Celkem 54 stanic přešlo do lesnické sítě od jiného zakladatele (býv. vlastenecko-hospodářské společnosti, ústředního meteorologického ústavu vídeňského a ponejvíce ze sítě hydrografické komise).
V té době bylo v Čechách celkem 861 meteorologických stanic různých sítí (podle [20]). Měli jsme tehdy světový primát v hustotě ombrometrické staniční sítě, na němž se stanice lesnické podílely největší měrou. Lesnictvo si toho bylo vědomo a celá akce měla v první době nadšenou podporu.16) Jeho mluvčí sami např. na 31. plenárním zasedání České lesnické jednoty (1879 v Jilemnici) navrhovali rozšířit pozorování na lesnických stanicích na další prvky, především vítr [24], jejichž význam E. Purkyně vc svém výkladu zdůrazňoval.17) Návrhy Purkyňových přívrženců však nebyly schváleny. Je možno v tom spatřovat zaujetí některých činovníků Jednoty (především presidenta), nicméně důvody zamítnutí jsou rozumné; uvádělo se, že by nová pozorování znamenala nejen podstatnější zatížení dobrovolných pozorovatelů, ale vzrostly by i nesnáze se zpracováváním a publikací materiálu (což vše obstarával s vypětím sil dr. Purkyně navíc ke svým školním úvazkům).
Na generálním zasedání lesnického školního spolku, jenž spravoval, jak jsme řekli, lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem i pokusnou stanici a podílel se z počátku i na financování staniční akce, bylo konstatováno v březnu 1880 [3], že se zřídilo již 760 lesnických ombrometrických stanic. Je to s nepatrnými výkyvy patrně největší dosažený počet; z tohoto počtu pravidelně pracovalo asi okolo 600 stanic.
Výsledky síťových měření srážek byly profesorem Purkyněm zpracovány a postupně publikovány in extenso u pražského nakladatele Calveho [21].
Akce lesnických ombrometrických stanic byla skutečně velkorysá a vzbudila pochopitelně pozornost i v meteorologických kruzích v zahraničí. Publikace měření se stala prostředkem k navázání styků lesnického učiliště v Bělé pod Bezdězem s meteorologickými institucemi celého světa. Svědčí o tom též pravidelně ve spolkovém časopisu ohlašované přírůstky bělské školní knihovny, obsahující všechna dnes klasická díla a jména meteorologické vědy oněch dob.
Vedení tak rozsáhlé sítě stanic vyžadovalo nadlidskou práci jediného člověka - prof. Purkyně - jenž síť řídil a data zpracovával. Vést tak rozsáhlou síť bylo nad jeho síly jednotlivce, třeba geniálního18); uvažme tehdejší zařízení a navíc fakt, že prof. Purkyně musil vše vykonávat ve svém volném čase, po splnění povinností spojených s výukou mnoha předmětů a opatrováním rozsáhlých ústavních sbírek (viz Kokeš [7]). Chápeme pak dopis, v němž Purkyně píše, že stanicím obětoval všechno (viz Kokeš 1. c). Za mnohými těžkostmi E. Purkyně tušíme společenské pozadí, nepřátelství šlechtického předsednictva školního spolku, jeho chlebodárců. Když tedy k pracovní zátěži připočteme i osobní těžkosti a zklamání životních snah (viz [7]), vidíme již blížící se nešťastné zakončení.
Publikace měření ombrometrických lesnických stanic si vyžadovala poměrně velké finanční prostředky a náklady na vydávání srážkoměrných pozorování byly proto neustále tématem jednání na zasedáních předsednictev České lesnické jednoty i lesnického školního spolku. Ani počáteční nadšení členstva Jednoty nedovedlo bohužel natrvalo zajistit celou akci19). Když pak školní spolek roku 1881 odřekl finanční podporu, jednalo se o cizí subvence i o předání celé lesnické sítě hydrografické komisi při Zemském výboru (tj. prof. Studničkovi).
Česká lesnická jednota nenechala ještě síť stanic padnout, aspoň za života prof. Purkyně. Potíže se však zmnohonásobily při zhoršování hospodářské situace spolku v dalších letech. A právě v této době dr. Emanuel Purkyně náhle umírá.
