Hanzlíkovu přechodu do Prahy, který byl zvláště těsný ke konci první světové války, kdy spolu podrobně projednávali projekty pozdější československé meteorologické služby [6]. Jejich přátelský vztah se projevil i v pozdější Hanzlíkově nabídce na umístění Státního ústavu meteorologického v prostorách Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Tehdy byl profesor Hanzlík ochoten se ve svém ústavu uskrovnit, jen aby nově založený ústav měl alespoň nejnutnější podmínky pro svou činnost. Je známo, že toto „provizorium“ nakonec trvalo 21 roků [23].

Schneider byl rozený experimentátor. Ve Vídni měl umožněno uplatnit své vlohy a nadání při měření slunečního záření a nočního vyzařování a v rodícím se aerologickém průzkumu, který se prováděl pilotážemi i pomocí balonů s posádkou. Mimo jiné zpracoval výsledky měření slunečního záření Ángstromovým pyrheliometrem [Messungen der sonennstrohlung an der k. k. Zentralt Anstalt für Meteorologie und Geodynamik in Wien (1908)]. K výzkumu volného ovzduší se vracel v časopiseckých článcích [8, 9]. V jednom z nich napsal: Pilotování samo není - jak se někdy za to má - vynálezem válečným. Pilotovalo se již více let před válkou pro vědecké účely a sice sledovány byly též větší gumové balony o průměru asi 2 m, nesoucí registrační přístroje. Takový balon se podařilo sledovati pisateli astronomickým teodolitem až do vzdálenosti asi 90 km, kdy již byl ve výši asi 18.000m [8].

R. Schneider se především věnoval práci v seismologickém oddělení řízeném V. Conradem, později jím samým. Z této činnosti vytěžil fundamentální práci o mikroseismickém neklidu [14], jež se o mnoho let později stala jeho spisem habilitačnímpod názvem Über diepulsatorischen Oszilationen des Erdbodens im Winter 1907 in Wien (O pulzačních oscilacích půdy v zimě 1907 ve Vídni).

Ještě asistent vídeňského ústavu a už také jako docent meteorologie a klimatologie na České vysoké škole technické v Brně přeložil z němčiny do češtiny výbornou knížku Meteorologie und Klimatologie od W. Traberta [16], tehdejšího sekretáře zmíněného ústavu a docenta vídeňské univerzity. V předmluvě píše: Ačkoliv se stalo v poslední době vydá ní moderního dílka o meteorologii a klimatologii v jazyku českém skutečnou potřebou, nedovolují přece dosud poměry nákladu obšírnější práce původní. Z toho důvodu odhodlal se překladatel uspořádati české vydání této knížky, která podává populárním způsobem všeobecný přehled moderní meteorologie a klimatologie. Toto české vydání není doslovným překladem originálu, nýbrž bylo na několika místech pozměněno, pokud toho vyžadovaly novější výzkumy. Bez velkého přepracování nebylo ovšem možno vzíti na české poměry zřetel v tom rozsahu, jak by si toho bylo přáti.

3. EXTERNÍ UČITEL

Dráhu vysokoškolského učitele R. Schneider zahájil z po-pudu Vladimíra Nováka (1869-1944), profesora české techniky v Brně, založené v roce 1899 s názvem Cís. král. česká vysoká škola technická. V. Novák, postavený po odchodu prof. Františka Koláčka do Prahy v roce 1902 do čela jejího Ústavu obecné a technické fyziky, již při výstavbě školy (1907-1910) usiloval o vybudování kvalitního meteorologického pracoviště při svém ústavu. S ohledem na ně byl fyzikální ústav situován v nejvyšším patře strojního pavilonu, kde byla zřízena také meteorologická laboratoř, k níž patřila plošina pro pozorování oblačnosti, atmosférické elektřiny apod. [25]. Observatoř Brno, česká technika se stala významným bodem rakouské a následně československé meteorologické sítě.

R. Schneider, který byl řediteli ústavu při zařizování meteorologické stanice velmi nápomocen, byl z Novákovy iniciativy v roce 1909 jmenován na základě již uvedené seismologické práce honorovaným docentem meteorologie a klimatologie a v roce 1912 soukromým docentem těchto oborů při téže škole. O tom, jak významná byla Schneiderova úloha na škole svědčí, že vídeňské ministerstvo školství v zásadě schválilo Novákův návrh na seismologické zařízení při meteorologické stanici a těsně před válkou povolilo mimořádnou dotaci na zakoupení přesných hodin s křemenovým kyvadlem.

