You are here

Stanislav Brandejs

Výročí úmrtí prof. Stanislava Brandejse

Dne 15. června 1995 vzpomeneme 20. výročí úmrtí prof. RNDr. Stanislava Brandejse, pedagoga, jehož trvalou zásluhou bude zavedení nejmodernějších matematicko-fyzikálních směrů do výuky meteorologie a klimatologie. Vychoval řadu odborníků a vědeckých pracovníků, kteří se uplatňují jak v provozní službě, tak ve výzkumných ústavech. Prof. Brandejs stál u kolébky „Meteorologických hovorů“, v té době pořádaných Meteorologickým ústavem UK, ve kterých neúnavně přesvědčoval o nutnosti stavění základů meteorologie a klimatologie na matematicko-fyzikálních principech a především pak o významu numerických metod předpovědi termobarických polí i počasí. Své posluchače seznamoval s nejnovějšími poznatky a často s úsměvem prezentoval své přednášky v Hovorech podtitulem „Četli jsme za vás“. Prof. Brandejs patřil k zakládajícím členům Meteorologické společnosti. I když vychoval nezanedbatelný počet schopných následovníků, znamenal jeho náhlý a předčasný odchod těžko nahraditelnou ztrátu pro československou meteorologii.

Jaroslav Kopáček, Věstník ČMeS 1995/1, únor 1995


 

IN MEMORIAM PROF. RNDr. STANISLAVA BRANDEJSE

10. listopadu 1918 – 15. června 1975

Dne 15. června 1975 ztratila československá meteorologie svého předního tvůrčího pracovníka, RNDr. Stanislava Brandejse, řádného profesora meteorologie a klimatologie na matematicko-fysikální fakultě Karlovy university v Praze.

Prof. Brandejs se narodil 10. listopadu 1918 v Hořicích v Podkrkonoší. Po ukončení středoškolského vzdělání maturitou r. 1936 se zapsal na přírodovědeckou fakultu Karlovy university, kde se zaměřil na studium meteorologie, klimatologie a geofysiky. V době uzavření vysokých škol za druhé světové války měl již rozpracovanou disertační práci. Za okupace byl zaměstnán nejprve v tehdejším Státním meteorologickém ústavu v Praze a později byl totálně nasazen. Brzy po osvobození dokončil disertační práci a roku 1946 byl promován na doktora přírodních věd. Od r. 1946 byl zaměstnán jako asistent na Ústavu pro meteorologii a klimatologii Karlovy university. V r. 1951 byl jmenován docentem a r. 1965 profesorem meteorologie a klimatologie na matematicko-fysikální fakultě Karlovy university, kde působil až do své náhlé smrti.

Celý svůj plodný život věnoval pedagogické, vědecké a vědecko-organizační práci. Ihned po otevření vysokých škol po druhé světové válce se s nevyčerpatelným zanícením a pílí podílel na vybudování Ústavu pro meteorologii a klimatologii na tehdejší přírodovědecké fakultě. Po mnoho let tento ústav vedl a později byl i vedoucím katedry astronomie, geofysiky a meteorologie na matematicko-fysikální fakultě, proděkanem této fakulty a vyvrcholením jeho společensko-organizační činnosti byla v letech 1966—69 funkce děkana mate­maticko-fysikální fakulty. Bez ohledu na své zdravotní potíže pracoval též jako předseda komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací, předseda rigorosní komise, člen vědecké rady fakulty, člen vědeckého kolegia astronomie, geofysiky, geodesie a meteorologie na Československé akademii věd a v řadě dalších významných funkcí na ministerstvu školství, v ČSAV a v Hydrometeorologickém ústa­vu. Od r. 1957 působil také jako vedoucí redaktor časopisu „Studia geophysica et geodaetica".