Po určitém přerušení v roce Purkyňovy smrti pokračoval ve zpracovávání docházejících dat ze staniční lesnické sítě jeden z nástupců Purkyňových na lesnickém učilišti v Bělé, profesor Adalbert Peřina. Vzhledem k finančním nesnázím České lesnické jednoty nebyly však výsledky již uveřejňovány samostatně a v plném rozsahu, nýbrž v příloze spolkového časopisu [12]. Rokem 1884 pak končí publikace výsledků vůbec. Na základě návrhu předsednictva Jednoty (viz [31]) bylo pak ústředí v Bělé pod Bezdězem zrušeno a vlastníci stanic vyzváni k zasílání výsledků srážkoměrných pozorování hydrografické komisi (v roce 1885); tady pak ovšem již začíná jiná kapitola historie.
Promítneme-li si ke konci znovu v mysli celou činnost Emanuela Purkyně v oboru meteorologie, poznáme zajisté, že jsme jeho památce mnoho dlužni. Vždyť o něm mlčí nejen úvodní přehledy o vývoji naší vědy v učebnicích meteorologie, nevědí něm dokonce ani rukověti meteorologie užité.
Traduje se ve sporých, E. Purkyňovi věnovaných biografických nástinech nové doby výtka, že málo publikoval a nevěnoval se jedinému tématu, jež by propracoval do hloubky; odtud se odvozuje fakt, že zůstává skoro neznámý (viz k tomu [7] a [8]). Některé tyto námitky uvádí na pravou míru Kokeš [7].
Emanuel Purkyně byl, pravda, duch neobyčejně všestranný. I když mu však osud nedopřál možnosti odejít z venkovského městečka a specializovat se na některé vysokoškolské stolici i vydat obsáhlé dílo, projevil ve svých pracích tolik hlubokých znalostí syntetizujících několik disciplín, tolik geniálního postřehu a dobu předstihujících názorů (opřených o pozorování a měření), že jakékoliv srovnání s jeho současníky vyznívá jednoznačně nikoliv v jeho neprospěch. Soudím, že dnešní neznalost jeho jména i díla pramení spíše z dávného společenského pozadí některých událostí kolem osoby profesora dr. E. Purkyně; odhalovat je přísluší historikům. Naší povinností je zhodnotit Purkyňovo dílo.
Musíme objektivně konstatovat, že Emanuel Purkyně představuje v historickém vývoji naší vědy čelnou osobnost meteorologie obecné i užité a v aplikované nauce se tento zakladatel naší lesnické meteorologie staví po bok průkopníkům a klasikům této disciplíny v měřítku světovém.
Literatura
[1] Augustin F.: O klimatických poměrech v Praze. Časopis Musea král. Českého, 56, 1882.
[2] Augustin F.: O potřebě zorganisovati meteorologická pozorování v Čechách. Praha 1885.
[3] Bericht uber die General-Versammlung des h. Forstschul-vereines für Bohmen, welche im gráflich Waldstehťschen Palais in Prag am 29. Márz 1880 getagt hat. Vereinsschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1880, H. 110.
[4] Domin K.: Rostlinogeografické roztřídění české květeny podle prof. Em. Purkyně. Časopis Musea král. Českého, 88, 1914.
[5] Domin K.: Názor Emanuela Purkyně na vliv exposice. Věda přírodní, 20, 1940/41.
[6] Geiger R.: Das Klima der bodennahen Luftschicht. Braunschweig 1961 (IV. Aufl.), p. 4.
[7] Kokeš O.: Dr. Emanuel Purkyně. Živa, 10, 1962, č. 6.
[8] Kořínková M.: Příspěvek k poznání Emanuela Purkyně. In: Jan Evangelista Purkyně, Němec B., Matoušek O. (ed.), Praha 1955.
[9] Kraus G.: Boden und Klima auf kl instem Raum. Jena 1911.
[10] Krečmer V.: Lesnická meteorologie a klimatologie. I. celostátní bioklimatologická konference 1955. Sborník dokumentů, Praha 1956, p. 50.
[11] Listinný materiál v archivu Národního musea v Praze.
[12] Ombrometrische Beobachtungen in den Monaten ... in den vom bóhmischen Forstvereine errichteten Stationen. Ver-einschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1882; 1883.
[13] Ottův slovník naučný; heslo Purkyně E. Praha 1903.
[14] XXX. Plenar-Versammlung des bóhmischen Forstvereines in Bóhmisch-Skalitz am 7. August 1878. Vereinsschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1879, H. 105.
[15] Purkyně E.: Rozšířenost českých sosnovitých rostlin v evropském Rusku. Živa, 7, 1859.
[16] Purkyně E.: O účelu těchto tabulek (ku poznávání podnebí české země z času květu obilí a žní). Praha 1859.
