Václav Novák

Pá, 2016/01/08 - 14:00 — plipina

Vzpomínka na vědce a pedagoga profesora Václava Nováka

Dne 14. února 1888, před stodvaceti lety, se narodil v Dřenicích na Chrudimsku vzácný a milý člověk, významný pedagog, vědec, vychovatel mnohých odborníků v půdoznalství a bioklimatologii Prof. Ing. RTDr. Dr. h.c. Václav Novák, DrSc.

Po absolvování reálného gymnázia v Pardubicích vystudoval v roce 1910 zemědělské inženýrství na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze a stal se asistentem půdoznaleckého oddělení zemědělské rady pro Čechy. V roce 1912 byl promován na RTDr. V roce 1919 byl jmenován odborným konzultantem agropedologického a bioklimatického ústavu při ministerstvu zemědělství v Praze, na jehož organizaci se významně podílel. V této funkci setrval až do roku 1922, kdy se stal přednostou půdoznalecké a agrometeorologické sekce Moravského zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně, kde působil až do roku 1939.

V roce 1921 se habilitoval na ČVUT v Praze pro obor půdoznalství na téma Vztahy mezi podnebím a půdou se zvláštním zřetelem k půdám Čech. V roce 1923 přechází na Vysokou školu zemědělskou v Brně, kde zakládá půdoznalecko-meteorologický ústav. V roce 1926 byl jmenován mimořádným a v roce 1933 řádným profesorem půdoznalství, meteorologie a klimatologie. Zde působil až do roku 1958, kdy zanechal aktivní činnosti, ale dále působil jako konzultant i školitel vědeckých aspirantů. V době aktivní činnosti byl jmenován dvakrát děkanem a třikrát rektorem této školy. Během své dlouhodobé činnosti vychoval četné spolupracovníky, kteří se stali kandidáty a doktory věd, docenty i vysokoškolskými profesory. Byl vynikajícím učitelem, velmi oblíbeným u posluchačů agronomického i lesnického inženýrství. V roce 1956 získal titul DrSc. a v roce 1966 mu byl udělen čestný doktorát.

V oblasti vědeckovýzkumné se významnou měrou podílel na rozvoji půdoznalství, zeměděIsko-Iesnické meteorologie a klimatologie, rovněž rozvinul půdní klimatologii a bioklimatologii. Je považován za zakladatele fenologie v Československu. Jako první u nás definoval vertikální i horizontální rozměry pojmů makrometeorologie, mezometeorologie a mikrometeorologie, včetně pojmů klimatologických. Byl členem několika vědeckých rad a odborných komisí výzkumných ústavů nejen u nás, ale i v zahraničí. Působil i v redakčních radách prestižních zahraničních odborných periodik' do kterých také přispíval. Zúčastnil se mnoha mezinárodních kongresů a konferencí, kde se významně aktivně podílel na řešení problémů půdoznalství a biometeorologie, včetně USA, kde zastupoval tehdejší československou vládu.

Po první světové válce vybudoval na Moravě síť agrometeorologických stanic a zorganizoval fenologickou službu v celostátním měřítku. Sestavil první fenologické mapy Československa pro zemědělské účely a dal popud k vydávání fenologických ročenek, které v té době byly jediné svého druhu v Evropě. Naše fenologická služba díky prof. Novákovi získala významné místo nejen v Evropě, ale i na celém světě. Problematika mikroklimatologie, nový směr biometeorologického výzkumu, zapojeného do všeobecného výzkumu zemědělského, zasahuje jak klima porostové, tak i klima půdy a uzavřených prostorů, včetně mikroklimatu styčných ploch. Velkým přínosem pro prostorový klimatický výzkum, ale i pro bioklimatologii zemědělskou, lesnickou, sídlištní i lázeňskou jsou již zmíněné definice meteorologických situací.

Velmi obsáhlá je jeho publikační činnost. Vydal 12 fenologických ročenek, 16 knižních publikací, 105 původních vědeckých prací, 716 různých pojednání a odborných článků, kolem 700 kratších příspěvků, více než 50 oponentských posudků a 5 studijních skript z půdoznalství, zemědělsko-lesnické meteorologie a klimatologie.

Prof. Václav Novák zemřel 31. března 1967 v Brně ve věku 79 let. Nejenom jeho dílo, které nám zanechal, ale celá jeho výjimečná osobnost si zaslouží naši vzpomínku..

Zdeněk Smolík, Blahomil Grunda, MZ 2008/1, ročník 61, str. 31

K stému výročí narození profesora Dr. Ing. Václava Nováka, DrSc.

V tomto roce (1988) uplyne sto let od narození českého agrometeorologa. Bioklimatologa a pedagoga, profesora dr. Ing. Václava Nováka, doktora zemědělských věd, vynikajícího pedagoga a vědce evropského jména. Narodil se 14. února 1888 v Dřenicích na Chrudimsku. Po studiích zemědělského inženýrství na české vysoké škole technické v Praze a činnosti ve vědecko-výzkumných institucích a na pražské technice přešel v roce 1926 na Vysokou školu zemědělskou do Brna, na níž působil až do pozdního věku svého života. Zaujímal významné společenské postavení. Byl rektorem vysoké školy, předsedou Výzkumných ústavů zemědělských a lesnických, akademikem %CSAZV, předsedou Bioklimatologické komise ČSAV, čelným funkcionářem a čestným členem Československé meteorologické společnosti při ČSAV, v roce 1965 se stal prvním předsedou Československé bioklimatologické společnosti při ČSAV. V zahraničí naši vědu zastupoval mimo jiné jako člen Rady Mezinárodní biometeorologické společnosti. Zemřel dne 31. ledna 1967.

