Karel Pejml

ZEMŘEL KAREL PEJML

26. dubna 1992 v Chomutově se uzavřel život i dílo známého meteorologa a publicisty Karla Pejmla, čestného člena Čs. meteorologické společnosti při ČSAV a nositele medaile Za zásluhy o meteorologii a hydrologii (1990). Po­slední rozloučení se uskutečnilo v Lomnici nad Popelkou, kde se před 74 lety narodil jako syn spisovatele dr. Karla Pejmla (1892 - 1965).

Měl jsem příležitost Karla poznat dík dr. F. Reinovi před třiceti lety při jedné z četných cest na Milešovku. Stal se mým neformálním učitelem i přítelem a odtud byl už jen krůček ke spolupráci (v posledních letech pouze ko­respondenční vzhledem k odlehlosti mezi Chomutovem a

Brnem). To mne snad opravňuje k tomu, abych doplnil struč­né zhodnocení jeho úctyhodného díla na stránkách Mete­orologických zpráv (O. Šebek: Karel Pejml šedesátiletý, MZ č. 3/1979 a J. Munzar: Sedmdesátiny Karla Pejmla, MZ č. 6/1988) několika osobními poznámkami.

Karel Pejml rozhodně nebyl nějakým dítkem Štěstěny. Patřil ke generaci, jejíž život i uplatnění zvrtla válka. Kdo ví, jak by se vyvíjel, kdyby mu započaté vyso­koškolské studium nebylo znemožněno uzavřením českých vysokých škol v roce 1939, kdyby nebyl totálně nasazen na práci do Německa, kdyby se v této době ne­jistoty neoženil... Ekonomická realita mladé rodiny totiž už po válce návrat na Karlovu univerzitu nedovolila. Když však nyní zpětně přehlížíme, co se mu díky vážnému zájmu o obor a nezměrné pracovitosti podařilo v mete­orologii udělat, je nutné smeknout; svými znalostmi i dílem bezesporu překonal většinu vysokoškoláků s "ume­tenou" životní cestou. Málokdo už dnes ví, že na agrometeorologickou observatoř do Doksan za ním jezdila "pro rozumy" řada zemědělských výzkumníků, kteří mu za četné konzultace slibovali zprostředkování vědecké hodnosti kandidáta zemědělských věd na základě roz­sáhlého souboru prací, ale "skutek utek..."

Je třeba zdůraznit i neobjektivnost názoru, že Pejml byl "jen" popularizátorem meteorologie. Ano, byl jím, a to patrně naším nejúspěšnějším, ale to byl výsledek jeho intenzivního využití volného času. Pokud jde o jeho odborný profil, kdo jiný se může pochlubit podobnou tematickou šíří i hloubkou zájmů a publikací z agrometeorologie, kolísání klimatu, re­gionální a dynamické klimatologie a dějin meteorologie? Jestliže se např. jeho zásadní práce o kolísání klimatu v severočeské vinařské a chmelařské oblasti v letech 1500-1900 stala základem pro řešení prioritního programu katedry geografie MU v Brně v rámci Národního klimatického pro­gramu ČSFR, nesvědčí to dostatečně o jejím stále aktuálním významu?

Škoda, že rukopis 2. přepracovaného vydání Opravdové knihy proroků z roku 1987 byl na podzim 1990 naklada­telstvím Albatros vzhledem k ekonomickým potížím nerea­lizovaný autorovi vrácen. Doufejme, že podobný osud ne­postihne i jeho Dějiny české meteorologie do roku 1918, které by měly být součástí profilového díla, připravovaného slovenskými kolegy. Na druhé straně bych rád připomněl, že Malý průvodce meteorologií, na němž se podílel jako člen autorského kolektivu, získal čestné uznání Mladé fronty za rok 1989. A je ironií osudu, že čestné uznání, které získala Meteorologie skoro detektivní (spoluautoři J. Munzar, K. Krška) v soutěži o nejkrásnější české a slovenské knihy 1991, jakož i tvůrčí prémie Českého literárního fondu za r. 1991, byly doručeny až posmrtně.

Co říci závěrem? Odešel dobrý a svědomitý člověk, jehož život byl naplněn, i když nedosáhl pomíjivých titulů a funkcí. Meteorologie mu totiž nebyla pouhým zaměstnáním, ale doslova povoláním; proto se jí věnoval do posledních dnů, vzdor vážným dlouhodobým zdravotním potížím. (Svědčí o tom poznámka na vánočním přání 1991: "Ještě před hlavní nemocí jsem udělal to Klima husitských válek: chtěl jsem to poslat do Meteorologických zpráv".) Všem, kteří měli možnost kolegu Pejmla poznat, ať už osobně nebo z jeho článků a knížek, bude proto citelně chybět Čest jeho pa­mátce!

Jan Munzar, MZ 1992/3, ročník 45, str. 95

Zemřel Karel Pejml

Karel Pejml rozhodně nebyl nějakým dítkem Štěstěny. Patřil ke generaci, jejíž život i uplatnění zvrtla válka. Kdo ví, jak by se vyvíjel, kdyby mu započaté vysokoškolské studium nebylo znemožněno uzavřením českých vysokých škol v roce 1939, kdyby nebyl totálně nasazen na práci do Německa, kdyby se v této době nejistoty neoženil....   Ekonomická realita mladé rodiny totiž
už po válce návrat na Karlovu universitu nedovolila. Když však nyní zpětně přehlížíme, co se mu diky vážnému zájmu o obor a nezměrné pracovitosti podařilo v meteorologii udělat, je nutné smeknout; svými znalostmi i dílen, bezesporu překonal většinu vysokoškoláků s "umetenou" životní cestou. Málokdo dnes už ví, že na agroneteorologickou observatoř do Doksan za ním jezdila "pro rozumy" řada zemědělských výzkumníků, kteří mu za četné konzultace slibovali zprostředkování vědecké hodnosti kandidáta zemědělských věd na základě rozsáhlého souboru prací, ale "skutek utek........ "

Je třeba zdůraznit i neobjektivnost názoru, že Pejml byl "jen" popula­rizátorem meteorologie. Ano, byl jím, a to patrně naším nejúspěšnějším, ale to byl výsledek intenzivního využití jeho volného času. Pokud jde o jeho odborný profil, kdo jiný so může pochlubit podobnou tématickou šiří i hloub­kou zájmů a publikací z agrometeorologie, kolísání klimatu, regionální a dynamické klimatologie a dějin meteorologie? Jestliže se např„ jeho zásad­ní práce o kolísání klimatu v severočeské vinařské a chmelařské oblasti v letech 1500 až 1900 stala základem pro řešení prioritního programu katedry geografie Masarykovy university v Brně v rámci Národního klimatického pro­gramu ČSFR, nesvědčí to dostatečně o jejím stéle aktuálním významu?