[17] Purkyně E.: Die Verbreitung der bohmischen Forstge-wáchse im europeischen Russland. Vereinsschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1859, H. 20; pp. 77-78.
[18] Purkyně E.: Šumava a její rostlinstvo. Živa, 7, 1859.
[19] Purkyně E.: Nochmals die Wald- und Wasserfrage. Oesterr. Monatsschrift f. Forstwesen, 27, 1877.
[20] Purkyně E.: Das ombrometrische Netz Bohmens welches der bohmische Forstverein mit Růcksicht auf die Erfor-schung des Waldklimas errichtet hat, im ersten Jahre seines Bestehens 1879. Vereinsschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1879; Beilage z. 3. H.
[21] Purkyně E.: Ombrometrische Beobachtungen der vom bóhm. Forstvereine in den Forsten Bohmens in verschiede-nen SeehShen und Expositionen errichteten Stationen. Herausgegeben von der Forstlehranstalt Weisswasser. Prag 1879; 1880; 1881.
[22] Purkyně E.: Das ombrometrische Netz des bůhmischen Forstvereins von 700 Stationen in Forsterháusern aller Meereshohen. Forstliche Blátter, 17, 1880.
[23] Stenographisches Protokoll der XXVII. General-Versammlung des bóhmischen Forstvereines in Chrudim am 3. August 1875. Vereinsschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1875, H. 92.
[24] Stenographisches Protokoll der XXXI. Plenar-Versammlung des bohm. Forstvereines in Starkenbach am 7. August 1879. Vereinsschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1880, H. 109.
[25] Studnička F. J.: Dějiny dešťopisu v Čechách. Časopis Musea král. Českého, 55, 1881.
[26] Studnička F. J.: Základové dešťopisu království Českého. Praha 1887.
[27] Swoboda E.: In welcher Weise wáre das forstliche Versuchs-wesen mit besonderer Růcksichtnahme auf die forst-wirthschaftlichen Verháltnisse und Bedurfnisse von Bóhmen zu organisieren? Vereinsschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1881, H. 115.
[28] Ščerban M. I.: Ob osnovopoložnikach mikroklimatologii. Meteorologija i gidrologija, 1962, No. 7.
[29] Vojejkov A. I.: Pojezdka po Rossii v 1892 g. Meteorologičeskij vestnik, 1892, No. 11.
[30] WiehlJ.: f Dr. Emanuel Ritter von Purkyně. Vereinsschrift f. Forst-, Jagd- u. Naturkunde, 1882, H. 118.
[31] Zpráva o činnosti České jednoty lesnické v spolkovém roce 1883 — 1884. Spolkový časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu, 1884/85, seš. 129.
Obr. Emanuel Purkyně (1831–1882)
1) Purkyně těchto termínů výslovně užíval (stanovištní, expoziční i místní klima), viz [19].
2) Z některých poznámek v jiných pracech Purkyňových lze soudit, že v měřeních občas ještě pokračoval (např. v červenci 1859). Některá data ze svých mikroklimatických studií v terénu také přece jen uvádí (např. v práci [17]).
3) Z nepřímých zpřáv o činnosti školy lze odvodit, že neobsluhoval ani meteorologickou stanici v Bělé, což spadalo do kompetence profesora matematiky. Ani při návštěvě korunního prince Rudolfa, jehož po škole prováděl, nezmiňoval se blíže o meteorologii.
4) Metodické nedostatky v principu srovnávacích stanic si jako další uvědomil až Ney (Uber den Einfluss des Waldes auf das Klima, Deutsche Zeit- u. Streitfragen, 5, 1886; viz k tomu Krečmer V.: Klimatická funkce lesů
5) Z dobrých např. Kampelík F. C.: Jak si pomůžeme k dešťům, hojné rose, chtíce sobě úrodu zemskou zvětšiti a jak bycho se proti přívalům a povodni chrániti mohli. Hradec Králové 1865.
6) V pražské Politik uveřejnil sérii článků „Wálder und Regen" od konce prosince 1874 do dubna 1875, dále příspěvky v Prager landwirt. Wochenblatt.
7) K tomuto názoru se E. Purkyně zřejmě dopracoval časem. V roce 1859 byl ještě názoru, že „mnohosti deště závisejí, jak známo, kromě výšky krajiny, od hustější neb řidší lesnatosti" (viz [18], str. 23).
8) Nelibosti, již prof. Purkyně vzbudil proti sobě především u šlechtických majitelů lesů, se již patrně nezbavil; naopak se zdá, že se stupňovala až k náhlému konci jeho života [7], vždyť představitelé těchto kruhů tvořili rozhodující část školního spolku, spravujícího Purkyňovo působiště. Pravé příčiny nelibosti bude zapotřebí teprve odhalit.