Plodný život a rozsáhlé dílo prof. Nováka zhodnotili povolaní odborníci i na stránkách tohoto časopisu při příležitosti jeho životních jubileí a úmrtí. Přesto se však ještě vracíme k některým úsekům jeho vědecké dráhy a výsledkům jeho organizačních snah.

Výběr bioklimatologických prací prof. Nováka uváděný P. Hrubešem a V. Krečmerem (MZ 1963, ročník 16) obsahuje 73 položek. Zahrnuje původní studie, ročenky, učební texty, zprávy o výzkumech, příspěvky o úkolech a významu zemědělské meteorologie a metodické statě. Snad právě v oblasti metodologie, ale i propagace a osvěty, nelze Novákovy zásluhy ani docenit. Nebylo by však správné ani spravedlivé posuzovat jeho dílo čistě z meteorologického hlediska, protože celou svou činností se zaměřoval na obě složky přírodního prostředí zemědělské výroby, na ovzduší i půdu, a dosáhl mezinárodního uznání jak v bioklimatologii, tak v půdoznalství. Již v habilitační práci předložené v Praze v roce 1922 „Vztahy mezi podnebím a půdou se zřetelem na půdy Čech“ naznačil směr další práce, který neopustil ani na brněnských pracovištích. Jeho přednáška proslovená při slavnostní instalaci rektora VŠZ v Brně v roce 1934, nazvaná „O pojmu a významu půdního klimatu“, zdůraznila nutnost komplexního výzkumu: „Z hlediska bioklimatického je nepochybné, že jedině současný průzkum klimatu půdního, porostního a makroklimatu má vědecký a praktický význam pro studie půdoznalecké, rostlinosociologické, ekologické i agronomickotechnické“.

Z tradice Ústavu půdoznalství, zemědělské a lesnické meteorologie a klimatologie VŠZ v Brně, který Novák založil, doposud těží tamější pedologická a bioklimatologická pracoviště. Méně je známo, že před jeho příchodem na školu jednalo její vedení ve snaze získat učitele meteorologie a klimatologie s vídeňským profesorem J. Liznarem, ale i s R. Schneiderem a s A. Gregorem. Profesor Novák stál u kolébky zemědělsko-meteorologického výzkumnictví u nás, vědom si toho, že budování výzkumných ústavů zemědělských povede k experimentální práci. Je považován za zakladatele československé fenologie, třebaže její počátky lze hledat již u A. Strnada anebo J. Kopeckého. Za jeho redakce vznikla studie o vymezování přirozených hospodářských krajin a výrobních oblastí v roce 1925, základ celé naší zemědělské statistiky. Právě A. Gregor, považovaný často za našeho prvního pracovníka v aplikované klimatologii, vzpomínal na způsob, jakým profesor Novák při sestavování uvedené studie zaníceně odůvodňoval přírodovědné názory a přesvědčoval značnými znalostmi z výzkumu i praxe.

Z prací vycházejících z nestandardních měření vzpomeňme Novákův příspěvek o teplotě dešťů a jejímu vztahu k teplotě vzduchu a půdy, o tvorbě rosy, která v suchých oblastech a suchých rocích je významným ekologickým činitelem, řadu studií o vztazích mezi podnebím přízemní vrstvy, půdou a vodou, o účincích mrazů na půdu. Práce sepsané po 2. světové válce se týkají významu mikroklimatu v zahradnictví, ovocnářství a vinařství, kryptoklimatu výrobních a skladovacích prostorů v zemědělství, klasifikace mikroklimatu i metodiky terénního bioklimatologického průzkumu.

Československá bioklimatologická obec jistě nezapomene, že kolem osobnosti profesora Nováka se mohla soustředit a že Novákova rozvážnost a autorita přispěly k potřebnému smíru mezi „čistými“ meteorology a pracovníky v aplikovaném výzkumu po polemikách na začátku 60. let. Profesor Novák se těšil přirozené úctě spolupracovníků a žáků, byl reprezentantem „staré školy“ v nejlepším smyslu. Pracoval a radil až do vysokého věku. I dlouhý život dobrých lidí je vlastně krátký.

Karel Krška, MZ 1988/1, ročník 41, str. 32

VZPOMÍNKOVÉ SETKÁNÍ U PŘÍLEŽITOSTI 30. VÝROČÍ ÚMRTÍ Prof. Dr. Ing. dr.h.c. VÁCLAVA NOVÁKA, DrSc.

Letos posledním březnovým dnem uplynulo 30 let od úmrtí velké osobnosti naší předválečné i poválečné vědy, zakladatele Československé bioklimatologické společnosti a jejího nezapomenutelného prvního předsedy, profesora Václava Nováka. Tohoto výročí bylo důstojně vzpomenuto vzpomínkovým shromážděním na půdě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně dne 2. dubna 1997.

