Josef Zítek

Josef Zítek zemřel

Dne 23. února 1989 náhle zemřel ředitel Hydrometeorologického ústavu v Praze v letech 1952–1972 Josef Zítek.

Narodil se 10. června 1916 v Kovářově, okres Milevsko. Mládí prožil ve skromných poměrech. Pílí, houževnatostí a cílevědomostí se vypracoval na leteckého důstojníka předválečné československé armády. Krátkou dobu studovat i na Karlově univerzitě v Praze meteorologii u profesorů Hanzlíka a Schneidera. Po rozpuštění čs. Armády v roce 1939 byl převelen do Státního ústavu meteorologického, z něhož byl za války na dva roky nasazen na práci v dolech.

Po osvobození se vrátil do československé armády. Jeho mimořádné organizátorské schopnosti a zájem o meteorologii jej již ve věku 36 let přivedly do funkce ředitele Státního meteorologického ústavu v období, kdy ústav přešel do podřízenosti ministerstva obrany. V této funkci setrval, jako třetí ředitel od jeho založení, po dobu více než dvaceti let.

Období, po které ředitel Zítek ústav vedl, je možno charakterizovat jako období cílevědomé činnosti a pravidelného rychlého růstu ústavu. Došlo v něm k sjednocování oborů meteorologie a operativní hydrologie, po válce roztříštěných u řady organizací, ke spojení obou těchto oborů do nově ustaveného Hydrometeorologického ústavu v roce 1954, ke stabilizaci pracovních úkolů i organizační struktury ústavu, k navázání pravidelné spolupráce s řadou organizací v Československu i v zahraničí.

Ředitel Zítek v uvedeném období kladně ovlivnil vývoj ústavu zejména tím, že po nástupu do funkce inicioval svolání celostátních meteorologických konferencí, které přispěly k usměrňování odborné působnosti ústavu ve státě. Inicioval rovněž výstavbu profesionálních meteorologických stanic, které dodnes tvoří jádro staniční sítě ústavu. Stál u zrodu dálnopisné sítě pro přenos meteorologických zpráv v Evropě, která ve své době představovala špičkový technický systém v Československu a nejfrekventovanější cestu pro výměnu informací mezi Východem a Západem. Stal se zakladatelem hydroprognózní služby, která hraje významnou úlohu při ochraně proti povodním. Propagoval a prosadil myšlenku výstavby poboček ústavu v krajských městech jako složek, které přiblíží jeho služby uživatelům. K zabezpečení rozvoje oborů zřídil výzkumná pracoviště pro meteorologii, klimatologii, hydrologii a techniku. Prosadil rovněž zavedení děrnoštítkové techniky pro zpracování klimatologických dat.

Výrazně kladných výsledků dosáhl ředitel Zítek i při vytváření vztahů mezi českými a slovenskými meteorology a hydrology. Pamětníci dodnes oceňují jeho rozvážnost a prozíravost při řešení problémů a potřeb oborů na zmíněných územích. Pozoruhodná byla i péče o zvyšování kvalifikace, kterou z jeho popudu ústav poskytoval svým mladým technickým pracovníkům v Podnikové technické škole.

V období, kdy byl Josef Zítek ředitelem, byla na ústavu zpracována a publikována dvě významná odborná díla oceněná státními vyznamenáními, Atlas podnebí Československa a Hydrologické poměry ČSSR. Soustavná práce v mezinárodních orgánech a organizacích vytvořila významnou prestiž čs. Hydrometeorologické služby nejen v rámci socialistických zemí, ale i v celosvětovém měřítku. Dokladem bylo rozhodnutí Světové meteorologické organizace svěřit Československu výkon funkce Regionálního telekomunikačního centra v Praze, které od roku 1973 plní telekomunikační funkce pro všechny sousední státy a Bulharsko.

Charakteristickými znaky práce ředitele Zítka byla neúnavná činorodost, snaha o prosazení pokrokových myšlenek a směrů, vyhledávání lidí ochotných a schopných účastnit se při budování společného díla, poskytování příležitosti mladým zasáhnout do vývoje ústavu jak v řídících, tak odborných funkcích, zainteresovat i ocenit spolupracovníky, podat jim i pomocnou ruku, když to potřebovali. Rozsah i význam díla, které se podařilo řediteli Zítkovi vykonat v zájmu Hydrometeorologických ústavů i vodního hospodářství ČSR, je pozoruhodný. Pokračovatelé v něm budou k Josefu Zítkovi vzhlížet vždy s uznáním a vděčností.

