Světový meteorologický den 2008

Pozorování naší planety pro lepší budoucnost

Zachované záznamy starověkých civilizací obsahují nesčetné odkazy na počasí a klima. Nejrůznější kultury si k pozorování základních meteorologických parametrů vytvářely rudimentární, avšak důmyslné nástroje, často v součinnosti s astronomií a astrologií. V polovině 17. století již lidstvo začalo sbírat údaje systematicky, vedeno snahou o rozpoznání opakujících se vzorců počasí a o získání možnosti dovozovat jeho budoucí stavy. Přesto však vytvoření koncepce mezinárodně koordinovaných pozorování počasí trvalo déle, ačkoliv intuitivně již lidstvo průřezovou povahu meteorologických jevů chápalo v dostatečné míře.

První mezinárodní meteorologická síť byla zřízena v roce 1654 Ferdinandem II. Toskánským. Sedm stanic této sítě se nacházelo v severní Itálii, další čtyři pak ve Varšavě, Paříži, Innsbrucku a Osnabrücku. Ve Florencii bylo každodenně realizováno 15 pozorování. Další významný milník se datuje do roku 1780, a to v podobě sítě 39 stanic; 37 se nacházelo v Evropě a dvě v Severní Americe. Byly zřízeny spolkem zvaným Societas Meteorologica Palatina, což je latinský název přijatý Meteorologickou společností Mannheimu. Tato síť sice existovala jen po dobu dvanácti let, přesto však představovala významný krok kupředu, neboť pozorování počasí probíhalo pomocí jednotných postupů a s využitím pečlivě kalibrovaných přístrojů. Příslušná pozorování byla zařazena do série ročenek Ephemerides Societatis Meteorologicae Palatinae.

Jako by to naznačoval již sám jejich název, šťastně počaté ročenky Ephemerides však byly opravdu efemérní. Potrvá proto ještě více než půl století, než první Mezinárodní meteorologická konference (Brusel 1853) a První mezinárodní meteorologický kongres (Vídeň 1873) poskytne strukturu vhodnou ke znovuzahájení realizace koncepce mezinárodně koordinovaných pozorování počasí. K tomu díky založení Mezinárodní meteorologické organizace, předchůdkyně soudobé Světové meteorologické organizace, nakonec skutečně došlo.

Již brzy měl přijít první významný příklad významu této koordinované spolupráce, a to v souvislosti s prvním Mezinárodním polárním rokem (1882–1883). Šlo o společné úsilí jedenácti států zaměřené na zřízení a provoz dvanácti stanic kolem Severního pólu a dvou v Antarktidě. Kromě čistě meteorologických měření se na stanicích také prováděla pozorování se širším záběrem, soustředěná na geomagnetismus, atmosférickou elektřinu, oceánografii, glaciologii a vzorkování ovzduší. Této vědecké činnosti se zúčastnilo přes čtyřicet observatoří v nejrůznějších částech světa.

Dne 23. března 1950 vstoupila v platnost Úmluva, jíž byla Světová meteorologická organizace založena. Toto datum se v současné době každoročně připomíná jako Světový meteorologický den. Krátce poté (v roce 1951) byla SMO včleněna jako specializovaná agencie do systému OSN. Stalo se zvykem, že Výkonná rada SMO vybírá k oslavě každého Světového meteorologického dne nějaké konkrétní téma. U příležitosti svého 58. zasedání, které se konalo v Ženevě v červnu 2006, se Výkonná rada rozhodla, že tématem Světového meteorologického dne 2008 bude „Pozorování naší planety pro lepší budoucnost“ jako uznání vědeckých a společensko-hospodářských přínosů vyplývajících pro členy SMO, jejich národní meteorologické a hydrologické služby (NMHS), i pro SMO jako celek z rozšířených a hodnověrných pozorování prováděných v široké škále oborů na základě mandátu SMO v oblasti počasí, klimatu a vod.