Za početné účasti těch, kteří se přišli z České i Slovenské republiky poklonit památce vědce a velkého člověka, zahájil vzpomínkové setkání prof. ing. Vladimír Havlíček, CSc., emeritní vedoucí bývalé katedry bioklimatologie VŠZ. V slavnostním projevu rektora MZLU prof. MVDr. ing. Pavla Jelínka, DrSc. byl oceněn význam osobnosti prof. V. Nováka jako badatele v oborech půdoznalství a bioklimatologie, jako pedagoga vysoké školy i jako vůdčí osobnosti zemědělské vědy, působivší ve vysokých funkcích v Zemědělské akademii i v různých vědeckých sdruženích tuzemských i zahraničních. Ve společném vystoupení prof. ing. V. Havlíčka, CSc. a prof. ing. Aloise Praxe, CSc. hovořil druhý z autorů podrobněji o přínosech prof. V. Nováka v široké oblasti pedologie a bioklimatologie i o jeho vynikajícím působení vysokoškolského učitele. Z bioklimatologie byly připomenuty zejména základní zásluhy prof. Nováka v rozvoji fenologie, jeho zdůraznění vzájemných vazeb půdních a atmosférických složek bioklimatu v mikroklimatické sféře, rozlišení základních mikroklimatických situací a iniciace bioklimatologických územních průzkumů.

V rozpravě po slavnostních projevech se k vzpomínkám na prof. Nováka jako vzácného učitele, rádce a kolegy přihlásila velká řada účastníků. Jestliže už v úvodních projevech představitelů MZLU nejednou zazněla zmínka o lidské velikosti Novákovy osobnosti, další příspěvky poukazovaly často na tuto charakteristiku prof. V. Nováka z nejrůznějších úhlů pohledu. Nynější předseda České bioklimatologické společnosti vzpomínal na obrovský náboj iniciativy spojený s úžasným taktem v jednání prof. Nováka, což s úspěchem uplatňoval nejen při dlouhých jednáních okolo založení vědecké společnosti bioklimatologické. S touto ideou vystoupil prof. Novák na I. čs. bioklimatologické konferenci v Liblicích roku 1955, v dohodě s meteorology (prof. Gregorem, prof. Končekem) se bioklimatologové podíleli na vzniku a práci Čs. společnosti meteorologické a teprve v roce 1965 se členstvo Odborné biometeorologické skupiny ČSMS a Bioklimatologické komise ČSAV s dalšími odborníky spojilo v nově založené Čs. bioklimatologické společnosti, jíž se prof. Novák stal prvním předsedou.

Zmíněné vlastnosti prof. Nováka určovaly dělnou a přátelskou atmosféru ve sdružení bioklimatologů, umožnily úzkou součinnost jeho složek na společné platformě, danou životními podmínkami organismů. Tak se uskutečňovala i společná shromáždění biologů a fyziků, konkrétně lékařů, veterinářů, zemědělců a lesníků, meteorologů a astronomů, urbanistů, ochranářů přírody.

K úctě a uznání dílu prof. V. Nováka se připojil také dnešní předseda České společnosti půdoznalecké. Poukázal na základy, položené prof. Novákem v naší pedologii, jimiž v ledasčem předbíhal svou dobu, např. v zájmu o půdy kulturní. Z dalších početných vystoupení v diskusi vzpomínkového setkání jmenujme alespoň příspěvek akademika Hraška ze Slovenska, jenž snad nejvýstižněji ze všech řečníků charakterizoval osobnost prof. V. Nováka v jeho iniciativnosti, taktu, tolerantnosti, spolu s vyváženou kritičností i respektem k osobě druhých bez ohledu na postavení či věk.

V odpolední části vzpomínkového setkání byla položena zástupci MZLU kytice k pamětní desce prof. V. Nováka v arboretu vysoké školy.

V místě jednání, v zasedací síni děkanátu Lesnické a dřevařské fakulty MZLU, byla instalována výstava dokumentů, připomínajících dílo prof. Nováka a práci bývalé katedry bio-klimatologie pod jeho vedením a v jeho duchu. Vyzvednutí si zaslouží názorné pojetí a přehledné uspořádání materiálů na panelech.

Důstojná a svěží, dobře uspořádaná vzpomínka na prof. V. Nováka byla účastníky oceněna a zaslouží slova uznání pořadatelům. Iniciativu Ústavu půdoznalectví a mikrobiologie spolu s Oddělením bioklimatologie Ústavu krajinné ekologie Agronomické fakulty MZLU ocenil ve svém úvodním projevu i Jeho Magnificence rektor MZLU jako příkladnou z hlediska významu tradice. Dodejme, že nejde jen o tradici institucionální, ale i o tradici vědní a morální. Ve všech těchto směrech nám vzpomínka na vědce, učitele a velkého člověka, prof. Václava Nováka, má co říci.

Vladimír Krečmer, MZ 1997/3, ročník 50, str. 92-93

ZA PROFESOREM VÁCLAVEM NOVÁKEM

V poslední březnový den zesnul náhle v Brně nestor naší ušité meteorologie prof. dr. inž. Václav Novák, DrSc., dne 5. dubna 1967 se vědecká a odborná veřejnost, žáci a přátelé rozloučili v brněnském krematoriu s mimořádnou osobností naší užité vědy.

