Antonín Strnad

ANTONÍN STRNAD (1746–1799), PRŮKOPNÍK ČESKÉ METEOROLOGIE

1. ÚVOD

Když jsem byl kontaktován redakcí Meteorologických zpráv, zda by se mělo na stránkách našeho časopisu připome­nout významné výročí Antonína Strnada, byl jsem zpočátku na pochybách, zda je to nezbytné, když literatura o jeho životě a díle je poměrně bohatá a zcela nedávno o něm pojednal K. Krška v příloze MZ [11]. Jenomže i poslední kompletní česká encyklopedie z r. 1987 uvedla: „Strnad, Antonín, 10. 8. 1749 - 23. 9. 1799, český astronom; od r. 1781 ředitel hvězdárny v Klementinu. Zabýval se pozorováním meteorů, měřil složky zemského magnetismu." [12]. Tedy prakticky nic o meteoro­logii, které se věnoval nejvíce, protože veřejnost chápe už meteory jen v astronomickém smyslu. Mimo to zde přetrvává neprokázaný rok narození, který činí Strnada o tri roky mlad­ším, než se uvádí v novější meteorologické literatuře. Nelze se proto divit, že stejné datum jeho narození uváděla také 1. ver­ze hesláře Biografického slovníku českých zemí, který je v současné době zpracováván kolektivem Historického ústavu AV ČR, vedeným PhDr. Janem Novotným, CSc.

Proto si profesor Strnad, považovaný za zakladatele české vědecké meteorologie, agrometeorologie a fenologie, který stál u zrodu dnes už více než 2201eté pražské sekulární řady teplot vzduchu a tím nás „zviditelnil" v rámci mezinárodní spolupráce, připomenutí nepochybně zaslouží. Cílem článku je upozornit především na méně známé detaily z jeho života a díla, včetně prací o něm z období 1786-1996.

2. KDY SE VLASTNĚ NARODIL?

Abychom mohli odpovědně připomínat nějaké výročí, musíme si být jisti datem události - tomu tak v případě A. Strnada de facto není: v literatuře o něm je datum naroze­ní uváděno v rozpětí tří let 1746-1749, pomineme-li zjevnou chybu tisku v práci [19], která dokonce uvedla rok 1716. Sama Karlova univerzita, jejímž byl profesorem a rektorem, je v této otázce „rozpolcená", protože v kartotéce svého archivu má dodnes dva údaje: 14. 8. 1746 podle [5] a 10. 8. 1749 podle [17]; oběma je společné pouze místo narození Náchod [21]. Naopak prakticky jednota je v otázce Strnadova úmrtí: zemřel 23. 9. 1799 v Sazené u Velvar (okr. Kladno) a byl pohřben na hřbitově v Chržíně; jedinou výjimkou je údaj 29. září téhož roku [25].

Dosud uváděná data Strnadova narození jsou: 1746, 10. srpna [18, 29], 13. srpna [23, 25], snad 13. srpna [28], pravděpodobně 13. srpna [27], 14. srpna [4, 5], 14. a 17. září [4, 29]; 1747   [16, 31], 10. srpna [1,20]; 1749   [2], 10. srpna [12, 17, 30].

Rok 1749 poprvé uvedl Riegrúv slovník naučný před více než 125 lety a po něm jej automaticky přejímaly všechny novější encyklopedie; neexistuje však pro něj žádný autentic­ký doklad, a proto je nutné ho vyloučit. Překvapivě nepodlo­žený je také rok narození 1747, přestože Strnadův medailonek psal F. M. Pelzel [20] ještě za jeho života a anonymní nekro­log z r. 1804 jiný jeho současník, který přejal údaj Pelzlúv [1].