Hodna zaznamenání je skutečnost, že krátce poté, co SMO převzala působnost MMO, začaly kolem naší planety kroužit umělé družice, které se brzy staly očima lidstva na obloze a začaly nám dodávat obrazové a další životně důležité informace o skutečně globálním charakteru oblaků a významných povětrnostních jevů. Zcela nezávisle, ale přesto téměř současně, dosáhl elektronický počítač dostatečné úrovně k tomu, aby vědci začali považovat metody poprvé navržené Richardsonem v jeho knize z roku 1922 Weather Prediction by Numerical Methods (Předpověď počasí numerickými metodami) za skutečně použitelné. Není také bez zajímavosti, že ve stejném roce 1950, v němž vstoupila platnost Úmluva o SMO, publikovali Charney, Fjørtoft a von Neumann první úspěšné počítačem zpracované numerické předpovědi počasí.

Vědecké společenství okamžitě rozpoznalo význam těchto dvou výrazných technických úspěchů, které nakonec dne 20. prosince 1961 vedly valné shromáždění OSN k přijetí rezoluce č. 1721/XVI o mírovém využití kosmu. V rezoluci se Světové meteorologické organizaci ukládá, aby vypracovala plán využití nových možností. Rezoluce OSN sledovala dva hlavní cíle: zahájení globálního programu výzkumu atmosféry Global Atmospheric Research Programme (GARP) a celosvětového programu SMO pozorování počasí World Weather Watch (WWW). Program WWW se pak brzy stal základním programem SMO zaměřeným na sjednocování, sběr, rozbor, zpracování a celosvětové šíření informací o počasí i dalších informací o životním prostředí, na jehož základě se pak realizovaly všechny další programy SMO. Program WWW byl zahájen v roce 1963 jeho schválením na 4. světovém meteorologickém kongresu. Jednou z jeho tří hlavních složek byl globální systém pozorování Global Observing System (GOS), zahrnující všechna zařízení na souši, na moři, ve vzduchu a v kosmu pro pozorování a měření meteorologických parametrů.

I když od té doby uběhlo již skoro 45 let, program WWW je dnes stále stejně zásadní pro SMO, jako byl tehdy. Proto jej SMO spolu s národními službami svých 188 členů neustále aktualizuje a modernizuje. Na 15. světovém meteorologickém kongresu (konaném v květnu roku 2007 v Ženevě) byl proto schválen průřezový přístup k užšímu propojení všech pozorovacích systémů SMO, a to zavedením komplexní, koordinované a udržitelné struktury zajišťující vzájemnou provozuschopnost jeho složek, včetně vývoje a realizace Informačního systému SMO (WMO Information System, WIS) tak, jak se s ním uvažuje ve Strategickém plánu SMO, který byl na kongresu také schválen.

Kongres rozhodl o názvu této iniciativy – WIGOS (WMO Integrated Global Observing System, Integrovaný globální pozorovací systém SMO) a přidělil jí vysokou prioritu. Kromě toho kongres konstatoval, že iniciativa WIGOS by měla probíhat souběžně s plánováním a realizací WIS tak, aby se umožnil vznik integrovaného systému systémů SMO určeného k posílení schopnosti členů SMO efektivně poskytovat stále se rozšiřující spektrum služeb a lépe plnit požadavky výzkumných programů SMO.

Je zcela jasné, že užší propojení všech pozorovacích systémů SMO značně přispěje k zajišťování služeb v oblasti počasí, klimatu a vod. Klíčovým předpokladem úspěchu budou příslušné schopnosti členů poskytovat s nezbytnou mírou rozlišení, přesnosti, spolehlivosti a včasnosti ty informace, jichž je zapotřebí k plnění požadavků všech uživatelů. Bude to vyžadovat další výzkum a vývoj s cílem co nejvhodnějším způsobem doplnit stávající systémy. Další vědecké práce bude také třeba ke zkvalitnění metod a modelů asimilace dat tak, aby pozorování podávala maximální možné množství užitečných informací.