Profesor Novák odešel navždy z našeho kruhu po krásném, bohatě naplněném, činorodém životě, rozděliv jej mezi vědeckou práci, výuku a činnost na poli vědecko-organizačním. Při 75. výročí jeho narozenin v roce 1963 jsme připomněli^*) mnohostrannou činnost, vědeckou práci a obdiv vzbuzující duševní i tělesnou aktivitu, čtyři další roky života, které byly prof. Novákovi osudem dopřány, byly rovněž vrchovatě naplněny neustálou prací. Do posledních chvil řídil Čs. bioklimatologickou společnost při ČSA V jako její předseda a pracoval s mimořádným, v požehnaném věku 79 let zcela výjimečným elánem na řadě vědeckých posunků a expertýz.

Profesor Novák se věnoval studiu souvislostí mezi ovzdušným prostředím a organismy od počátku své životní dráhy vědce a pedagoga. Vycházel při tom z komplexního pojetí vztahů mezi prostředím a životem a ve své osobnosti spojoval i utvářel dokonce dvě nauky o základních složkách vnějšího životního prostředí rostlin -půdoznalství a užitou meteorologii. Byl patrně také posledním, kdo oba tyto obory zvládal a vzájemně obohacoval mimořádně cennými podněty a studiemi.

V bioklimatologii vyšel prof. Novák z organizace agrometeorologických a fenologických pozorování pro účely rostlinné, především zemědělské výroby a její rajonizace. Na vysokou úroveň pozvedl již ve dvacátých letech fenologii a je právem označován za zakladatele této vědy u nás. Kromě speciálních prací fenologických věnoval prof. Novák pozornost mikroklimatologii a potřebné metodice z hledisek vlivů atmosféry na organismy, tedy z hledisek bioklimatologických. Mikroklimatologii a bioklimatologii zapojil také do zemědělského výzkumu. Konkrétními výsledky svých prací zejména v oboru porostního podnebí, půdního klimatu, podmínek uzavřených ochranných prostor v zemědělství a v oboru expozičního klimatu obohatil vědu a připravoval půdu pro dnešní rozvoj naší zemědělské a lesnické bioklimatologie.

Syntetickými pracemi a dále pak svou činností pedagogickou a vědecko-organizační přispěl podstatnou měrou k rozvoji celé naší bioklimatologie, k zformování této hraniční vědní disciplíny u nás a položil základy její celkové moderní koncepce. Jméno prof. Nováka bude trvale spojeno s celým vývojovým obdobím bioklimatologie, kterému nesporně vtiskl ráz.

Prof. V. Novák pracoval velmi intenzivně na poli vědecko-organizačním. Z hlediska bioklimatologie vzpomeňme jeho mimořádné a s přibývajícími lety neutuchající aktivity v Čs. akademii věd, v její Bioklimatologické komisi (1953—1965), v Čs. meteorologické společnosti, jejímž byl čestným členem, a posléze od podzimu 1965 v čele nově utvořené čs. bioklimatologické společnosti.

Jako známá vědecká osobnost i na poli mezinárodním usiloval i zde o spolupráci, v níž spatřoval významný přínos pro nás po stránce odborné. Vysoko si tak cenil vzájemného poznávání lidí z různých končin světa. Po založení International Society of Biometeorology byl po mnoho let reprezentantem čs. vědy v širším vedení této mezinárodní společnosti. Ideje této světové organizace pro studium vztahů mezi vnějším prostředím a organismy byly mimochodem skvělým ověřením koncepcí, které u nás prof. Novák rozvíjel již dříve a k nimž se českoslovenští bioklimatologové hlásí jako k novákovské škole.

Profesor Novák nebyl mimořádnou osobností jen na poli vědy. Chtěl bych vyzvednout ono přátelské ovzduší spolupráce, které prof. Novák dovedl vyvolat svými vzácnými osobními vlastnostmi - neokázalou srdečností, vlastní skromnosti, přímostí a taktem - a spojit v něm k užitečné činnosti pracovníky nejrůznějších disciplín i osobních povah. V tom všem a také v jeho neustálé, soustavné a obětavé pomoci a podpoře mladým adeptům vědy i mladším spolupracovníkům se projevovala nejen jeho neobyčejně rozsáhlá erudice, nejen to, že byl velkým vědcem a pedagogem, ale také to, že prof. Novák byl současně skutečně vzácnou osobností ryzího srdce. Kdo pana profesora blíže poznal, cítil k němu hlubokou a upřímnou úctu, obdivoval se mu a měl ho rád.

Dílo prof. V. Nováka se stalo trvalou součástí vědy a jeho jméno milníkem ve vývoji bioklimatologie u nás. Snad všichni současní naši pracovníci v bioklimatologii jsou jeho žáky anebo se hlásí k jeho škole. S úctou a láskou jsme s panem profesorem spolupracovali, s úctou a láskou ho budeme vzpomínat do konce našich dnů.

•) Met. zprávy, roč. XVI. 1963, č. 3/4. Vladimír Krečmer, MZ 1967/2, ročník 20, str. 29-30

Prof. Dr. inž. Václav Novák pětasedmdesátníkem

Dne 14. února 1963 se dožil vzácného životního jubilea - sedmdesátých pátých narozenin - prof. dr. inž. Václav Novák, doktor zemědělských věd. Jeho bohatá vědecká, pedagogická a vědecko-organizační činnost je zaměřena na dvě hlavní složky přírodního prostředí zemědělské výroby - na půdu a na ovzduší. V obou směrech je prof. V. Novák čelnou osobností naší zemědělské vědy.