Obor vědecké činnosti prof. Brandejse byl neobvykle široký. Nejprve se zabýval problémy radiometeorologie, atmosférické optiky a akustiky. Těžiště jeho vědecké práce spočívalo však v řešení aktuálních otázek dynamické meteorologie a dynamických předpovědních metod. Z mnoha původních publikací je nutno zvláště zdůraznit význam monografie „Úvod do početních metod předpovědi počasí", vydané r. 1957, která patřila k prvním souborným pracím na světě o tomto tématu a dosud se v mnoha směrech u nás používá jako vysokoškolská učebnice. V poslední době svůj vědecký zájem soustředil prof. Brandejs na otázky atmosférické turbulence, mesosynoptických procesů a fysikální klimatologie.

Svých velikých znalostí a vědecké erudice dokázal prof. Brandejs ideálně využít ve své rozsáhlé pedagogické činnosti. Vynikající byly jeho přednášky a semináře z dynamické meteorologie, termodynamiky atmosféry, objektivních metod předpovědi počasí a šíření elektromagnetických vln v atmosféře. Bohužel předčasný odchod neumožnil prof. Brandejsovi zpracovat všechny tyto přednášky pí­semnou formou, která by usnadnila a zkvalitnila výuku dalších vysokoškolsky vzdělaných odborníků v meteorologii a klimatologii. Pouze malou část svých rozsáhlých přednášek stačil připravit do tisku.

Během svého dlouholetého působení na matematicko-fysikální fakultě Karlovy university vychoval prof. Brandejs řadu zdatných odborníků a vědeckých pracovníků, kteří se uplatňují v provozní službě i ve výzkumných ústavech. Největší a trvalou pedagogickou zásluhou prof. Brandejse zůstává, že zavedl do výuky meteorologie a klimatologie nejmodernější matematicko-fysikální směry a tuto jeho práci lze bez nadsázky hodnotit jako vytvoření nové meteorologické školy v ČSSR. Působení prof. Brandejse se neomezovalo jen na úzký okruh posluchačů a vědeckých aspirantů, ale v rámci meteorologických rozhovorů, i při jiných příležitostech, informoval širokou meteorologickou veřejnost o nejnovějších poznatcích oboru. Tím přispíval značnou mírou k zdokonalování a zlepšování pracovních metod v celé československé meteorologii.

Všichni, kteří jsme prof. Brandejse znali, vážili jsme si jej nejenom jako pedagoga a vědce, ale i jako vzdělaného člověka s hlubokým přístupem a porozuměním k lidským problémům. Dokázal poradit, povzbudit a svým nesmírným rozhledem, pílí a pracovitosti neznající chvíle oddechu řešit i zdánlivě neřešitelné.

V osobě prof. Brandejse ztrácí matematicko-fysikální fakulta University Karlovy vynikajícího učitele a vědce, celá československá meteorologická obec vůdčí osobnost a zaníceného průkopníka nových směrů a všichni, kteří ho opravdu znali, vzácně dobrého a přímého člověka.