Integrovaný globální pozorovací systém podporovaný integrovaným informačním systémem bude představovat vskutku významný příspěvek k realizaci společensko-hospodářských přínosů vyplývajících ze široké škály produktů a služeb týkajících se počasí, klimatu a vod, se zvláštním zřetelem k ochraně života, živobytí a majetku, zdraví a blahobytu, k bezpečnost na souši, moři i ve vzduchu, k hospodářskému růstu, ochraně přírodních zdrojů, ke kvalitě životního prostředí a také k činnostem zmírňujícím nebezpečí přírodních pohrom, zejména k činnostem spojeným s adaptací na globální klimatickou změnu.

Zaměření SMO na užší propojení, integraci jejích pozorovacích systémů navíc představuje významný příspěvek k iniciativě mezinárodní Skupiny pro pozorování Země, zaměřené na vývoj globálního systému systémů pozorování Země (Global Earth Observation System of Systems, GEOSS) vycházejícího ze stávajících národních, regionálních a mezinárodních systémů, s cílem další integrace jejich působnosti. Pozorovací systémy SMO představují základní složky GEOSS, a efektivnost GEOSS bude proto záviset na efektivnosti WIGOS.

V souvislosti se zmírňováním nebezpečí přírodních pohrom mohou počasí, klima a vody ovlivnit skoro každou stránku života. Jistě víte, že tyto vlivy zesilují a zásadního významu nabývají zejména pro rozvíjející se ekonomiky. Devět z deseti přírodních katastrof je spojeno s nebezpečími hydrometeorologického charakteru. V období let 1980 až 2000 způsobily smrt 1,2 mil. lidí a jejich důsledky stály více než 900 mld. USD. Poskytování vhodných produktů a služeb ze strany národních meteorologických a hydrologických služeb tvůrcům politiky, médiím a veřejnosti má potenciál dopady těchto jevů významně zmírnit, neboť ačkoliv přírodním pohromám zabránit nelze, využitím vhodných prostředků včasného varování je možno jejich škodlivé důsledky podstatně minimalizovat.

V posledních desetiletích také v důsledku urbanizace, přesunů obyvatel do přirozeně křehčích oblastí, jako jsou pobřeží, nížiny, velké říční delty a záplavové oblasti, či rozšiřování komunit do suchých oblastí vzrostl počet zranitelných komunit. Jejich zranitelnost dále zhorší zvýšení intenzity a četnosti extrémních jevů předpokládané v souvislosti s klimatickou změnou. Veřejní činitelé odpovědní za rozhodování a vedoucí pracovníci záchranných složek proto budou potřebovat k vypracování nejvhodnějších krizových plánů více informací.

Kromě toho je stále více třeba informačního zajištění v oblasti počasí, klimatu a vod na podporu společensko-hospodářských aktivit, jako jsou zemědělství, doprava, energetika a vodohospodářství. Všechny mají potenciál poskytovat na základě skromných investic do budování příslušných kapacit mnohem větší přínosy z hlediska rozvoje.

V závěru tohoto každoročního poselství bych rád podtrhl toto: skutečnost, že Světový meteorologický den je letos spojen s tématem Pozorovaní naší planety pro lepší budoucnost, není v žádném případě věc náhody. Během roku, který uplynul od minulého Světového meteorologického dne, se udála celá řada zásadních jevů. Všechny daly výrazně vyniknout životně důležitému a dosud nevídanému významu celosvětových pozorování.

Zaprvé mi dovolte připomenout, že téma Světového meteorologického dne roku 2007 souviselo se zahájením Mezinárodního polárního roku (IPY) 2007–2008, kterému SMO poskytuje záštitu v partnerství s Mezinárodní radou pro vědu (International Council for Science). Dnes, na počátku druhého roku IPY, rád zdůrazňuji, že pro SMO se význam skutečnosti, že se vydala na cestu tohoto vědeckého podniku, denně prokazuje v podobě výsledků pozorování, která získáváme z polárních oblastí. Například v září, kdy byl konec sezóny tání mořského ledu v roce 2007, činil průměrný „rozsah mořského ledu“ sotva 4,28 mil. km². Jde o nejmenší dosud zaznamenanou hodnotu, která je o 23 procent nižší než předchozí rekord zaznamenaným pouze o dva roky dříve. Poprvé v psané historii umožnilo zmizení ledu v částech Arktidy na několik týdnů splavnost legendární Severozápadní cesty, která byla po staletí předmětem výprav jak průzkumníků, tak obchodníků.