Jubilant, původem z Dřenic na Chrudimsku, po absolvování pražské fakulty zemědělského inženýrství pracoval v různých vědeckovýzkumných institucích a na vysoké škole v Praze u profesorů Stoklasy a Kopeckého. Podle vysokoškolské středoevropské tradice, spojující v zemědělství tehdy již rozvinutý obor půdoznalství s mladou naukou o ovzdušné sféře přírodního prostředí, zabýval se od počátku výzkumně oběma složkami prostředí. Později přešel na vysokou školu zemědělskou do Brna, kde byl v r. 1926 jmenován mimořádným a v r. 1933 řádným profesorem pro obor půdoznalství a zemědělské meteorologie a klimatologie. Zastával během let řadu vysokých funkcí jak na vysoké škole, tak ve vědeckých institucích, domácích i mezinárodních.

V půdoznalství se v duchu české půdoznalecké školy J. Kopeckého zaměřil nejprve na fysiku půdy a na kartografii půd. Brzy však k nám zavedl moderní názory na genesi půd pod vlivem podnebí podle ruské Dokučajevovy půdoznalecké školy. Novák se těmito názory zabýval z hlediska našich přírodních podmínek a přinesl moderní klasifikaci hlavních klimatogenetických půdních typů v Čechách. Jeho vědecká činnost v půdoznalství byla velmi rozsáhlá; byla též mezinárodně uznána, což se také projevilo v četných význačných funkcích prof. Nováka ve vědeckých světových organizacích a na kongresech. Z pedologických prací Novákových je patrno stálé úsilí o komplexní pojímání prakticky důležitých vědeckých problémů a jejich řešení z hlediska půdní fysiky, chemie, mikrobiologie, z hlediska geologických poměrů a zejména též ve vztahu ke klimatu resp. mikroklimatu.

V agrometeorologii a biometeorologii vycházel prof. Novák z organisace agrometeorologických pozorování pro účely zemědělské výroby. Po první světové válce vybudoval na Moravě síť agrometeorologických stanic při výzkumných ústavech zemědělských a založil fenologickou pozorovací síť pro rostlinstvo a živočišstvo podle speciálních návodů. V roce 1923 byla fenologická služba zavedena celostátně, což byla jako součást zemědělského výzkumnictví akce první toho druhu na světě. Od roku 1927 byly v Novákově redakci vydávány celostátní fenologické ročenky. Každoročně sestavované fenologické mapy se staly hledanou vědeckou pomůckou. Ročenky jsou dodnes důležitou složkou zemědělsko-meteorologické služby Hydrometeorologického ústavu. Právem je profesor Novák nazýván zakladatelem československé fenologie.

Kromě speciálních prací fenologických věnoval profesor Novák pozornost studiu mikroklimatologie a potřebné metodiky z hledisek bioklimatologických. Otázky zemědělské meteorologie byly u nás profesorem Novákem vyjmuty z pouhého tradování v přednáškách; mikroklimatologie a nový směr biometeorologického pokusnictví byly jím náležitě zapojeny do zemědělského výzkumu, přičemž klima porostové, klima půdy a uzavřených ochranných prostor zemědělských jakož i klima styčných ploch stály v popředí jeho výzkumného úsilí. Jako základní hledisko - vedle nutných fysikálních aspektů - kladl vždy hledisko biologické (ekologické). Je třeba zdůraznit jeho komplexní pojetí mikroklimatu ve složce přízemní a půdní. Zabýval se také prostorovým průzkumem klimatickým z hlediska bioklimatického a jeho definice mikroklimatických situací jsou trvalou součásti meteorologie zemědělské a lesnické. Prof. Novák tak klasickou agrometeorologii svého učitele prof. Kopeckého dál rozvíjel v souhlasu s celosvětovým vývojem užité meteorologie.

Od r. 1953, kdy byl vybrán do čela Bioklimatologické komise při ČSAV, snažil se spoluprací bioklimatologů humánních, zemědělských i lesnických řešit společné problémy bioklimatologie a propracovat potřebnou metodiku výzkumu. Výsledkem úsilí bylo svolání Í. bioklimatologické konference v Liblicích v r. 1955, kde bioklimatologové různých oborů řešili základní otázky metodologie a celkového zaměřeni oboru. Další dvě celostátní bioklimatologické konference se zahraniční účasti (1958 a 1961) se zabývaly prakticky významnou problematikou zemědělské, lesnické a lékařské bioklimatologie a řešily též důležité komplexní národohospodářské problémy (průmyslové exhalace). Každá z těchto konferenci, jimž prof. Novák též předsedal, přispěla svým způsobem k utváření a stmeleni jednotlivých oborů naší bioklimatologie, stejně jako i pracovníků v jejích jednotlivých úsecích. Tím byl stimulován nejen rozvoj vlastní vědeckovýzkumné práce v bioklimatologii, nýbrž byly tím položeny i solidní základy pro organisaci bioklimatologů a všech zájemců i vztahy mezi životem a ovzdušným prostředím. Je pochopitelné, že prof. Novák stál v čele budování zájmové organisace bioklimatologů, v Čs. meteorologické společnosti.