Bořivoj Sobíšek, MZ 1989/3, ročník 42, str. 95–96

JOSEF ZÍTEK SEDMDESÁTNÍKEM

10. června 1986 se dožívá 70 let Josef Zítek, ředitel Hydrome­teorologického ústavu v letech 1952—1972.

Víc než dvacetileté období, po které jubilant vykonával funkci ředitele, se vyznačovalo výrazným odborným, tech­nickým i organizačním rozvojem ústavu. Prvním, na svou dobu vysoce pokrokovým činem J. Zítka bylo celostátní spojení provozních meteorologických a hydrologických složek v r. 1954 do jediné organizace, a tím vytvoření Hydrometeo­rologického ústavu. Vybudování hydrologické prognózní služby a začlenění problematiky ochrany ovzduší do ústavu v pozdějších letech vedlo nejen k podstatnému zvýšení od­borné prestiže ústavu, ale i ke zrychlení rozvoje daných oborů v ČSSR. Zásluhou J. Zítka došlo i k výrazným úspěchům při zavádění a využívání moderních technických prostředků pro měření a přenos meteorologických a hydrologických dat, v jeho funkčním období byl položen základ širokému využívání výpočetní techniky při řešení vědeckých i provozních úkolů ústavu, byla založena podniková technická škola pro výchovu středních technických kádrů v oboru meteorologie a hydrolo­gie. Mimořádné organizační schopnosti J. Zítka umožnily průběžně vytvářet potřebné podmínky pro úspěšnou realizaci všech podstatných změn v činnosti i vybavení ústavu, k nimž docházelo. Nejvýznamnějším jubilantovým činem z hlediska současných potřeb ústavu však bylo prosazeni výstavby po­boček ústavu s cílem přiblížit služby ústavu uživatelům v jednotlivých krajích. Tři pobočky (Ústí nad Labem, Brno a Ostrava) vybudované z iniciativy J. Zítka se staly základem pro pozdější dobudování systému pracovišť tohoto typu na celém území ČSR.

Z uvedeného vyplývá, že Josef Zítek je a zůstane jednou z nejvýraznějších osobností v historii hydrometeorologických ústavů i v oboru meteorologie v Československu. Přejeme mu do dalších let života dobré zdraví, udržení dosavadních tvůr­čích sil a životního optimismu.

Jménem spolupracovníků Bořivoj Sobíšek, MZ 1986/3, ročník 39, str. 94

Zvláštní pozornost věnoval ředitel Zítek všestranné politické i odborné úrovni kádrů na všech stupních. Pro výchovu tech­nických pracovníků byla zřízena zvláštní Podniková technická škola, pro pracovníky na odloučených pracovištích pravidelné dálkové školení. Pozorovatelé na dobrovolných stanicích byli školeni při pravidelných revizních návštěvách. Vysokoškolští pracovníci byli vedeni ke studiu postgraduálnímu, ke studiu kandidatury věd, ke studiu jazyků a k publikování významněj­ších prací.

Takto vybudovaný ústav mohl pak se ctí plnit i další uložené úkoly jako radioaktivní službu a výzkum znečišťování ovzduší, jakož i rozvinout vlastní výzkum také v meteorologii, hydrologii a technice, a obohatit společnost velkou řadou významných od­borných publikací, z nichž Atlas podnebí Československé re­publiky a Hydrologické poměry ČSSR byly odměněny státními cenami.

Je zásluhou ředitele Zítka, že za jeho působení byla úroveň ústavu oceněna i na poli mezinárodním: SMO v rámci projektu Světové služby počasí pověřila Prahu funkci středoevropského centra pro mezinárodní výměnu meteorologických informací a UNESCO zřídila v ČSSR mezinárodní katedru pro výchovu hydrologů rozvojových zemí.

Za svou budovatelskou práci byl ředitel Zítek odměněn v r. 1966 odznakem ministra lesního a vodního hospodářství a v r. 1969 vyznamenáním prezidenta Československé socialis­tické republiky ,,Za zásluhy o výstavbu".

K letošním narozeninám upřímně přejeme jubilantovi dobré zdraví a dlouhé zachování dosavadních tvůrčích sil a životního optimismu.

Antonín Vesecký, MZ 1976/3, ročník 29, str. 94-95