Gustaw Swoboda

S hlubokým pohnutím četli vědečtí pracovníci Hydrometeoro­logického ústavu smuteční oznámeni, které přineslo neblahou zvěst, že 4. září 1956 zemřel v Ženevě bývalý generální sekretář Světové meteorologické organisace Dr Gustav Swoboda.

Hluboká lítost nad úmrtím zahraničního meteorologa je pocho­pitelná, neboť plných 18 let odborné práce poutalo Dr Swobodu úzce s pražským meteorologickým ústavem, v první fázi růstu československé meteorologické služby po jejím založení v roce 1919.

Rok po vzniku Státního ústavu meteorologického v Praze vstou­pil Dr Gustav Swoboda, pražský Němec a žák profesora Spitalera, do služeb ústavu a účastnil se spolu se 3 dalšími vědeckými pracovníky všech úseků práce na ústavu. Ústav byl ještě malý, vši­chni 3 vědečtí pracovníci měli radostný úkol organisovat me­teorologické a klimatologické práce na našem území po všech stránkách. Byla to těžká a složitá práce a Dr Swoboda ve své houževnatosti vedl. Měl zprvu práci obtížnější, rychle se ještě doučoval češtině, ale překvapoval již organizačními nápady.

Jeho doba nastala po zřízení oddělení ústavu, kdy mu ředi­tel svěřil organizování synoptické meteorologické služby. Záhy pak se uskutečnilo přání Dr Swobody víceměsíčního studijního pobytu v Norsku u prof. V. Bjerknesa a v meteorologic­ké službě bergenské, odkud si přinesl moderní zkušenosti od­borné i praktické. Tento studijní pobyt v roce 1923 mu byl po­skytnut v odměnu za velmi obsažné zpracování barometrických výškových měřeni, která přinesl z Arábie cestovatel prof. Alois Musil. Musil chtěl za to vzít s sebou Svobodu na novou cestu do Arábie, Swoboda si však přál Norsko. Dr Swoboda jednak získal v prostředí tzv. meteorologické školy Bjerknesovy u pramene teoretické poznatky, dále norskou praxi v ana­lyse povětrnostních map a přenesl tuto metodu na naše pra­coviště. Bohužel v té době byla téměř všude analysa povětr­nostních map norskou metodou považována spíš za umění nežli vědu a byla přijímána se značnou nedůvěrou, ačkoliv každý nezaujatý musil přiznat, že řezy atmosférou prováděné touto metodou dávají mnohem lépe proniknout do struktury barických útvarů nežli globální pohled na polohu a pohyb tlako­vých útvarů. Dr Swoboda se nevzdal a pracoval touto meto­dou trvale a usilovně ji propagoval. Dnes už není myslitelné v kterékoliv povětrnostní službě, aby se mapy neanalyzovaly norskou metodou. Druhý zisk ze studijního pobytu Dr Swobody v Norsku bylo v semináři prof. Bjerknesa pojednání napsané společně s T. Bergeronem a vydané pod názvem Wellen und Wirbel an der quasistationaren Grenzflache uber Europa. Toto pojednání o tvoření vln na frontách je označeno za klasické v synoptické meteorologii a je citováno ve všech učebnicích meteorologie, nebof přináší celou řadu nových aspektů na cir­kulaci ovzduší.

Vzápětí byl Dr Swobodovi svěřen další významný úkol, orga­nisovat československou leteckou službu povětrnostní v důsled­ku prudkého růstu civilní letecké dopravy. Zde Dr Swoboda mohl právě s výhodou ukázat prospěšnost norské metody v prak­tickém užití při zabezpečování letecké dopravy, neboť analysa synoptické mapy napomáhá velmi podstatně k řádnému po­skytování zpráv a výstrah letcům. Takto československá letecká povětrnostní služba byla jedna z prvních, která dávala bezpečné pokyny na základě moderních principů.

Dr Swobodovi se dostalo pak záhy mezinárodního ocenění za jeho organizační práci na tomto poli členstvím v komisi synop­tické a komisi aeronautické při Mezinárodní meteorologické organizaci, jejichž zasedání se pak v různých státech účastnil.

Dr Swoboda působil ve Státním ústavu meteorologickém až do r. 1938. Za tuto dobu vykonal vskutku mnoho. Mimo zmíněný vědecký provoz přednášel na technice, popularizoval meteoro­logii ve veřejnosti, pracoval v aeroklubech. I takový detail je příznačný pro pečlivost práce Dr Swobody, že si sám kreslil ná­zorné obrazce nádherně graficky provedené právě tak, jak jeho analyzovaná mapa, která vždy přitahovala svým estetickým vzhledem ve vypracování a rozeznala se na první pohled od ji­ných. Jeho kniha »Letecká meteorologie-*, jedna z prvních svého druhu vůbec, je toho jasným dokladem.