Matrika zemřelých chržínské farnosti (Matrica defuncto-rum parochiae chržinensis) totiž na str. 129 uvádí: „23 7bris Sazenae num. domus 1, anno 1799 mortuus est praenobilis Do-minus Antonius Strnad, Regius Astronomus Pragae etc. et membrum Societatis Scientiarum, catholicus, provisus aetate 53 ann. Morbus letalis: Brustwassersucht." [19, 24]. Tedy: 23. září zemřel v Sazené v domě č. 1 roku 1799 vznešený pan Antonín Strnad, královský astronom pražský atd., člen Společnosti věd, katolík, dožil se věku 53 let; příčina smrti: zánět pohrudnice s exsudátem (přel. PhDr. L. Kysučan). Padesát tři let totiž odpovídá roku narození 1746 a tentýž letopočet byl uveden na zdokumentovaném, ale nedochovaném náhrobku, který dala zbudovat Strnadova manželka Kateřina [4, 15, 28, 29].

Přímým dokladem o narození je pak výpis z mat­riky farního úřadu v Náchodě (dnes uložené ve Státním oblastním archivu v Zámrsku), č. 105-5, časového rozsahu 1739-1760, str. 188, který autorovi tohoto článku provedl dr. K. Hromádka: „13. srpna 1746 pokřtěno jest dítě Antonín, Josef, Václav, Jan od dvojctihodnýho pana Jana Strnada, děkana. Otec: pan Antonín Strnad, matka: Terezie. " [15]

Z něj plyne jednak definitivní potvrzení narození před 250 lety, jednak lze vyloučit všechna data po 13. srpnu - nikoliv však před ním, protože se jedná o datum křtu! A děti se křtily přímo v den narození jen zcela výjimečně, v případě ohrožení života. Tomu v našem případě tak nebylo, neboť kmotrem byl kaplan kostelecký a svědky kaplan náchodský a man­želka purkrabího knížecího panství náchodského [28, 29]. Tak slavný křest za přítomnosti tří kněží a rodi­ny purkrabího bylo nutné pár dní předem připravit. Je proto velmi pravděpodobným dnem Strnadova naro­zení 10. srpen uváděný ve spojení s nesprávným rokem v jeho nejstarších životopisech.

Co dodat? Že omyl v letopočtu našich encyklo­pedií vznikl zřejmě tak, že sazeč při ruční sazbě Riegrova slovníku v r. 1870 omylem otočil číslici, takže ze 6 se stala 9. A chybný den narození 14. srp­na na pomníku? V době bez televize, rozhlasu i kaž­dodenních novin byla představa o času méně přesná než v současnosti. Rok se členil podle hlavních svátků a největší srpnový svátek, Nanebevzetí R Marie, je dodnes 15. srpna. Je tedy pravděpodobné, že paní Kateřina si manželovo narození fixovala jako událost před tímto mariánským svátkem a po letech, bez jeho křestního listu, jí už konkrétní data splývala.

Lze tedy stručně rekapitulovat životní běh Antonína Str­nada takto: po absolutoriu gymnázia v Hradci Králové vstou­pil v 17 (nikoliv 14) letech do jezuitského řádu, ve 28 letech - rok po zrušení řádu - se stal adjunktem pražské hvězdárny, ve 32 letech univerzitním profesorem, v 35 letech ředitelem hvězdárny, ve 46 letech byl zvolen děkanem filozofické fakul­ty a ve 49 letech rektorem Karlovy univerzity.

3. SPOLUPRÁCE S MANNHEIMSKOU METEOROLOGICKOU SPOLEČNOSTÍ

Profesor Strnad (uváděný též Strnadt, výjimečně Sternat [27]) měl titul královský astronom, těžiště jeho práce však bylo v meteorologii; dosavadní přehledy jeho publikací [18, 22, 27] jich z tohoto oboru uvádí přes dvacet. Je třeba však zdůraznit, že jak počet kalendářů, na nichž se podílel, je vět­ší než dva tam zmíněné, tak jeho významné příspěvky do deseti mannheimských ročenek (pro léta 1781-1787, 1789-1792) jsou uváděny neprávem jako jediná položka soupisu. Přitom právě zapojením klementinské meteorologické obser­vatoře do mannheimské sítě se česká meteorologie rázem dostala z provinciální na mezinárodní úroveň a navíc získala kvalitní přístrojové vybavení; založením vědecké společnosti v Mannheimu a její velkolepé sítě pozorování započala v me­teorologii nová éra. [11, 26]