Seznam publikovaných práci prof. RNDr. Stanislava Brandejse

  1. Mapy isobarických ploch a jejich užití v synoptické meteoro­logii. Kartografický přehled, 1945, s. 46 — 48.
  2. Umělé srážky. Meteorol. Zpr., 1, 1947, č. 3, s. 71 — 73.
  3. Meteorologické drobnosti. Meteorol. Zpr., 1, 1947, č. 4, s. 100-101, č. 5, s. 123-125, č. 6, s. 148-150.
  4. O anomálním šíření ultrakrátkých radiovln ovzduším. Me­teorol. Zpr., 1, 1947, č. 5, č. 105-107.
  5. Kartografická produkce U. S. Weather Bureau v letech 1941-45. Meteorol. Zpr., 1, 1947, č. 5, s. 125.
  6. Vliv atmosféry na šíření ultrakrátkých vln. Fyzika v technice, III, s. 97-109.
  7. Použití radaru v meteorologii. Fyzika v technice, II, s. 225.
  8. Teorém vírnatosti. Meteorol. Zpr., 4, 1950, č. 1, s. 7—8,
  9. Některé pomůcky aerologické praxe. Meteorol. Zpr., 4, 1950, ě. 3-4, s. 62-65.
  10. Tabulky pro výpočet indexu lomu vzduchu y oboru ultra­krátkých radiovln. Meteorol. Zpr., 4, 1950, č. 5 — 6, s. 107 až 108.
  11. Isobarická divergence gradientového a geostrofického proudu. In: Hanzlíkův sborník, řada C. Praha, SMÚ 1952, s. 68 — 71.
  12. Analysa ageostrofické složky větru. Meteorol. Zpr., 5, 1952, č. 1, s. 2-3.
  13. Výpočet zonální složky geostrofického větru z vertikálních řezů polem Tx a Qx. Meteorol. Zpr., 5, 1952, č. 2, s. 40—41.
  14. Diagram pro výpočet advekčních tlakových změn. Meteorol. Zpr., 5, 1952, č. 3, s. 75-77.
  15. Dynamické předpovědní metody v synoptické meteorologii. 1. Sutcliífeova metoda vývoje. Meteorol. Zpr., 5, 1952, č. 4, s. 94-100.
  16. Dynamické předpovědní metody v synoptické meteorologii. Početní předpověď relativních topografií. Meteorol. Zpr., 6, 1953, č. 1, s. 3-7.
  17. Rovnice atmosférické dynamiky v p - systému. Meteorol. Zpr., 6, 1953, č. 2, s. 44-53.
  18. Dynamické předpovědní metody. 4. Vyhodnocovací metody. Meteorol. Zpr., 6, 1953, č. 3, s. 69-71.
  19. Teplota rosného bodu a teplota výstupné kondensační hladiny. Meteorol. Zpr., 6, 1953, č. 3, s. 90.
  20. Sutcliffeova rovnice vývoje a ageostrofická složka větru. Meteorol. Zpr., 6, 1953, č. 4, s. 98-100. (společně s O. Zikmundou).
  21. Rovnice tendence absolutní topografie isobarických ploch. Meteorol. Zpr., 6, 1953, č. 5, s. 121-122.
  22. Přízemní tlaková tendence a změny vorticity. Meteorol. Zpr., 6, 1953, č. 6, s. 144-146.
  23. O studiu meteorologie a klimatologie na Karlově universitě. In: I. celostátní meteorol. konference v Bratislavě 21. —25. X. 1952. Sborník dokumentů. Praha, HMÚ 1953, s. 202-204.
  24. Prognosa přestavby synoptické situace. Meteorol. Zpr., 7, 1954, č. 2, s. 37 — 46. (společně s J. Kopáčkem, V. Vítkem a O. Zikmundou).
  25. Barotropní rovnice vorticity a její použití v prognosní praxi. In: Sborník II. celostátní meteorologické konference. Praha, HMÚ 1954, s. 40-46.
  26. Dynamic surface-pressure changes and their significance for weather forecasting. Czechoslovak Journal of Physics, 4, 1954, s. 350— 371. (společně s J. Kopáčkem, V. Vítkem a O. Zikmundou).
  27. Použití Fjörtoftovy metody při konstrukci výškových před­povědních map. Meteorol. Zpr., 10, 1957, č. 1, s. 23 — 26. (společně s J. Kopáěkem, N. Věkovou a O. Zikmundou).
  28. Rovnice pro předpověď přízemního tlakového pole. Meteorol. Zpr., 10, 1957, č. 3, s. 60-63. (společně s O. Zikmundou).
  29. Prognostic equations of baroclinic mod,el with constant direction of wind shear. Studia geophysica et geodaetica, 1, 1957, s. 141 — 156. (společně s V. Vítkem).