V květnu 1918 profesorský sbor české techniky v Brně navrhl Schneidera za titulárního mimořádného profesora meteorologie a klimatologie, avšak jmenování se již neuskutečnilo [25].

V programech České vysoké školy technické v Brně se poprvé objevuje Schneiderova přednáška z meteorologie a klimatologie s praktickým cvičením (mezi přírodovědeckými přednáškami) ve školním roce 1909/10 (3 + 1 h v letním semestru), která byla povinná pro obor kulturního inženýrství. Později byla zařazena i do učebních plánů zeměměřičů.

V programech studia v pozdějších letech bývaly i přednášky Výzkum volné atmosféry, Aeronautická meteorologie a Prognóza povětrnosti. Šlo o výběrové přednášky, takže těžiště meteorologické výuky zůstávalo na směru vodohospodářském a geodetickém.

R. Schneider v Brně přednášel ještě krátce po převratu v roce 1918. Brzy poté, co se stal v Praze ředitelem Státního ústavu meteorologického, svou venia docendi převedl na Karlovu univerzitu (1922) a pedagogické povinnosti na brněnské technice přenechal A. Gregorovi. Mimořádným profesorem pražské univerzity byl jmenován v roce 1930. Je společnou zásluhou Novákovou i Schneiderovou, že meteorologie na brněnské technice trvale a za dobrých podmínek zakotvila [20] a zdárně se ve stejných prostorách vyvíjela i za dobu existence Vojenské akademie a dnes pokračuje při civilní škole (VUT).

K Schneiderovu zájmu o působení na vysoké škole se váže ještě jedna epizoda, která nebyla až dosud v jeho životopisech uváděna. M. Vávra, zabývající se historií kateder bývalé Vysoké školy zemědělské v Brně, zaznamenal, že Schneider pořádal o docenturu na této škole hned po jejím založení v roce 1919, od docentury pro meteorologii a klimatologii však bylo z finančních a jiných důvodů upuštěno. Přesto bylo schváleno, že od letního semestru 1921/22 bude přednášet předmět meteorologie a klimatologie Dr. Schneider za honorář pro loňský studijní rok, náhradu jízdného rychlovlakem I. třídy z Prahy do Brna a zpět a příslušných diet, doc. Schneider se však této suplentury vzdal [27].

Učitelská činnost R. Schneidera pokračovala na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, poprvé ve školním roce 1922/23 přednáškou Meteorologie v letectví (2 hodiny v letním semestru). V následujících letech až do uzavření českých vysokých škol nacisty ohlašoval ve stejném nebo menším rozsahu přednášky O meteorologických přístrojích a metodách pozorování, O zpracování meteorologických pozorování, O předpovídání povětrnosti, již uvedenou přednášku Meteorologie v letectví, a vedl Meteorologické praktikum. Ze studijních programů je zřejmé, že se věnoval hlavně meteorologickým měřením a zpracování výsledků pozorování, o nichž přednášel i po ukončení války. Přednášel až do vysokého věku, než mu trvalá nemoc v pedagogické práci zabránila. Podle A. Gregora neomezoval se prof. Schneider jen na povinné vysokoškolské přednášky, nýbrž působil svým přístupným postojem v tom směru, aby u posluchačů podchytil zájem o obor a dychtivost seriosně pracovat. Kolik nastávajících meteorologů nalezlo u něho trvalé podpory, přímé vedení a povzbuzení neochabovat v práci! [18].

4. ŘEDITEL METEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU

Po převratu v roce 1918 přesídlil R. Schneider do Prahy. V květnu 1919 byl ministerstvem školství a národní osvěty přidělen státní hvězdárně s úkolem začít organizovat československou meteorologickou službu a příslušný ústav. K takové práci měl výborné předpoklady, především bohaté více než 13leté zkušenosti získané za pobytu ve vídeňském meteorologickém ústavu, ale také vhodné osobní vlastnosti, jako takt a obratnost při jednání. Stal se prvním zaměstnancem nově zřízeného Státního ústavu meteorologického již 5. dubna 1919, tedy v době, kdy ústav ještě de facto neexistoval. V témž roce (1. srpna) nastoupil k ústavu také A. Gregor [26].