Profesor Novák se velkou měrou zasloužil o rozvoj bioklimatologie svou bohatou činností výzkumnou, pedagogickou a vědecko-organizační, která se datuje od prvých let naší samostatnosti, přičemž překročila rámec naší vlasti. Z hlediska bioklimatologie připomeňme např. Mezinárodní biometeorologickou společnost a její první kongres ve Vídni (1957), kde byl prof. Novák zvolen do Rady společnosti.

Konkrétními výsledky své práce obohatil obor bioklimatologie a připravil půdu pro dnešní rozvoj naší užité meteorologie zemědělské a lesnické. Některými svými pracemi všeobecněji zaměřenými, dále svou prací pedagogickou a vědecko-organizační přispěl podstatnou měrou k rozvoji naší bioklimatologie vůbec a položil základy její moderní koncepce u nás.

Prof. V. Novák působil dlouhá léta v Brně jako vynikající pedagog a vychoval tisíce odborníků pro naše zemědělství, lesnictví i výzkum. Dobře jej známe jako vždy ochotného a pohotového rádce v každé problematice. Tímto způsobem si prof. Novák získal velký okruh spolupracovníků, kteří - i když nejsou jeho přímí žáci -, hlásí se do jeho školy.

Pětasedmdesátka zastihla jubilanta v obdivuhodné svěžesti a v pilné práci. Profesoru V. Novákovi přejeme ještě dlouhá léta zdraví, svěžesti a radosti z vykonané práce a těšíme se, že s ním ještě dlouho budeme spolupracovat.

Výběr bibliografie prací prof. dr. inž. Václava Nováka z oboru bioklimatologie:

Meteorologie ve službách zemědělství. Stráž venkova (Příbram), 1911.

Vliv klimatu na pěstování bramborů. Věstník pokusnické stanice Z. S. D. (Praha), 1, 1914 (1).

Klimatické poměry na Slovensku. Zemědělský archiv 10, 1919 (1/2).

O úkolech bioklimatologie a pedologie v rámci zemědělského výzkumnictví. Kodym, 1919 (15. III.) Význam podnebí a půdy v pokusnictví. Pokusnická komise Z. S. R. D., Praha 1920.

Pozorujte povětrnostní a živelní zjevy ve svém okolí. Sbírka zpráv pokusnické stanice Z. S. D. (Praha), 1920 (4). Agrometeorologie, bioklimatologie a pedologie ve službách zemědělství. Prostředky k zvýšení zem. a lesní produkce na Moravě, Brno 1920.

Vztahy mezi podnebím a půdou se zřetelem k půdám Čech. Publikace min. zem. ČSR, 1922 (18). Botanicko-fenologická pozorování. Příroda 16, 1923 (1). Význam a organisace fenologické služby. Zemědělská jednota 2, 1923 (7).

La cohérence entre le climat et le sol en régard aux types des sols de Bohéme. Compt. rendus de la IIIeme Conf. pédol, Prague 1922, Praha 1924. Z praktické meteorologie. Triumf techniky, 2, 1925. Nároky pšenice na klimatické půdní podmínky. Věstník Čs. akad. zem., 3, 1927 (3).

Pozorování některých bioklimaticky důležitých teplot. Věstník Čs. akad. zem., 4, 1928 (9).

Zemědělská meteorologie a půdoznalstvi. Časové otázky zemědělské, 1928 (14).

Počátek žitných žní na Moravě a ve Slezsku v průměru let 1923-27. Věstník Čs. akad. zem., 5, 1929. Letošní mrazy a půda. Brno (Svoboda) 1929. Vliv mrazu na půdu se zřetelem k promrznutí půdy na Moravě v zimě 1928-1929. Čs. zemědělec, 12, 1930. Povětrnost v r. 1930 a její vztah k výrobě zemědělské v Žabčicích. Zprávy o činnosti žabč. škol. závodu zemědělského v r. 1930, Brno 1930.

Zemědělsko-meteorologická zpráva statku Žabčice Vysoké školy zemědělské v Brně za r. 1931. Výroční zpráva statku Žabčice VSZ v Brně, Brno 1931.

Zemědělsko-povětrnostní zpráva pro Moravu za leden—prosinec 1931. Moravský hospodář, (Brno) 1931. Teplota deště a její vztah k teplotě vzduchu a půdy. Věstník Čs. akad. zem., 8, 1932.

Mrazová katastrofa čs. ovocnictví v r. 1928/29 ve vztahu k meteorologickým poměrům. Věstník Čs. akad. zem., 9,1933. Povětrnost v roce 1932 a její vliv na zemědělskou výrobu v Žabčicích. Zpráva žabč. škol. závodu zemědělského v Žabčicích, Brno 1933.

Povětrnostní mapy československé, naše speciálky. Čs. zemědělec, 18, 1933.

Vertikální sled extremit teplotních na nekrytých teploměrech v přízemní vrstvě vzdušné. Sborník Čs. akad. zem., 10, 1935.

Povětrnost r. 1933 a její vliv na zemědělskou výrobu v Žabčicích. Zpráva žabč. škol. závodu zemědělského, Brno 1935 (5). O pojmu a významu půdního klimatu. Ročenka Vys. školy zem. v Brně, 1935.