  30. Remarks on the mechanism of surface-pressure changes in baroclinic atmosphere. Studia geophysica et geodaetica, 1, 1957, s. 387-390.
  31. Zur Anwendung der Fjórtoftschen Methode bei der Vorhersage yon Hohenwetterkarten. Berichte des DeUtschen Wet-terdienstes, Bd. 5, 1957, No. 38, s. 14-18. (společně s J. Ko­páčkem, N. Věkovou a O. Zikmundou).
  32. Úvod do početní předpovědi počasí. Geofyzikální sborník 1957, s. 9-164.
  33. Uber die numerische und graphische Vorhersage des Bodendruckfeldes. Zeitschrift fůr Meteorologie, 11, 1957, č. 9, s. 305-311.
  34. Uber die graphische Vorhersage der Niederschlagsintensität. Studia geophysica et geodaetica, 2, 1958, s. 186 — 189. (spo­lečně s O. Zikmundou).
  35. Formeln für die Berechnung der Stromfunktion im Divergenzfreien Falle. Studia geophysica et geodaetica, 2, 1958, s. 400 - 405.
  36. Balanční rovnice a její použití při početní předpovědi barických poli. Meteorol. Zpr., 11, 1958, č.3, s. 66-70.
  37. Prognostické rovnice vícevrstvých modelů atmosféry. Meteo­rologické Zprávy, 11, 1958, č. 4-5, s. 97-99.
  38. Vliv srážek na šíření ultrakrátkých vln a měření množství srážek radiolokátory. Meteorol. Zpr., 14,1961, č. 1, s. 14 — 21.
  39. Automatická linka pro předpověď počasí. Meteorol. Zpr., 15, 1962, č. 3-4, s. 60-65.
  40. Automatická povětrnostní stanice s atomickým generátorem elektřiny. Vesmír, 1962, s. 251.
  41. Ten years of Czechoslovak Research in Numerical Weather Prediction. Studia geophysica et geodaetica, 7, 1963, s. 308.
  42. Výpočet vertikálních rychlostí vzduchu z tzv. to - rovnice. Meteorol. Zpr., 18, 1965, č. 4, s. 94-96.
  43. Rovnice pro výpočet tepelné funkce. Meteorol. Zpr., 18, 1965, č. 5,s. 133-137.
  44. Rovnice tendence atmosférické stability. Meteorol. Zpr., 18, 1965, č. 5, s. 137.
  45. Výměna tepla mezi oceánem a atmosférou a její úloha v cyklo-genetickém mechanismu atmosféry. Meteorol. Zpr., 19, 1966, č. 3-4, s. 67-72.
  46. Vliv latentního tepla uvolněného kondensací vodní páry. Meteorol. Zpr., 19, 1966, č. 3-4, s. 82-87.
  47. Prognostická rovnice pro předpověď prostorového rozložení geopotenciálu a vertikální rychlosti se zahrnutím uvolněného latentního tepla a vlivu podkladu. Meteorol. Zpr., 20, 1967, č. 3-4, s. 79-85.
  48. Vliv latentního tepla uvolněného kondensací vodní páry na časové změny potenciální a kinetické energie atmosféry. Meteorol. Zpr., 21, 1968, č. 1, s. 1-4. .
  49. Základní rovnice a jejich použití při početní předpovědi počasí. Meteorol. Zpr., 25, 1972, s. 88.
  50. Základní rovnice v tzv. barotropní atmosféře. Meteorol. Zpr., 26, 1973, č. 1, s. 2-4.
  51. Computation of the heat function connected with shortwave radiation fluxes. Studia geophysica et geodaetica, XVII, s. 144.
  52. Použití základních rovnic při početní předpovědi počasí. Meteorol. Zpr., 27, 1974, ě. 1, s. 1-6.
  53. Model klimatu se zjednodušeným hydrologickým cyklem. Meteorol. Zpr., 27, 1974, č. 5, s. 129-132.
  54. Makrofysikální modelování atmosférické konvekce. Meteorol. Zpr., 28, 1975, č. 1, s. 3-7.
  55. Equation for net radiation balance of the earth. Studia geo­physica et geodaetica (v tisku — společně s J. Bednářem).
  56. Základní rovnice teoretické klimatologie a jejich použití při řešení makroklimatických problémů. Meteorol. Zpr., 28, 1975, č. 5.
  57. A model of meridional energy transport. Studia geophysica et geodaetica (v tisku).
  58. Úvod do termodynamiky atmosféry. Vysokoškolská skripta, Státní pedagogické nakladatelství Praha (v tisku — spolu s O. Zikmundou).