Strnad začal spolupracovat se Societas Meteorologičtí Palatina pravidelným pozorováním podle jejích pokynů od 1. srpna 1781. Na výzvu této společnosti o zapojení z 19. úno­ra 1781 odpověděla pražská univerzita 3. května 1781 vzlet­ným dopisem, že celou akci vítá; podepsáno je přitom osm tehdejších hodnostářů či funkcionářů, marně však mezi nimi hledáme Strnadovo jméno [3]. Ten je tam zmíněn pouze im­plicitně konstatováním, že se tito potentáti budou „... úzko­stlivě starati, aby pri těch, jimi ona pozorování budeme svěřovati, nikdy nebylo postrádáno nic co do nejvyšší pečlivosti a vytrvalosti v pozorování." (přel. V. Kocourek, podle [26]). Tedy vlastně o Strnadovi bez Strnada, když v té době pozoro­val počasí již sedmý rok. Kontaktní osobou mezi představite­li univerzity a ním byl nepochybně profesor Jan Tesánek, představený oboru fyziky a matematiky na filozofické fakul­tě, Strnadův učitel z jezuitské koleje v Hradci Králové.

V prvním svazku mannheimských meteorologických ročenek je kromě historie vzniku sítě pozorování a textu výzvy ke spolupráci i odpovědi z Prahy uveden latinský popis přístrojů a jejich umístění v klementinské observatoři [3]. Protože dosud nebyl ve své úplnosti do češtiny přeložen, uve­deme ho in extenso spolu s dodatečnými vysvětlivkami:

„Pražská pozorování: autor Strnad

Dne 22. července (1781) byly ve 4. patře naší královské observatoře umístěny přístroje takto: teploměr a vlhkoměr byly umístěny přímo na severní straně v dřevěné schránce (budce) ze všech stran provrtané stovkami otvorů. To umož­ňuje, že přístroje jsou chráněny před deštěm i slunečními paprsky v jejich krajní východní a západní poloze, přičemž vzduch k nim může volně pronikat. Vedle ní je z druhé strany uvnitř podobné budky umístěn náš starý reaumurový teplo­měr.

Tlakoměr je umístěn ve stejné výšce ¹) s vnějšími přístroji uvnitř observatoře a je připevněn na její východoseverovýchodní zdi. Vzhledem k řece Vltavě, protékající kolem, je umístěn 40 sáhů ²⁾ nad její hladinou. Odchylka tlaku (vůči ní) je 2,6 (pařížských čárek ³)); spolehlivější, otevřenější a vhod­nější místo v rámci nové zástavby nebylo nalezeno.

(Magnetická) deklinační jehla (střelka) byla první tři měsíce umístěna v ambitu s výklenkem na podstavci ve výšce tří stop ⁴), shora krytém mramorovou čtvercovou deskou. Její odchylka byla měřena každé poledne, kdykoliv jasná obloha umožňovala pozorování, byla (ovšem) sledována i v jiných denních dobách. Protože při poledním pozorování byla (sice) odchylka zřejmá, nicméně často nejistá, byla jehla v zájmu spolehlivosti přenesena do věže. Avšak od listopadu (1781) se magnetická pozorování stala opět nejistá - zčásti kvůli želez­ným součástem astronomických přístrojů, vzdálených na 5 stop, zčásti pak kvůli tomu, že mramorová deska obsahova­la částečky železa, jak jsem si hned napoprvé povšiml. Proto bylo zapotřebí vyměnit podstavec i umístění a od 16. února (1782) zahájit pozorování nová.