Tak tedy se Dr Swoboda vskutku zasloužil o vytvoření solid­ního základu československé synoptické a meteorologické služby.

Velmi iniciativní činnost v zájmu obou zmíněných mezinárod­ních komisí neušla pozornosti zahraničních odborníků. Proto, když bylo uprázdněno místo sekretáře mezinárodní meteorolo­gické organisace po Dr Cannegleterovi, ucházel se o ně Dr Swo­boda a místo dostal. Velkou předností byly také u Dr Swobody jeho rozsáhlé jazykové znalosti. Opustil své pražské místo, pře­šel na krátko do sídla sekretariátu v De Biltu v Holandsku, později po obsazení Holandska do Lausanne ve Švýcarsku.

Nyní začala pro Dr Swobodu druhá fáze činnosti, ve které byl plně ve svém živlu. K němu se sbíhaly nitky všech meteo­rologických služeb na světě a mohutná meteorologická organi­sace, existující od roku 1873, vyžadovala již reorganisace úměr­né jejímu mezinárodnímu praktickému významu rychle vzrůs­tajícímu, hlavně zásluhou letectví.

Bohužel vypukla druhá světová válka a mezinárodní svazky byly velice narušeny. Sekretariát organisace, díky Dr Swobo­dovi, udržoval s největší námahou v neutrálním území mezi­národní pojítka po celou uvedenou dobu. Práci Dr Swobody z této těžké doby po zásluze vysoko ocenil pak na prvním po­válečném zasedání organisace v Londýně 1946 její tehdejší pre­sident Dr Hesselberg z Oslo.

Do válečné doby spadá také vydání německého překladu Chromovova Úvodu do povětrnostní analýzy v roce 1940 spolu s profesorem Končkem. Dr Swoboda upravil některé kapitoly, aby tuto, na tu dobu jedinečnou učebnici analysy povětrnost­ních map norskou metodou, přizpůsobil nej novějším fysikálním poznatkům a evropským poměrům.

Po válce nastala pro Dr Swobodu vrcholná éra organizačního vypětí, příprava a provedení nového statutu meteorologické organisace světové jako technické složky pří OSN. Na těchto pracích měl spolu s předsednictvem organisace Dr Swoboda lví podíl. Projevilo se to při prvním kongresu Světové meteorolo­gické organisace v Paříži 1951, kde byl Dr Swoboda manifestačně zvolen prvním generálním sekretářem organisace pro své zásluhy o její reorganizaci. Ostatně, kdo měl příležitost sledo­vat několikatýdenní zasedání tohoto orgánu, přesvědčil se sám, s jakým neumdlévajícím úsilím bez ohledu na osobní pohodlí a zdraví řídil Dr Swoboda složitou agendu kongresu.

Vzácného uznání za životní dílo se dostalo Dr Swobodovi u příležitosti oslavy 100 let trvání holandského meteorologického ústavu v r. 1954. Holandská akademie věd při této příležitosti udělila Dr Swobodovi vysoké vyznamenání, zlatou medaili Buys-Ballotovu, která se propůjčuje jednou za 10 let těm meteorolo­gům, kteří v uplynulém l0letí nejvíce přispěli k vývoji světové meteorologie. Při slavnostním aktu zdůraznil profesor H. P. Berlage, že Dr Swobodovi se propůjčuje tato medaile za to, že pracoval v duchu přání Buys-Ballota, nebof úspěšně připravil nové podmínky mezinárodní meteorologické spolupráce, a pak tím, že německým vydáním a úpravou Chromovovy učebnice dal světové meteorologii možnost dobře poznat norskou meto­du analysy povětrnostních map.

V roce 1955 opustil Dr Swoboda své postavení jako generální sekretář organisace ve smyslu její konvence, protože dosáhl věkové hranice a přijal místo profesora na universitě v Cařihradě. Bohužel se již připozdilo a smrt zastihla velkého meteo­rologa v jeho 63 letech.

Dr Swoboda získal si nehynoucí zásluhy o českou meteorologii svým 181etým působením v Praze, světového jména pak jako sekretář mezinárodní organisace, jíž stál v čele 17 let.

V Československu zanechal přátele a příznivce, kteří na něj nikdy nezapomenou pro jeho povahu ryzí a čistou jako křišťál. Nebylo mu už dopřáno, aby ještě uviděl svou starou vlast a milovanou rodnou Prahu, po které ustavičně toužil.

Prof. Dr A. Gregor, MZ 1956/4, ročník 9, str. 85