Spolupracovníci, MZ 1975/5, ročník 28, str. 129-131


 

Padesátiny Prof. RNDr. Stanislava Brandejse

*10. listopadu 1918 v Hořicích

Připadl mi čestný úkol, abych napsal jubilejní vzpomínání na děkana Matematicko-fysikální fakulty KU prof. dr. Stanislava Brandejse ke dni jeho narozenin.

Zamyslil jsem se nad tím, jakou vědeckou drahou prošel jubilant v meteorologii od té doby, kdy nastoupil jako asistent Karlovy university.

Dr. Brandejs, sotva přišel na fakultu, pilně studoval moderní meteorologii a příslušné disciplíny, v meteorologii spatřoval svůj životní cíl a u nás pole nezorané, povzbuzován profesorem Hanzlíkem a podněty zahraničními rychle se vzmáhajících badatelských směrů fysikálních i meteorologických.

Odborně jsme se s dr. Brandejsem sblížili, nemýlím-li se, když jsem přišel jako docent meteorologie a klimatologie v roce 1951 na fakultu po odchodu docenta Sekery do Ameriky. To už šel i profesor Hanzlík do výslužby a dr. Brandejs zastával místo asistenta v meteorologickém ústavu tehdejší přírodovědecké fakulty. Mne „vetřelce" přijal tehdy dr. Brandejs velmi přátelsky a prohlásil, že je v meteorologickém ústavu dosti místa pro nás oba a klimatologie i pak bioklimatologie, (kterou jsem měl v oblibě ze své praxe dří­vějšího ředitele Státního ústavu meteorologického), mne zaměstná nejen na Karlově ale i případně v geografii na Albertově.

Dr. Brandejs rozpoznal nově se vyvíjející směry v meteorologii, které nastoupily na místo dosavadní experimentální práce označované jako subjektivní (v žertovném žargonu „umělecké"). Stal se následovníkem metod matematického objektivního výzkumu pěstovaného v týmech v Americe (chicagská škola prof. Rossbyho), ve Švédsku (okruh kolem časopisu „Tellus") a v Japonsku.

Meteorolog dr. Brandejs měl záhy možnost jako státní docent založit v průběhu 10 let pracovní tým svých žáků podle vzoru školy Rossbyho a švédské a zavést objektivní numerickou předpověď počasí. Doc. Brandejs přednášel dynamickou a synoptickou meteorolo­gii, zadával svým žákům diplomové práce s teoretickou problematikou, organisoval „rozhovory" o meteorologii, zejména teoretické, numerického zaměření a tuto činnost zprvu dobrovolně zařadil i do výuky typu semináře. Vychoval řadu meteorologů teoretiků, kteří se profesionálně zabývají problematikou objektivních předpovědí. Téměř 10 let zápasil doc. Brandejs s obtížemi získat nezbytný zahraniční výkonný počítač, který by s patřičnou rychlosti zachytil pro běžnou praxi denní analysu počasí.

Brandejsova škola vytvořila obsáhlý soubor prací, které jsou cenným přínosem v problematice objektivních předpovědí počasí. Doc. Brandejs si svou hojnou publikační činností získal dobré postavení ve světové meteorologické literatuře i v kruzích zahraničních odborníků svého oboru. Na konferenci s mezinárodní účastí v r. 1964 v Liblicích byla práce našich meteorologických numeriků za­hraničními odborníky světového jména s respektem hodnocena a úsilí doc. Brandejse po zásluze hodnoceno.

V roce 1966 došlo vědecké úsilí doc. Brandejse oprávněného ohodnocení jeho jmenováním universitním profesorem a jeho schopnosti organisovat vědeckou a pedagogickou činnost záhy nato jeho jmenováním děkanem Matematicko-fysikální fakulty KU v Praze.

Přejeme svému děkanovi prof. Brandejsovi hojné zdraví v dalším badatelském úsilí a velké úspěchy jemu i kolektivu jeho žáků na Karlově, v Komořanech, na Spořilově (v Ústavu fysiky atmosféry) a v armádě.

Prof. Alois Gregor, MZ 1968/5, ročník 21, str. 129