Od téhož dne byla také sledována Branderova inklinační jehla (střelka), umístěná přesně podle příslušného návodu. Díky pohyblivému ukazateli byla zjištěna odchylka 16°30', přičemž střelka ukazovala v magnetické vertikále přesně 90°; touto metodou byla zjištěna inklinace 70°20'.

Směr větru byl zjišťován - vzhledem k tomu, že nebyl po ruce aerometr - částečně podle tahu oblaků, nejčastěji však podle orientace ozdobného, zcela volně pohyblivého prapor­ku (směrovky), umístěného na vrcholu blízké vodárenské věže.

Množství spadlého deště nebo sněhu se shromažďuje v krychličce (odměrce), opatřené stupnicí s pařížskými míra­mi, a odvažuje se na atomové (citlivé) váze za pomoci zlatých zrn; 36 jich dává jednu krychlovou (pařížskou) čárku.

Výpar se zjišťuje stejně Felbigerovou metodou; pouze když se zjistilo, že obě nádobky - jak se popisuje v příslušných návodech - zkorodovaly působením vody natolik, že se koro­ze projevila nepatrnými, stěží viditelnými otvory, nahradil jsem je dvěma novými nádobami ze žlutého plechu, které byly na vnitřní straně opatřeny stupnicí s pařížskými čárkami a palci ⁵⁾ královské stopy, takže se nám přímo před očima uka­zuje úbytek vody.

Údaje o vodním stavu řeky (Vltavy) mi sliboval jeden (člo­věk). Protože jsem je však nakonec nemohl získat, zjišťoval jsem je sám následujícím způsobem: do kůlu (na mělčině) jsem vždy ve vzdálenosti jedné stopy zatloukl větší hřeby, čímž jsem si vytvořil stupnici, kterou mohu sám pozorovat z naší observatoře (dalekohledem).

Naše observatoř se nalézá na (relativně) velmi nízkém místě a je obklopena především ze severní a východní strany ve velmi těsné blízkosti domy židovské čtvrti. Ačkoliv všechny Z nich jsou nižší než observatoř, je jisté, že kouř z tolika sto­vek komínů, třebaže zředěný, způsobuje změny na teploměru (teploty). ⁶⁾ Naproti _na vzdálenost 1000 sáhů západoseverozá-padním směrem se nalézá mírný pahorek a táhne se až k východoseverovýchodu, naše věž ho však převyšuje. Daleko vyšší než věž je další kopec, rozkládající se západojihozápad-ním směrem (Petřín), je však vzdálenější než ten první. Výhled na ostatní strany je otevřený. Severní zeměpisná šířka této observatoře je 50°5'47", zeměpisná délka 31°49'45", měře­no od ostrova Ferra jako prvního poledníku.

Nepochybuji, že se mnou budou laskavě spolupracovat každé tři měsíce slovutní botanikové a lékaři; jejich zprávy budu s potěšením přijímat a seznámím s nimi Kurfiřtskou (meteorologickou) společnost. " (přeložil PhDr. L. Kysučan)

Strnadova pozorování byla velmi pečlivá, což je mj. zřej­mé ze tří pochval, které byly redaktory mannheimských roče­nek otištěny. Ve svazku za rok 1783 se píše: „Nemůžeme neu­dělili na tomto místě veřejnou chválu našemu slovutnému dru­hovi Strnadovi, jenž ve svých zvláštních záznamech popsal historii stavu oblohy (počasí) od začátku do konce roku téměř ve všech denních i nočních hodinách stručným slohem, kte­réžto věci prvý dal příklad." Podobně čteme ve svazku z r. 1784: „Z mimořádných pozorování jsou nejprve (uvedena) pozorování konaná v Praze naším slavným kolegou Strnadem. Byla konána v době od 1. července do 6. srpna ve dne i v noci v jednotlivých hodinách tlakoměrem, teploměrem a vlhkomě­rem s poznámkami o stavu oblohy (počasí) a o dešti."