Ředitelem ústavu byl Schneider jmenován 31. srpna 1920. V té době měl ústav pravděpodobně jen 4 zaměstnance. Budoval se velmi pozvolna, ještě po 10 letech trvání (k 1. 10. 1928) měl všeho všudy 19 zaměstnanců různých kategorií, včetně zřízenců, kromě toho měl přidělen pomocný personál Ministerstvem národní obrany (5 sil) a dalších 13 sil pro leteckou povětrnostní službu v Praze a na letištích mimo Prahu Ministerstvem veřejných prací. Dnes můžeme jen žasnout, jak se malému počtu zaměstnanců ústavu podařilo v mnohonárodním státě udržet, případně obnovit a rozšířit meteorologická pozorování na území od západních Čech až po Podkarpatskou Rus, provozovat laboratoř a zkušebnu přístrojů, zpracovávat a uveřejňovat klimatologickou statistiku a rozvíjet předpovědní a informační službu, mimo jiné pro účely rychle se rozvíjející letecké dopravy.

Ředitel Schneider si byl vědom toho, že pro zajištění ústavu je nezbytné zvýšení vážnosti meteorologie v různých společenských kruzích. Ještě ve 20. a 30. letech minulého století byla meteorologie i odbornou veřejností tradičně přezírána zvláště kvůli neúspěšným předpovědím počasí, které nebyly považovány za příliš vědecké. Navíc prognózu počasí v té době kompromitovali někteří laici a šarlatáni, vydávající různé předpovědi počasí ze zištných důvodů. Bylo potřeba usilovně vysvětlovat složitost atmosférických procesů a pokroky nastávající v předpovědních metodách, ale také skutečnost, že předpovídání počasí není jediným úkolem meteorologického ústavu.

Proto Schneider podobně jako jeho kolegové konal soustavnou osvětovou práci. Psal popularizační a informační články, přednášel na schůzích České astronomické společnosti, v rozhlase a jinde. Přispíval do časopisů Letectví, Vesmír, Říše hvězd, Příroda, Radiotelegrafie a radiotelefonie apod., a také do novin. Tak vznikly např. jeho spisky o pilotování [8], výzkumu volné atmosféry [9], o meteorologickém zabezpečování letectva [4], o organizaci meteorologické služby v našem státě [7] a mnoho jiných.. Schneider dbal také o to, aby ústav propagoval svou činnost při příležitosti konání hojně navštívených akcí, jako byly domácí i mezinárodní letecké výstavy nebo Výstava soudobé kultury v Brně v roce 1928.

Jako ředitel ústavu mnohokrát reprezentoval československou povětrnostní službu na poradách doma i v zahraničí. Byl vrchním radou vědeckých ústavů, členem Československé národní rady badatelské, Královské společnosti nauk, řádným členem Učené společnosti Šafaříkovy, členem Commission Internationale de la Navigation Aérienne, členem Commission Internationale des renseignements synoptiques [26].

Během výkonu své funkce zažil úspěchy i zklamání. Rozbití Československa v roce 1939 znamenalo zánik celostátního ústavu, který založil a rozvíjel. Stál i v čele nového ústavu s působností jen na území protektorátu Čechy a Morava (ÜMÜ), kterému se na rozdíl od ústavu původního dostalo na Smíchově v Holečkově ulici vyhovujícího umístění. Němci nařízené sloučení meteorologické, agrometeorologické, srážkoměrné a bioklimatologické služby do jedné instituce nemohlo dr. Schneidera uspokojit, když naopak byla od ústavu odloučena synoptická a letecká meteorologická služba, jejíž rozvoj usilovně podporoval. Pod německým dohledem ústav vedl až do skončení války, kdy jako 64letý nastoupil na odpočinek. Dále však malým pedagogickým úvazkem působil v Hanzlíkově univerzitním ústavu, kde pro studenty sepsal skriptum o meteorologických přístrojích a metodách pozorování [5].