9) E. Purkyně považoval všeobecné úvahy a debaty o vlivu lesů na klima a vyvracení většinou naiviních názorů o tom za málo užitečné. Lépe by podle něj bylo rozebírat správné zásady hospodaření v lesích na základě měřením získaných poznatků např. o teplotě vzduchu a půdy v porostech (viz [19]). Jeho nepřítomnost vChrudimi byla ovšem omluvena služebním zaneprázdněním na škole v Bělé.
10) Již dřivé k rajonizaci učinil prvni náběh pomocí fenologie (dotazníková akce o době květu a zrání obilí, pro niž sestavil „Přehledné tabulky pro zapisování průběhu ročního kolísání teploty a jejího vlivu na vývojové fáze rostlin v polních kulturách, zvláště na dobu květu a zrání" (cit. podle [8]). Jsou charakterizovány jako „tabulky sloužící k tomu, aby se z času květu obilí a času žní v jisté krajině podnebí této krajiny a z takových udání z rozličných krajin podnebí České země na všech místech poznalo" [16]. V oboru fenologie se Purkyně již mohl opřít o fundované a hojné fenologické práce K. Fritsche (o něm viz Seydl O.: České práce fenologické starší doby. Meteorologické zprávy, 7, 1954). O osudu fenologické akce Purkyňovy není nic bližšího známo.
11) Když v roce 1875 zemské zastupitelstvo při všeobecném zájmu o otázky vodního režimu zřídilo (za iniciativy právě velkostátkářských kruhů zemědělských) hydrologickou komisi, prof. studnička stanul v čele odboru meteorologického, převedl tam i srážkoměrné stanice na jeho popud založené a dále v zakládání pokračoval (viz [25])
12) Viz o tom Krečmer V.: Vliv lesů na srážky. Meteorologické zprávy, 5, 1952, č. 4 —5.
13) Zdrojem jsou tu snad některé současné prameny. Tak např. v roce smrti skutečného zakladatele lesnických dešťoměrných stanic, prof. E. Purkyně, píše o obou hlavních sítích v Čechách F. Augustin [1]: „Hlavním přičiněním p. prof. dra. F. Studničky zřízena jest od r. 1873 za několik let komisí hydrografickou v Čechách hustá síť dešťoměrných stanic, k níž se r. 1879 připojila síť nová, čítající více než 700 stanic lesnických, založená českým lesnickým spolkem ..." Teprve v dalším spise [2] Augustin uvádí, že stanice zřídil spolek „na radu dra E. Purkyně" (1. c, str. 11).
14) Zařízení ombrometrických stanic bylo opatřováno na vlastní náklady držitelů a provozovatelů. Podle údaje Augustinova ([2], str. 11) bylo vydáno za dešťoměry asi 7000 zlatých.
15) Ještě před zřízením stanice IX. tř. berlínským meteorologickým ústavem.
16) K dokreslení situace je třeba uvést, že lesnická meteorologie byla tehdy nejen ve světě, ale i u nás váženým oborem dík popularitě otázky vlivu lesů na klima. Např. 33. generální shromáždění České lesnické jednoty (1881 v Rakovníku) jednalo o návrzích na organizaci státního lesnického výzkumu. Generální zpravodaj pro toto téma E. Swoboda [27] dává v návrhu organizačního schématu lesnického výzkumu lesnické meteorologii zcela samostatné postavení (výzkumná instituce měla mít 3 oddělení: lesního hospodářství, přírodovědecké a meteorologické). Lesnickou meteorologii hodnotí z hlediska významu celostátního (vliv lesů na celou zemi, též z hlediska formulací lesního zákona) i pro její důležitost v ochraně a pěstování lesů. Její význačné postavení uznávali též meteorologové (viz např. Augustin [2]).
17) V této době z celkového počtu všech stanic v Čechách jen 27 stanic pozorovalo krom srážek i ostatní meteorologické prvky (stanice vídeňského meteorologického ústavu, viz [1] a [2]).
l8) Studnička píše [25]: „ . . . Purkyně sám každoročně statisíce ombrometrických číslic do světa metá .. .".
19) V roce 1881 z celkového počtu 1908 členů České jednoty lesnické odebíralo publikované výsledky měřeni srážek méně než 100 osob.
V. Krečmer, MZ 1963/1, ročník 16, str. 8-13