Konečně r. 1787 vzpomněla mannheimská společnost Strnadovy spolupráce těmito slovy: „Již předešlého roku slavný náš druh Strnad nám poslal velmi znamenitý záznam tlakoměru, teploměru a vlhkoměru po všech 24 hodin přiro­zeného dne, zároveň s poznámkami o stavu oblohy (počasí), jaký se vyskytl v jednotlivých hodinách, který však nebylo možné otisknouti s ostatními pozorováními, ač toho lituje­me. " [23]

Z těchto pochval je zřejmé, že se Strnad nespokojil s třemi termínovými měřeními v 7, 14 a 21 hodin, jak vyžadoval mannheimský návod k pozoro­vání. Konal je podle možností souvisle po hodinách, prakticky shodně s dnešními registrační­mi přístroji. Tento vyčerpávající výkon s pomocí pouhého teplo­měru a tlakoměru, konaný před více než 210 lety, si už nedove­deme ani představit - a to se zpočátku jednalo o přístroje na vrcholu věže, dostupné jen po úctyhodném počtu schodů; pro­to byl Strnad nucen z objektiv­ních důvodů přenést přístroje poněkud níže, vedle svého bytu. [23, 27] Jako prvý u nás publi­koval poté graf průběhu tlaku vzduchu, později i průběhu tep­loty a tlaku vzduchu.

Mannheimská meteorolo­gická společnost publikovala 12 ročenek pro léta 1781-1792. V nich byly z území rakouské monarchie publikovány údaje jen ze dvou stanic: Prahy a Ofenu (dnešní Budapešti), protože Vídeň na výzvu ke spo­lupráci neodpověděla.

Strnadovou zásluhou byly koncem 80. let 18. století zřizo­vány i meteorologické stanice mimo Prahu, aby bylo možné přejít od individuálního pozoro­vání k regionálním popisům podnebí českých zemí. Z nich se   nejvýznamnějšími staly Žitenice u Litoměřic, kde pozoroval více než 40 let (1788-1829) farář F. Kreybich, který si získal uznání i jako kartograf, popř. v Telči, kde pozoroval lékař dr. Magg a v Teplé u Mariánských Lázní, kde spolupracoval premonstrát P. Kramařík.

Když koncem 18. století vznikla c.k. Vlastenecko-hospo-dářská společnost v Království českém (K.k. okonomisch-patriotische Gesellschaft im Konigreich Bohmen), napomohl prof. Strnad dalšímu rozvoji sítě venkovských dobrovolných pozorovatelů, takže již od této doby se může česká meteoro­logie, původně přestavovaná jen pražskou observatoří, pochlubit 20-25 stanicemi v českých krajích, a to nejen v níži­nách, nýbrž i ve vysokých polohách Šumavy (Rehberg - Srní) a Krkonoš (Sv. Petr). Jejich hlášení jsou dochována od r. 1797 na předtištěných „tabellách" (výkazech), jejichž autorem byl Strnad [32].

4. VLASTENEC A POPULARIZÁTOR

Když profesor Strnad zemřel, připomínali jeho současní­ci, jaký byl vynikající a uznávaný vlastenec a dobrý člověk. Již za jeho života oslavil Strnadovo vlastenectví básník Antonín Pavlovský básní, nadepsanou „Óda na důstojného pána, pana Antonína Strnada", otištěnou v Puchmajerově Almanachu z r. 1789 a přetištěnou v [15].