Povětrnost v r. 1934 a její vliv na zemědělskou výrobu v Žabčicích. Zprávy žabč. škol. statku zemědělského, Brno 1935. Phenologická ročenka ČSR za r. 1927-1937. Zprávy Výzk. ústavů zem., 1930-1938 (38-75). Význam fenologie pro lesnictví. Čs. les, 15, 1935. Výzkum klimatických činitelů všeobecně. Příručka rostlinné sociologie, Sborník Výzk. úst. zem., 1935 (125). Equivalentní relativní vlhkost. Příručka rostlinné sociologie, Sborník Výzk. úst. zem., 1935 (125). Půda a voda. Příručka rostlinné sociologie, Sborník Výzk. úst. zem., 1935 (125).

Pokyny pro výzkum klimatických a edafických podmínek. Příručka rostlinné sociologie, Sborník Výzk. úst. zem., 1935 (125).

K otázce sucha a hospodaření vodou v zemědělství. Vodní hospodářství v době sucha, Brno 1936.

Begriff und einige Probléme des Bodenklimas. Bodenkundliche Forschungen, 5, 1936 (l).

K problému vodního režimu půdního v suché oblasti jihomoravské. Sborník Čs. akad. zem., 13, 1938.

Průběh tvorby rosy v jihomoravském klimatu. Sborník Čs. akad. zem., 13, 1938.

Příspěvek k poznání zahradního mikroklimatu. Sborník Čs. akad. zem., 13, 1938.

Klimatické poměry přízemní vrstvy vzdušné. Čs. zemědělec, 20, 1938.

Půdoznalství a zemědělská meteorologie. Zemědělské výzkumnictví v letech 1932—1936. Spisy Svazu Výzk. úst. zem., 1939 (58).

Die Bedeutung der Durchforschung des Mikro- und Bodenklimas für die Landwirtschaft. Wiener Landw. Zeitung, 1940 (90).

Praktikum rostlinné sociologie, půdoznalství, klimatologie a ekologie. Praha (Melantrich), 1941.

Příspěvek k poznání podnebí a půd jižní Moravy. Sborník Výzk. úst. zem., 1942 (170).

Podnebí žabčického školního závodu. Sborník Výzk. úst. zem., 1942 (170).

Stálost agregátů půdních ve vodě v moravských typech půdních. Sborník Čs. akad. zem., 17, 1942.

Teplota a vlhkost půdy na úhoru a pod trávníkem v době letní. I. Teplota půdy. Sborník Čs. akad. zem., 17, 1942.

Teplota a vlhkost půdy na úhoru a pod trávníkem v době letní. II. Vlhkost půdy. Sborník Čs. akad. zem., 17, 1942.

Vliv dispersního stupně na fysické vlastnosti křemenných písků. V. Výpar vody. Sborník Čs. akad. zem., 19, 1945/46.

Návrh nové úpravy charakteristiky vlhkosti půd v terénu. Sborník Čs. akad. zem., 19, 1945/46.

Meteorologie a klimatologie. Skripta. Brno, Spolek posluchačů lesn. inž., 1947. II. vyd. 1951.

Mikroklima v zahradnictví. Čs. zahradník, 2, 1947.

Mikroklimatické situace. Meteorologické zprávy, 3, 1949 (3).

Mikroklima v ovocnictví a vinařství. Ovoc. rozhledy, 40,1949 (3/4).

O významu životního prostředí v rostlinné výrobě se zřetelem k bramborům. Časové otázky, Čs. akad. zem., 1950 (5).

Základy meteorologie a klimatologie. Učební texty vysokých škol, Praha 1952.

Základy zemědělské bioklimatologie. Učební texty vysokých škol, Praha 1952.

Speciální bioklimatologie lesnická. Učební texty vysokých škol, Praha 1952.

K metodice zjišťování zadržování deště rostl, kulturami. Sborník Vysoké školy zem. a les. (Brno), 1953, řada A.

Význam mikroklimatu uzavřených (ochranných) prostorů v zemědělství a v zeměděl. a potravinářském průmyslu. Za socialistické zemědělství, 2, 1953.

Praktikum fytocenologie, ekologie, meteorologie a půdoznalství. Praha (Nakl. ČSAV) 1954.

Malcevova soustava obdělávání půdy z hlediska klimatologického a půdoznaleckého. Nová soustava obdělávání půdy podle T. S. Malceva, Praha (SZN) 1956.

Hydrologický rok ve vztahu k vegetační době a půdotvorným procesům. Sborník III. celost, hydromet. konf. v Praze 1954, Praha 1956.

Potřeba unifikace method prostorového průzkumu klimatického. Sborník III. celost, hydromet. konf. v Praze 1954, Praha 1956.

Bioklimatologie, její podstata a vývojové možnosti. Sborník I. celost, bioklim. konf. v Liblicích 1955, Praha 1956.

Beitrag zur Erforschung von mikroklimatischen Situationen in bioklim. Hinsicht. Intern. Journal of Biometeorology and Bioclimatology, 1, 1957.

Péče o vzdušné prostředí uzavřených prostorů v zemědělství a potravinářství. Praha (SZN) 1958.

Příspěvek k problematice výzkumu bioklimatických situací v terénu. Sborník IV. celost, met. konf. v Bratislavě, Praha 1958.

Die Bedeutung das Innenklimas von Produktions- und Lagerräumen der Landwirtschaft und Nahrungsmittelindustrie. Berlin (Bauerverlag) 1959.