Dnes žije jen málo lidí, kteří se s R. Schneiderem osobně setkávali v meteorologickém ústavu nebo na půdě univerzity. Jeden z nich, Václav Šimůnek, bývalý elektrotechnik a elektromechanik přístrojového oddělení ústavu, vzpomíná, jak byl jeho někdejší ředitel, jehož velkým koníčkem bylo hodinářství, nadšen, když mu zkonstruoval zařízení, na kterém mohl chytat greenwichský čas [19] a jak dodržel slib zvýšení jeho platu poté, co se oženil.

V dosud nepublikovaných vzpomínkách zesnulého klimatologa dr. Emila Veselého (1903-1987), které do tisku připravil J. Munzar, čteme, že po nástupu na Karlovu univerzitu ho zvlášť zaujala Schneiderova přednáška Meteorologie v letectví (1923). V té souvislosti je zajímavá poněkud jizlivá Veselého poznámka, že když se chtěl už jako zaměstnanec Státního ústavu meteorologického učit létat v pilotní škole, pokládal ho Schneider za blázna, který se chce zabít, ač je ženat a má dítě, kdežto on byl svobodný, když letěl nebo snad létal v balonu někdy před 1. světovou válkou. Připomíná, že od roku 1929, kdy se synoptické oddělení přestěhovalo na Flóru, Schneider denně hodnotil předpovědi počasí, a že jako člověk konzervativní říkával, že dokud tu bude on, služba se bude dělat, jako se dělala ve Vídni [24].

A. Gregor zaznamenal Schneiderův vřelý vztah k medicíně (jeho otec i děd byli lékaři) a jeho úctyhodné znalosti v tomto oboru a také to, že z jeho iniciativy byla v Československu zřízena bioklimatologie aplikovaná ve zdravotnictví [18].

5. POČASÍ A PŘESNÝ ČAS

Plnění mnohých organizačních, odborných a společenských povinností spojených s postavením ředitele ústavu neumožňovalo předtím nadějnému mladému badateli soustředěně pokračovat ve vědecké práci. Proto těžiště Schneiderovy vědecké práce spočívá ve vídeňském období. V pozdějších letech se věnoval již zmíněné vědecko-popularizační a propagační činnosti a sepisování příležitostných spisů, jakým bylo např. hodnocení mimořádně tuhé zimy 1928-29 [15].

Doktor Schneider je také autorem několika drobnějších populárně zaměřených knižních děl, která vynikají vědeckostí výkladu a bohatou faktografií.

Návod, jak využívat k předpovědi počasí měření tlaku vzduchu, podal ve spise Aneroid [1]. Publikace Předpovídání povětrnosti [12] z roku 1928 zachycuje přelomové období ve vývoji naší meteorologie: na jedné straně se již v ústavní praxi používala metoda synoptické meteorologie, na druhé straně doznívaly pokusy o krátkodobé místní předpovědi, na které byli odkázáni lidé, kteří neměli kontakt s prognózním pracovištěm, opírali se o vlastní zkušenosti s lokálním počasím a odpozorované kauzální vztahy. V té souvislosti autor připomenul metodu kněze Stephana Kaltenbrunnera [7] z Lince, založenou na principu „Po stejných povětrnostních faktorech následuje stejné počasí“, kterou Schneider vylepšil (odtud název metoda Kaltenbrunnerova-Schneiderova), [8] ověřoval a její výsledky publikoval ještě v době působení ve Vídni (Met. Zeitschrift 1917, seš. 6/7). Ve 2. modernizovaném vydání knížka s názvem Předpovídání počasí vyšla v roce 1953 [12]. Jiným autorovým dílkem pro zájemce o meteorologii je spis Pozorujeme počasí, který ve dvou vydáních vyšel po 2. světové válce [10]. Počtem pěti vydání předčila knížky s meteorologickou problematikou publikace Přesný čas, která vyšla poprvé v roce 1926 pod názvem Hodiny a hodinky [2]. Odráží snad největší Schneiderovu zálibu, kterou byla chronologie, a to od jejích astronomických základů po časomíru v historickém vývoji až po současnost. Zajímal se detailně zvláště o konstrukci a chod nejrůznějších druhů hodin a o způsoby hlášení přesného času, o radiotelegrafických časových signálech psával do odborných časopisů. Zájem o měření času pravděpodobně zdědil, jak je možno usuzovat z doslovu jeho knihy z roku 1956: Nemůžeme si dost uvědomit pokrok, jaký nastal v posledních desetiletích v rozšiřování přesného času. Připomínají mi ho přenosné sluneční hodiny mého děda, lékaře v Přešticích. Měříval prý jimi čas, jakmile slunko po delší době vysvitlo, a sděloval ho tamním občanům. Přesnost činí asi tři minuty. Dnes ty hodiny visí opodál mého rozhlasového přijímače, který přináší několikrát denně čas na padesátinu vteřiny, tedy 9000krátpřesněji [13]. Schneider byl s časoměřičstvím spojen do té míry, že se všem meteorologům při vyslovení jeho jména na prvním místě vybaví slova „přesný čas“.