V deníku klementinské hvězdárny napsal jeho nástupce M. A. David tuto poznámku: „Dne 23. září 1799 z rána kolem hodiny půl sedmé, slovutný pan Antonín Strnad, královský astronom a profesor, ředitel Pražské hvězdárny, zemřel v Sa­zené... Jehož já jako dobrodince jsem ctil, jako přítele milo­val, a jako muže bez poskvrny jsem si vážil. Bůh nejlepší, nej­vyšší, nechť věčnými radostmi jej oblažuje!" [23] K uctění památky svého zesnulého předchůdce David změřil zeměpis­nou polohu obce Chržína, kde byl Strnad pochován: „Po­něvadž jsem pro zeměpis Čech změřil polohu mnoha míst, uvážil jsem, že by nebylo vhodné, abych neustanovil polohu místa, kde zasloužilý český astronom nalezl poslední odpoči­nek. Zvláště proto, že mi byl blahovolně nápomocen k získání astronomických znalostí, že mně poskytoval návod k používá­ní astronomických přístrojů a příležitost k astronomickým měřením. Před mým ustanovením na hvězdárně (adjunktem v r. 1789 - pozn. JM) byl mým dobrodincem, potom zůstal mým čestným a upřímným rádcem až do konce svého života." [23] To je výmluvné svědectví o Strnadově charakteru od svědka, jenž s ním na hvězdárně pracoval patnáct let.

Ze většina Strnadových spisů je psána německy, část latin­sky a jen minimum česky, nebylo vůbec na újmu jeho vztahu k mateřštině a není to v rozporu s tím, že byl českým vědcem [10]. Nezapomínejme, že žil v době, kdy se národní obrození teprve připravovalo. V něm psal německy o češtině Josef Dobrovský (1753-1829), jeho vedoucí osobnost, stejně jako v této řeči publikovala své práce Česká společnost nauk (Abhandlungen der bohmischen Gesellschaft der Wissenschaften). V Strnadově bibliografiích [18,22] je uváděna pou­ze jediná česká publikace - Stoletý kalendář na způsob Krysstoffa z Helviku z r. 1793 [13]. Jeho spisů v mateřštině však bylo více; patří sem totiž i jeho dvě minuce (kalendáře) z let 1794 a 1795.

Prvá z nich má květnatý název Minucy hospodářská na rok Kry sta Pána 1795, ke cti swatého Wáclawa. Wydana na poručenj král. wlastenské hospodářské Společnosti Země České, skrze Antonjna Strnada, Doktora, a král. Hwězdáře, weřejnýho Včitele na wysokých sskolách Pražských; rozlič­ných včených a hospodářských společnostj audem; Měsstěn-jna Pražského. W Praze... 1794." Titul druhé je už stručnější: Minucy hospodářská na rok přestupný 1796, ke cti sw. Wáclawa. Wydána od král. wlastenské hospodářské Společ­nosti země Cžeské skrze Anton. Strnada, král. Astronoma. W Praze... 1795. [8]

Pokud jde o zmíněný Strnadův kalendář z r. 1793, pře­kvapivě nemá nic společného s bezcenným „stoletým" kalen­dářem a Christophem Helwigem. Vtipný název byl totiž patr­ně jistým obchodním trikem, který měl zajistit lepší odbyt tohoto fundovaného hospodářského kalendáře. Dobrou zna­lost meteorologie a klimatických poměrů pokládal jeho autor za nevyhnutelný prostředek k zvelebení zemědělské výroby; proto jej považujeme za zakladatele české agrometeorologie. Snažil se tedy naplnit tento spis informacemi z meteorologie a klimatologie a astronomie na základě vědeckých názorů své doby, přičemž na více místech využívá výsledků svých dosa­vadních meteorologických pozorování. A je zřejmě i průkop­níkem objektivního hodnocení povětrnostních pranostik. [13] Mimo to publikoval profesor Strnad minimálně dvě popu­lární meteorologické příručky německy, a to Physikalischer Witterungskalender z r. 1788 a Physikalisches Taschenbuch auf das Jahr 1789; Fiir Freunde der Oekonomie und Witterungskunde z r. 1789. Jejich podrobný rozbor uveřejnil O. Seydl [24].