Zadruhé a v podobné souvislosti, Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), který SMO zaštiťuje od roku 1988 v partnerství s UNEP (United Nations Environment Programme), nedávno dopracoval svou Čtvrtou hodnotící zprávu. IPCC zejména konstatuje, že oteplování klimatické soustavy je jednoznačné, jak nyní evidentně vyplývá z pozorování celosvětového nárůstu průměrných teplot vzduchu a oceánů, postupujícího tání sněhu a ledu a zvyšující se průměrné výšky mořské hladiny. Zpráva dále konstatuje, že většina nárůstů celosvětově zprůměrovaných teplot pozorovaných od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně způsobena nárůstem zaznamenaným u koncentrací člověkem produkovaných skleníkových plynů. IPCC dále konstatuje vysokou míru shody a existenci mnoha důkazů o tom, že se současnou politikou zmírňování klimatické změny a souvisejícími opatřeními pro trvale udržitelný rozvoj budou i nadále během příštích desetiletí celosvětové emise skleníkových plynů růst.

Krátce po zveřejnění poslední části Čtvrté hodnotící zprávy v listopadu roku 2007 ve španělské Valencii obdržel panel IPCC v norském Oslu Nobelovu cenu míru, o niž se podělil s Albertem A. Gorem ml., „za jejich úsilí získávat a šířit další poznatky o člověkem způsobené klimatické změně a pokládat základy pro opatření nezbytná k boji proti této změně“.

Konečně se v prosinci roku 2007 konalo na indonéském ostrově Bali 13. zasedání Konference účastnických států (COP-13) Rámcové úmluvy OSN o klimatické změně (UNFCCC). COP přivítala Čtvrtou hodnotící zprávu IPCC a za jejich skvělou práci vyslovila uznání a vděčnost všem, kdo se na vypracování zprávy podíleli. COP uznala, že Čtvrtá hodnotící zpráva představuje dosud nejkomplexnější a nejhodnověrnější zhodnocení klimatické změny a že na zásadní problémy nabízí propojený pohled z hlediska vědeckého, technického i společensko-hospodářského. Vyzvala IPCC, aby nadále účastnickým státům Úmluvy poskytoval včasné informace o nejnovějších vědeckých, technických a společensko-hospodářských aspektech klimatické změny včetně jejich zmírňování a adaptace na ně. COP také schválila revidované pokyny UNFCCC pro výkaznictví týkajícího se celosvětových systémů pozorování klimatické změny.

Během zasedání COP-13 Světová meteorologická organizace zdůraznila, že již nyní naráží celá řada rozvojových zemí při udržování pozorovacích sítí na značné obtíže a bude z hlediska budování kapacit potřebovat zvýšenou podporu. SMO dále zdůraznila, že klíčovými faktory ochrany života a majetku jsou kvalitnější vědecký výzkum a sledování a předpovědi klimatu, a proto je třeba těmto zemím umožnit v rámci jejich aktivit zaměřených na snižování nebezpečí přírodních pohrom co nejvhodnějším způsobem využívat systémy včasného varování, a přispět tak k jejich trvale udržitelnému rozvoji.

Světová meteorologická organizace se opět se ctí vyrovnala s náročnými úkoly vyplývajícími z potřeby podpořit trvale udržitelný rozvoj, snižovat ztráty na životech i majetku způsobovaných přírodními pohromami a dalšími katastrofami souvisejícími s povětrnostními podmínkami, klimatem a vodami, jakož i zachovat životní prostředí a globální klima pro současné i budoucí generace. Tuto úlohu a také význam integrovaného mezinárodního systému pro pozorování, sběr, zpracování a šíření meteorologických, hydrologických a dalších souvisejících dat a produktů nakonec uznává i nová preambule Úmluvy o SMO, která byla schválena na 15. světovém meteorologickém kongresu.

Dovolte mi proto, abych u příležitosti Světového meteorologického dne 2008 všem členům Světové meteorologické organizace poblahopřál.