Profesor Rudolf Schneider podlehl nevyléčitelné chorobě 16. srpna 1955 v Praze.

Literatura

a) Výběr publikací R. Schneidera

[1] SCHNEIDER, R., 1923. Aneroid. Návod k nařízení a používání přístroje. Praha: V. Hrdý. 36 s.

[2] SCHNEIDER, R., 1926. Hodiny a hodinky. Praha: Jos. Klepešta, Knihovna přátel oblohy, sv. II.. 57 s. + příl.

[3] SCHNEIDER, R., 1949. K třicetiletí Státního meteorologického ústavu. Meteorologické Zprávy, roč. 3, č. 6, s. 89-91.

[4] SCHNEIDER, R., 1927. Meteorologická služba pro leteckou dopravu. In: IV. mezinárodní letecká výstava v Praze. Praha: Ministerstvo veřejných prací. 8 s.

[5] SCHNEIDER. R., 1951. Meteorologické přístroje a pozorovací methody. Učební texty vysokých škol. Universita Karlova v Praze. Praha: Státní nakladatelství učebnic. 72 s.

[6] SCHNEIDER, R., 1952. Několik osobních vzpomínek na prof. Dr. Stanislava Hanzlíka. In: Hanzlíkův sborník. K sedmdesátým narozeninám. Praha: Státní meteorologický ústav, publ. řady C, sv. VI, s. 10-12.

[7] SCHNEIDER, R., 1924?. Nynější organisace meteorologické služby v ČSR. In: Sborník 1. sjezdu slovanských geografů a ethnografů v Praze 1924, s. 105 a násl.

[8] SCHNEIDER, R., 1924. O pilotování. Letectví, roč. 4, č. 4, zvl. otisk 11 s.

[9] SCHNEIDER, R., 1924. O výzkumu volného ovzduší. Říše hvězd, roč. 5, seš. 4 a 5.

[10] SCHNEIDER, R.: 1947, 1954. Pozorujeme počasí. 1. vyd. Praha: Orbis. 123 s., 2. vyd. Praha: Orbis. 95 s.

[11] SCHNEIDER, R., 1931. Pražské studie geofysikální VI/1. Klimatologie Republiky československé sestavená v tabulkách o rozložení četností meteorologických pozorování. Stanice 1: Praha-Karlov. In: Československá statistika. Praha: Státní ústav statistický, sv. 78, řada XII. 26 s.

[12] SCHNEIDER, R., 1928, 1953. Předpovídání povětrnosti. 1. vyd. Praha: Kruh, sbírka spisů Jednoty čs. matematiků a fysiků, sv. 8. 112 s., 2. vyd. (Předpovídání počasí). Praha: ČSAV. 136 s.

[13] SCHNEIDER, R., 1956. Přesný čas. Hodiny a hodinky. 5. vyd. Praha: Nakl. ČSAV. 112 s. + příl.

[14] SCHNEIDER, R., 1909. Ober die pulsatorischen Oscillationen (mikroseismischen Unruhe) des Erdbodens in Winter 1907/1908. Mitteilungen der Erdbeben - Kommission der kaiserl. Akademie der Wissenschaften in Wien, Nr. 35.

[15]SCHNEIDER, R., 1929. Zima 1928/29. Vesmír, roč. 7, č. 8, s. 1-7.

[16] TRABERT, V, 1910. Meteorologie a klimatologie. (Přeložil a upravil dr. R. Schneider). Praha: Nákladem J. Otty. 176 s.

b) Publikace o R. Schneideovi

[17] GREGOR, A., 1952. K sedmdesátinám prof. PhDra Rudolfa Schneidera. Meteorologické Zprávy, roč. 5, č. 1, s. 1-2.