5. EXKURZE DO JEHO PRACOVNÍCH PROBLÉMŮ A SOUKROMÍ

Strnadovo vědecké působení je nerozlučně spjato se sou­kromou „Učenou společností", v jejíž „Abhandlungen" z r. 1775 publikoval svůj první článek z meteorologie -o pozorování počasí v r. 1774. Když členové této společnosti podávali v září 1784 císaři Josefu II. žádost, aby se toto volné sdružení vědců mohlo změnit ve veřejnou společnost, mezi jejími devíti signatáři byl i profesor Strnad, který byl poté rov­něž členem tříčlenné deputace, která žádost císaři na praž­ském hradě osobně předávala.

Nové sdružení bylo nazváno „Societas scientiarum Bohemica" (Česká společnost nauk). O Strnadově aktivitě svědčí mj. to, že se stal kustodem sbírek společnosti nebo že v r. 1791 přednášel na její slavnostní schůzi za přítomnosti císaře Leopolda II. o slunečním zatmění. Avšak nevděk svě­tem vládne. O tri roky později byl totiž jejím vedením odvo­lán ze správy sítě meteorologických pozorování, které spo­lečnost zamýšlela organizovat. Zdá se, že příčinou byl strach jejích konzervativních členů před přísným zákazem tajných spolků, který vydala vídeňská vláda v obavě před osvícenci, původci francouzské revoluce 1789. Jejich podezíravost neu­spokojilo ani vynucené písemné Strnadovo prohlášení, že čle­nem tajné společnosti či spolku není. Přitom nelhal, i když novější doklady potvrzují, že zednářem byl; jenže až do roku 1848 byly zednářské lóže veřejné. [29] Uvedené odvolání vedlo patrně k tomu, že se Strnad začal krátce nato angažovat v organizaci meteorologických dobrovolných stanic v rámci Vlastenecko-hospodářské společnosti.

O rok později se dožil profesor Strnad nové nepříjemnos­ti. Protože byl dosavadní tajemník České společnosti nauk Josef Dobrovský delší dobu vážně nemocen, sešlo se deset členů v prosinci 1795 ve Strnadově bytě a zvolili ho coby dosavadního výpomocného tajemníka do tohoto čestného úřadu místo Dobrovského, aniž se tohoto pozdějšího čelného představitele národního obrození zeptali na souhlas. J. Dobrovského se tato nešetrnost hluboce dotkla, protože to považoval za suspendování a výsledkem byl konec dosavad­ního přátelství se Strnadem.

Vědecký věhlas Strnadův byl oceňován doma i v zahrani­čí. Bohužel všechny vnější pocty jen zakrývaly bídné finanč­ní poměry rakouského státního zaměstnance. Tehdejší plat univerzitního profesora sice činil 1 000 zlatých ročně, přesto však Strnad až do roku 1791 dostával pouze 600 zlatých. Bylo to málo, když zastával funkci profesora i ředitele hvězdárny a měl z toho platu živit manželku a později také čtyři děti.

O jeho skromném bydlení svědčí jeho žádost zemskému guberniu po svatbě r. 1784, aby mu dalo zřídit pro jeho byt kloset nebo aspoň výlevku vedle hvězdárny, když musí v Klementinu bydlet. Poukázal na to, jak je obtížné služeb­nictvu vynášet do bytu vodu a předměty denní potřeby po schodišti o 85 schodech, že je však mnohem obtížnější odná­šet jiné předměty dolů, jak se sám ke své škodě přesvědčil během několika let. A dodal, že za takového stavu věcí slou­žící opouštějí často službu [27]. Schodů si jistě užil dost, pro­tože ve svém pojednání z r. 1785 se zmiňuje o tom, že detail­ní průběh vlhkosti měřil vlhkoměrem Lambertovým, poněva­dž „Hygrometru mannheimského se nemohu tak často tázat, neboť je umístěn 108 schodů nad mým pokojem." [27] Nelze se proto divit, že do 4. patra věže chodíval již v té době jen někdy.