O methodické problematice v zemědělské bioklimatologii. Sborník dokumentů II. celost, bioklim. konf. v Liblicích Praha 1960.

Vztahy zemědělské meteorologie a agrometeorologického výzkumnictví k základní meteorologické službě. Meteorologické zprávy, 13, 1960 (2).

Význam zemědělské meteorologie pro zemědělskou výr robu a výživu lidu. Meteorologické zprávy, 15, 1962 (5).

Dr. inž. P. Hrubeš - inž. V. Krečmer CSc., MZ 1963/3-4, ročník 16, str. 49-50

SEDMDESÁT LET AKADEMIKA VÁCLAVA NOVÁKA

Letos se dožil sedmdesáti let akademik Václav Novák, doktor zemědělských věd, profesor Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. Při této příležitosti nelze nevzpomenout alespoň stručně jeho velikých zásluh ve dvou oborech zemědělské vědy a praxe, jimž zasvětil svůj neobyčejně plodný život. Byl žákem Stoklasovým i Kopeckého, proto pokračovatelem jejich tradice. Roku 1910 vstoupil na dráhu vědeckého pracovníka v pedologickém oddělení Zemědělské rady pro Čechy v Praze a pokračoval v tomto směru jako vysokoškolský asistent, docent a od roku 1926 jako řádný profesor půdoznalství a zemědělské meteorologie. Již jeho habilitační práce, pojednávající o vztazích mezi podnebím a půdou dává tušit, že v jeho osobě se zcela výjimečně, vzácně a vpravdě dialekticky spojují oba vědní obory takovým způsobem, jakým už dnešní, namnoze příliš úzce specialisovaní odborníci nebudou moci ve své většině nikdy pokračovat. Akademik Václav Novák je také významným organizátorem. Morava mu vděčí za tehdejší zemskou agrometeorologickou službu, která čítala na šedesát meteorologických stanic, dobře vybavených a spravovaných, takže výsledky jejich činnosti se dodnes projevují jako užitečné podklady pro místní plánování a rajonizaci. V půdoznaleckém sektoru zahájil soustavné mapování půd na jednotlivých okresech, z jejichž mosaiky povstalo nemálo komplexních prací o důležitých územních celcích. Dílo „Přirozené krajiny zemědělské a výrobní oblasti ČSR" se stalo základem pro četné další organizační akce. Zaměřen na půdní genetiku, kde otázka klimatu hraje podstatnou roli, propagoval zásady ruské Dokučajevské půdoznalecké školy, odůvodňoval půdní typy ČSR chemickými výzkumy a výzkumy ve fysice, jež přinesly Československu mnohá uznání na mezinárodním fóru, dále působil průkopnicky ve výzkumu minerální síly půd, výzkumu půd sulfátových v jihomoravské oblasti, konal první práce v agregaci půdy a uvedl v život přesné polní pokusnictví v mechanickém obdělávání půdy. Kromě toho organisoval československou fenologickou službu a uvedl v život vydávání Fenologických ročenek ČSR již v roce 1927. Byl to čin, který vzbudil mezinárodní pozornost. Výsledky vědecké činnosti pomáhal uvádět do zemědělské praxe jako předseda odborných komisí a dlouholetý předseda bývalých Výzkumných ústavů zemědělských a lesnických i jako učitel mnohých dobrých pracovníků, kteří vytvořili jeho širokou školu. A to je pro vědce i učitele jeho formátu tou nejlepší odměnou. V zemědělské meteorologii prorážel úspěšně cestu mezoklimatologickým a mikroklimatologickým průzkumným akcím i výzkumu mikroklimatu zemědělských skladovacích a produkčních prostor, zasahuje i do širší problematiky tohoto oboru. Jako předseda bioklimatologické komise biologické sekce Československé akademie věd dal impuls k svolání I. celostátní bioklimatologické konference v Liblicích 1955, jejíž jednání také řídil.

Jako průkopník koordinace biometeorologických a bioklimatologických zájmových oborů spolupracuje organizačně s řadou našich významných lékařů, projektantů, zemědělských pracovníků a lesníků. Je také představitelem skupiny středoevropských států v Mezinárodní bioklimatologické a biometeorologické společnosti. Na vědeckých jednáních a konferencích Hydrometeorologického ústavu vždy přispíval plodně svými zkušenostmi a teoretickými úvahami při jednání o významných otázkách jak agrometeorologických a bioklimatologických, tak i koordinačních, týkajících se užší a efektivnější spolupráce pracovníků těchto oborů. Mladým adeptům meteorologie zemědělské je dobrým, vždy ochotným rádcem a pomocníkem, ať se na něj obraceli odkudkoliv a kdykoliv. Je autorem nebo spoluautorem téměř dvaceti odborných publikací a několika set prací publikovaných v našich i zahraničních vědeckých časopisech a sbornících. Do dalších let jeho plodné a užitečné činnosti zvláště ku prospěchu naší agrometeorologie a biometeorologie mu v tomto roce přeje mnoho z:draví a úspěchů nejen široká obec jeho přátel a spolupracovníků současných a bývalých, ale též všichni naši meteorologové a klimatologové.

Pavel Hrubeš - Vladimír Havlíček, MZ 1958/3, ročník 11, str. 57

Main menu

Osobnosti české meteorologie

O ČMeS

You are here