[18] GREGOR, A., 1955. Za profesorem Dr. Rudolfem Schneiderem. Meteorologické Zprávy, roč. 8, č. 6, s. 164-165.

[20] KREJČÍ, R. - ŠTRUNC, M. - KRŠKA, K., 1998. Portréty významných fyziků a meteorologů, kteří působili na Vysokém učení technickém v Brně (Ke 100. výročí založení Vysokého učení technického v Brně). Dějiny věd a techniky, roč. 31, č. 3, s. 157-177.

[21] KRŠKA, K., 1999. Historie hydrometeorologické služby na území někdejšího Československa. Meteorologické Zprávy, roč. 52, č. 6, s. 161-164.

[22] KRŠKA, K., 2001. Ústřední meteorologický ústav ve Vídni a české země. (Ke 150. výročí jeho založení). Meteorologické Zprávy, roč. 54, č. 4, s. 114-118.

[23] KRŠKA, K. - ŠAMAJ, F., 2001. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Praha: Univerzita Karlova, Nakl. Karolinum ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem. 568 s.

[24] MUNZAR, J., 1988. Československá meteorologie před válkou (Ze vzpomínek RNDr. Emila Veselého). Brno: rkp. 9 s.

[25] NOVÁK, V., 1939. Vzpomínky a paměti (Životopis). Brno: nákl. vlastním. 520 s.

[26] Státní ústav meteorologický v prvém desetiletí republiky 1918-1928. 1928. Praha: SÚM v Praze. 91 s.

[27] VÁVRA, M., 1977. Vývoj kateder agronomické fakulty v prvních 20. letech trvání Vysoké školy zemědělské v Brně. Okruh disciplín pedologie a klimatologie. Acta Universitatis agriculturae (Brno), fac. agron., 25, č. 2, s. 187-193.

Lektor RNDr. J. Munzar, CSc., rukopis odevzdán v červenci 2005.

Obr. 1 Profesor PhDr. Rudolf Schneider (1881-1955).

Obr. 2 Průběh teploty vzduchu v Praze od července 1928 do března 1929 (podle R. Schneidera [15]).

Obr. 3 Titulní strana publikace Předpovídání počasí (1928) a 4. přepracovaného vydání knihy Přesný čas. Hodiny a hodinky (1949).

¹⁾ Některá uváděná životopisná data se neshodují s údaji publikovanými A. Gregorem [17]. Jsou převzata z osobních tabulek R. Schneidera k jeho curriculum vitae obsažených v dokladech Cís. král. české vysoké školy technické v Brně.

Karel Krška, MZ 2005/4, ročník 58, str. 97-101

Za profesorem Dr Rudolfem Schneiderem

Dne 19. srpna 1955 se rozloučili na poslední cestě s prof. Dr Rudolfem Schneiderem čeští meteorologové z resortního i z universitního meteorologického ústavu. Uctili památku budovatele povětrnostní služby československé, která jeho zásluhou se správně orientovala, takže může dnes zaujímat význačné místo mezi institucemi, které pomáhají při rozvoji hospodářského života naší vlasti.

Prof. Dr Rudolf Schneider se narodil před 74 lety v Dolní Lukavici u Přeštic v Čechách; reálné gymnasium absolvoval v Klatovech a s velkým úspěchem ukončil studium na Karlově universitě. Zde mu dal důkladné vědecké základy z meteorologie a klimatologie profesor Dr Fr. Augustin a na jeho doporučení pak byl přijat v roce 1905 do ústředního meteorologického ústavu ve Vídni. U nás tehdy ještě zdaleka nebyly podmínky pro zřízení vědecko-provozního ústavu z oboru meteorologie. Neměli jsme samostatnost.

Vídeňská meteorologie byla dobrou školou pro mladého badatele. Vzhledem k svým mimořádným schopnostem experi­mentálním se Dr Schneider zaměřil především na dva tehdy pěstované experimentální směry: měření a výzkum slunečního záření a výzkum volného ovzduší balony obsazenými i ne­obsazenými a pilotováním. Později mu bylo svěřeno vedení zemětřesné služby rakouské.

