Třicáté výročí úmrtí RNDr. Ferdinanda Kocourka
29. října 1994 uplyne třicet let od úmrtí RNDr. Ferdinanda Kocourka, českého meteorologa-přístrojáře, který svůj celý život zasvětil práci v Českém hydrometeorologickém ústavu.
Dnešní generaci meteorologů dr. Kocourka připomíná především jeho knížka „Měřicí metody v meteorologii spodních vrstev ovzduší“ (1956, HMÚ), která je stále jedinou českou příručkou v daném oboru a která v něm orientuje již téměř 40 let mladé meteorology. Okolnost, že nevznikla jiná modernější příručka, svědčí snad o tom, že vývoj v oboru meteorologických měření nebyl v naší zemi příliš rychlý, určitě však o tom, že, publikace dr. Kocourka, byť malá rozsahem, je stále zajímá svou precizností, obsažností i vypovídací schopností, takže právem přežila řadu desetiletí.
Je nás již málo, kdo jsme dr. Kocourka znali osobně a spolupracovali s ním. Byl to člověk výrazně polyhistoricky zaměřený. Kromě hlubokých vědomostí z meteorologie překvapoval znalostí hudby i krásné literatury, politiky i historie. Jeho mluvenou němčinu s uznáním hodnotili rodilí Němci pro gramatickou dokonalost. Na latinské citáty z římských klasiků dovedl navázat dlouhými německými citáty z díla Friedricha Schillera. Vynikal touhou po nezávislosti, což se projevovalo spíše neúctou k autoritám ať služebním nebo politickým. To mělo pochopitelně vliv na jeho kariéru již od dob první republiky, kdy jej začali jiní méně schopní, avšak přizpůsobivější, předbíhat. V ústavu po 36 letech práce skončil na funkci vedoucího přístrojového oddělení, v niž však představoval jednoznačnou autoritu uznávanou uvnitř i vně ústavu.
Rádi vzpomínáme na Kocourkův bystrý úsudek, nic neodpouštějící břitký humor, připravenost kdykoliv bránit svou pravdu, ale i velmi hezký vztah k přátelům.
Bořivoj Sobíšek, Věstník ČMeS 1994/2
RNDr. Ferdinand Kocourek zemřel
29. října 1964 zemřel po těžké nemoci dlouholetý pracovník Hydrometeorologického ústavu RNDr. Ferdinand Kocourek. Dr. Kocourek se narodil 20. března 1898 v Praze. V roce 1916 maturoval na reálném gymnasiu. Studia zakončil na Přírodovědecké fakultě Karlovy university doktorátem přírodních věd v roce 1924. Již v době studia se stal na této fakultě asistentem u prof. Hanzlíka. V roce 1923 vstoupil do služeb meteorologického ústavu, v nichž setrval až do odchodu na odpočinek v roce 1959.
Za 36 let svého působení v meteorologické službě pracoval dr. Kocourek ve všech jejích hlavních oborech, v synoptické, letecké i klimatologické službě. Těžiště jeho činnosti se však záhy přeneslo na problematiku staniční sítě a meteorologických přístrojů. Dr. Kocourek patří k organizátorům jednotně řízené sítě meteorologických stanic v Československu. V období před 2. světovou válkou byl v osobním styku s většinou meteorologických pozorovatelů a stal se jejich uznávanou autoritou. Specializoval se však zejména na meteorologické přístroje a stal se zakladatelem i největší odbornou i organizační autoritou tohoto oboru u nás. Od založení přístrojového oddělení v meteorologickém ústavu byl až do odchodu na odpočinek jeho vedoucím.
Meteorologickým přístrojům je věnována převážná část publikací dr. Kocourka. Kromě řady článků, přednášek a návodů z tohoto oboru byl autorem či spoluautorem tří knižních publikací - Meteorologické staniční přístroje (1954, Naše vojsko), Návod pro pozorovatele povětrnostních stanic meteorologické služby v ČSR (1955, HMÚ), Měřicí metody v meteorologii spodních vrstev ovzduší (1956, HMÚ''. Poslední z knih, v níž uložil mnoho z bohatých vědomostí ze svého oboru, je až dosud považována za nejkvalitnější publikaci s tematikou o meteorologických přístrojích v českém jazyku.
Dalším významným oborem činnosti dr. Kocourka byla spoluúčast při vytváření české meteorologické terminologie, a to formou dlouholeté spolupráce při sestavování několika odborných technických slovníků. Proto také po založení terminologické komise při Československé meteorologické společnosti se stává dr. Kocourek jejím aktivním členem.
V dr. Kocourkovi ztrácí československá meteorologie jednoho ze svých nejschopnějších pracovníků, kteří se jako organizátoři zasloužili o rychlý rozvoj tohoto oboru v posledních desetiletích. Pracovníci v oboru meteorologických přístrojů ztrácejí v dr. Kocourkovi svého nestora a dlouholetého učitele. Dr. Kocourek po sobě zanechává literární dílo, které zasluhuje uznání zejména pro svou precisnost a které bude v Československu stále patřit k základním v oboru meteorologických přístrojů.
B. Sobíšek, MZ 1965/1, ročník 18, str. 21