Odborné spisy, které z této činnosti poměrně v krátké době Dr Schneider mezi rokem 1907 —1912 vytěžil, získaly mu jednak vědecké jméno v tamním ústavu, ale umožnily mu též, že se mohl v roce 1912 habilitovat z meteorologie, klimatologie a geofysiky na tehdy ještě mladé české technice v Brně. Od té doby neopustil již dráhu učitelskou až do nedávné doby, kdy mu trvalá churavost znemožňovala přednáškovou činnost.

Úzkostlivá až příslovečná přesnost v metodách měřických, snaha využít všech moderních vymožeností techniky v zájmu meteorologie, velký rozhled a organizační talent předurčily Dr Schneidera pro jeho další dráhu vědecko-provozní. Po roce 1918 Dr Schneider ihned rozvázal pracovní poměr s vídeňskou meteorologickou centrálou a dal se k disposici vědeckému výzkumu našeho státu. Svým taktem, rozhodným a působivým vystupováním a seriosností práce dosáhl, že mu bylo svěřeno budování meteorologické provozní služby v Československu. Stal se jejím prvním ředitelem. Pro technické obtíže spojené s výkonem této služby přenesl k lítosti brněnské techniky svoji venia docendi na Karlovu universitu v Praze, jejímž mimořádným profesorem byl jmenován v r. 1930.

Obojí činnost, pedagogickou i výzkumnou harmonicky pro­fesor Schneider rozvíjel a na obou pracovních úsecích se zaměřil pokrokově. Povětrnostní službu snažil se totiž co nejvíce apli­kovat ve státním meteorologickém ústavu tak, aby opravdu sloužila veřejnosti. Jeho velkou zásluhou bylo, že při organisování dopravního letectví zdůraznil nezbytnost zabezpečovací povětrnostní služby. Dovedl účinně s vytrvalostí jemu vlastní vymáhati prostředky materiální a na službu tohoto úseku pečlivě vybral odborníky nadané, kteří se záhy stali úspěšnými specialisty. Veškerou tuto činnost organisoval prof. Schneider po vzoru a v rámci Mezinárodní meteorologické organisace, která jej jmenovala členem své komise pro leteckou meteoro­logii a také komise pro aerologii za jeho průkopnické práce konané ještě ve Vídni.

Na úseku pedagogickém neomezoval se prof. Schneider jen na povinné vysokoškolské přednášky, nýbrž působil svým pří­stupným postojem v tom směru, aby u posluchačů podchytil zájem o obor a dychtivost seriosně pracovat. Kolik nastávajících meteorologů nalezlo u něho trvalé podpory, přímé vedení a povzbuzení neochabovat v práci!

Prof. Schneider kladl velký důraz po vzoru prof. Nušla na odpovědnou popularizaci vědy, neboť zkušenost ukázala, že meteorologie toho velmi potřebuje. Často veřejně přednášel, psal hojně populárních článků a nabádal ostatní meteorology k následování. Jeho vřelý vztah k astronomii se zračil v dlouho­letém působení ve výboru astronomické společnosti, v jejímž kolektivu byl velmi oblíben.

Vydal velmi přístupně psané populární příručky o pozorování počasí, o předpovídání počasí a speciální, pro astronomy velmi užitečnou knihu o měření času. Všecky tyto knížky těší se značné oblibě, vyšly už v několikerém vydání a připravuje se jejich další vydání. Jako syn lékaře měl prof. Schneider vřelý vztah také k medicíně, osvojil si úctyhodné znalosti v tomto oboru a z jeho iniciativy byla zřízena v našem státě bioklimato­logie aplikovaná ve zdravotnictví.

Dne 3. srpna 1951 připadly sedmdesáté, narozeniny PhDr. Rudolfa Schneidera, profesora meteorologie a klima­tologie na přírodovědecké fakultě Karlovy university.

Životopis jubilanta jasně ukazuje, že jde o odborníka, který svůj obor pěstoval od mládí, a studium na vysoké škole mu bylo jen prostředkem, aby v tomto oboru získal nejvyššího vzdělání. Přijetí do centrálního meteorologického ústavu ve Vídni mu poskytlo praktickou náplň a nejlepší předpoklady pro další činnost v tomto oboru.

Z životopisných dat stručně vsunujeme: Profesor Schneider se narodil v Dolní Lukavici u Přeštic v Čechách, kde navštěvo­val obecnou školu, od r. 1892 do 1900 vystudoval reálné gymna­sium v Klatovech, načež přešel na filosofickou fakultu Karlovy university. Tam mu dal vědecké základy z meteorologie a klimatologie prof. Fr. Augustin, jenž mu připravil cestu k vědecké dráze v ústředním ústavu pro meteorologii a geo­dynamiku ve Vídni, tehdy jedním z nejproslulejších a v meteo­rologii nejpokrokovějších ústavů na světě. Po dosažení dokto­rátu z meteorologie, klimatologie a experimentální fysiky v r. 1907 za dvě léta byl Dr Schneider již jmenován honorova­ným docentem meteorologie a klimatologie na mladé brněnské české technice a za tři roky poté v r. 1912 se tamtéž habilitoval z meteorologie a geofysiky.

Působení Dr Schneidera ve vídeňském ústavu nepřetržitě až do převratu v r. 1918 znamenalo v každém směru nejlepší prostředí pro vědecký růst za vědeckého vedení prof. Perntera a v kolektivu odborníků jako A. Defant, W. Schmidt, H. Ficker, A. Wagner, V. Conrad, F. M. Exner.

Dr Schneider, povahou experimentátor, našel pro sebe velmi vhodnou činnost v nových otázkách měření záření slunce a nočního vyzařování a v průzkumech tehdy se rodící aerologie.

Převzetím zemětřesního oddělení v pozdějším období vídeň­ské činnosti přesunula se činnost Dr Schneidera na další pole, do oboru geofysiky, které mu však vyneslo fundamentální práci z tohoto oboru o mikroseismickém neklidu pro zmíněnou habilitaci na brněnskou techniku.

Po převratu Dr Schneider velmi brzy přesídlil do Prahy, kde za přechodného působení na státní hvězdárně z úředního pověření zorganizoval základy pro vytvoření československé meteorologické služby a příslušného ústavu. Organizační obrat­ností a bohatými vídeňskými zkušenostmi dosáhl Dr Schneider už v r. 1919, že byl založen státní meteorologický ústav v Praze, ústřední pro celou republiku Československou a stal se jeho prvním ředitelem.

Záhy si přenesl habilitaci z Brna do Prahy a v r. 1930 byl jmenován bezplatným profesorem meteorologie a klimatologie na Karlově universitě vedle profesora Dr St. Hanzlíka.

V čele státního ústavu meteorologického setrval profesor Schneider 25 let. Jako jeden z prvních spolupracovníků prof. Schneidera od r. 1919 v novém ústavu, je referent povinen říci, že řízení ústavu prof. Schneiderem v době rychlého po­kroku mladé meteorologické vědy vedlo k velmi kladným výsledkům, i když často a dlouho bylo nutno bojovat s před­sudky vyšších orgánů proti této vědě. Proto velmi správně a pokrokově zaměřil profesor Schneider činnost ve všech odděleních na nejtěsnější styk s praxí a s veřejností, učinil meteorologii i její dřívější popelku klimatologii živou, nabádal vědecký i technický personál k nejrozsáhlejší aplikaci po­znatků na denní život a docílil úspěchu a popularity ústavu.

Odborné zkušenosti doplňoval profesor Schneider zájezdy do ciziny a čilým korespondenčním stykem se zahraničními odborníky.

Vědecká literární činnost profesora Schneidera spadá hlavně do působení vídeňského v oborech, jak nahoře bylo už uve­deno; za ředitelské činnosti v Praze pak napsal četné články a statě popularizační a proslovil řadu přednášek pro veřejnost.

Značného rozšíření nabyly knížky sice populární ale přísně vědecky založené „Předpovídání povětrnosti" (Jednota matematiků a fysiků), „Pozorujeme počasí" (Orbis) a „Přesný čas" (Orbis, 4. vydání), v níž se přiznal prof. Schneider ke své lásce, astronomickému časoměřictví.

Profesor Schneider působí nyní nadále na Karlově univer­sitě a v obdivuhodné svěžesti, kterou zastíní mnohem mladší, sleduje pokrok vědy, které se zaslíbil a které zůstal věren.

Přejeme jubilantovi spokojenost a zdraví do dalších let.

A. Gregor, MZ 1952/1, ročník 5, str. 1-2