SVĚTOVÁ METEOROLOGICKÁ ORGANIZACE – 50 LET SLUŽEB VEŘEJNOSTI
Dne 23. března 1950 se z nevládní Mezinárodní meteorologické organizace (MMO) stala mezivládní Světová meteorologická organizace (SMO), od roku 1951 působící jako specializovaná agentura OSN. Letošní oslavy Světového meteorologického dne (SMD), spojené s datem 23. března, jsou příležitostí k zamyšlení nad úspěšností SMO založené s cílem využít jedinečné skutečnosti, že povětrnostní podmínky a klima nejsou limitovány politicky ani hospodářsky, což umožňuje celosvětovou spolupráci v oblasti meteorologických, hydrologických a příbuzných pozorování, standardizaci a výměnu příslušných dat a jejich praktickou aplikaci k podpoře sociálně-ekonomických aktivit citlivých na vliv počasí, jako jsou zemědělství, vodohospodářství, letectví, doprava apod. O tom, že principy této spolupráce našly plné uplatnění, svědčí skutečnost, že ze 192 členských zemí OSN, je 185 organizováno v současné době v SMO - před padesáti lety to bylo třicet zakladatelských zemi.
K efektivitě své činnosti potřebují meteorologické služby velké množství dat z pozorovacích stanic uspořádaných ve fungujících sítích. Na principu vytváření sítí byly také koncipovány a uskutečňovány všechny důležité programy SMO. Silným podnětem k procesu vytváření sítí se stal nástup satelitní techniky v 60. letech, ze kterého vyplynula i rezoluce OSN z roku 1961 o mezinárodní spolupráci při mírovém využití kosmu. S plnou důvěryhodností lze uvést, že provozované programy splnily očekávání a přispěly výrazným způsobem k efektivitě jednotlivých národních hydrometeorologických služeb (NHMS). Výčet a stručná charakteristika základních programů SMO tuto skutečnost jenom potvrdí.
- GOOS (Global Ozone Observing System) - Globální ozonový pozorovací systém, vznikl v roce 1957 a později byl transformován do programu GAW (Global Atmosphere Watch) - Globální sledování atmosféry. Tento program umožnil SMO již od počátku 70. let významným způsobem přispět k ochraně životního prostředí. Realizace programu přispěla k zavedení programu OSN s názvem UNEP (United Nations Environment Programme) - Program OSN pro přírodní prostředí. Již v roce 1975 zveřejnila SMO první vědecké prohlášení o změnách ozonové vrstvy a v roce 1977 byl formulován první Mezinárodní akční plán na ochranu ozonové vrstvy. Na základě dalších pozorování byla přijata Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a Montrealský protokol (1987) s následnými doplňky. GAW kromě ozonových měření zajišťuje prostřednictvím 340 stanic v 80 zemích, včetně 22 globálních stanic, měření pro dlouhodobou bilanci skleníkových plynů a aerosolů, i složitých v atmosféře probíhajících chemických procesů.
- WWW (World Weather Watch) - Světová služba počasí, základní program SMO, zahájen v roce 1963. V současné době zajišťuje koordinaci sběru, zpracování a šíření standardizovaných meteorologických a oceánografických dat z polárních a geostacionárních družic, 10 tisíc pozemních stanic, 1 tisíce aerologických stanic, 7 300 plavidel, 300 zakotvených a 600 volně plujících bójí a 3 tisíc letounů, které denně poskytují přes 70 tisíc dalších pozorování. Koordinovaná síť tří Světových meteorologických center, 34 Regionálních meteorologických center a 185 Národních meteorologických center provádí každodenně sběr, zpracování a přenos v reálném čase více než 15 milionů znaků dat a 2 tisíc povětrnostních map po celém světě.
- WCP (World Cimate Programme) - Světový klimatický program, zavedený v roce 1979 po První světové konferenci o klimatu. Program vedl k posílení možností členských zemí v oblasti sledování klimatu, zjišťování klimatických změn, budování klimatologických databází, udržování historických záznamů o počasí aj. Významnou složkou tohoto programu je WCRP (World Climate Research Programme) - Světový klimatický výzkumný program, zaměřený na koordinaci výzkumu klimatického systému, jeho proměnlivosti a předvídatelnosti v rámci nejrůznějších projektů. Poznatky získané v rámci tohoto programu umožnily Mezivládnímu výboru SMO/UNEP pro klimatickou změnu (IPCC) posoudit informace o klimatické změně ajejím možném dopadu a formulovat strategie jak na tyto změny reagovat. Na základě spolupráce s dalšími partnery byly založeny další programy, např Globální systém sledování klimatu (GCOS), umožňující formulovat Klimatickou agendu (Climate Agenda), která slouží jako integrační rámec mezinárodních programů souvisejících s klimatem. Tyto projekty dále vedly k položení vědeckých základů kvalifikovaných předpovědí teplotních anomálií na styku oceánu a souše vlivem jevu El Niňo a s tím spojených změn atmosférické cirkulace. Informací se využívá při zajišťování připravenosti na katastrofy v těch částech světa, kde se vyskytují silné signály jevu El Niňo, i pri vytváření výhledů na regionální klima. Cílem nového systému CLIPS (Climate Information and Prediction Services - Služby klimatických informací a predikcí - je posílit kapacity národních meteorologických a hydrologických služeb při využívání pokroku dosaženého v klimatologii v oblastech, jako jsou např. plánování zásobování potravinami, vodohospodářství aj.
- AMP (Applications of Meteorology Programme) - Program meteorologických aplikací, zahrnuje agrometeo-rologii, leteckou meteorologii, námořní meteorologii a přidružené oceánografické aktivity.
- AREP (Atmospheric Research and Environment Programme) - Program výzkumu atmosféry a životního prostředí. Byl zahájen již v roce 1967 pod názvem GARP (Global Atmospheric Research Programme) ve spolupráci s mezinárodní radou pro vědu (ICSU). Tento program se svými modifikacemi a navazujícími experimenty významně přispěl k pokroku v oblasti předpovědi počasí. Jako příklad lze uvést Program pro výzkum tropických cyklonů zahájený v roce 1971. Na základě uplatnění výsledků programu se zlepšila předpověď tropického počasí a koordinace v oblasti varování. Snížil se pronikavě počet obětí tropických cyklonů (v Bangladéši 300 tisíc v roce 1971, 400 v roce 1994). Prostřednictvím plánu IDNDR (International Decade for Natural Disaster Reduction) - Mezinárodní dekáda věnovaná snižování následků přírodních pohrom i navazující Mezinárodní strategie pro zamezování pohrom - uskutečnila SMO řadu projektů spočívajících v zavádění kvalitnějších detekčních, předpovědních a varovných systémů se zaměřením na zmírnění společenských a hospodářských dopadů přírodních katastrof.
- HWRP (Hydrology and Water Resources Programme) -Program hydrologie a vodních zdrojů. Patří sem HOMS (Hydrological Operational Multipurpose System) - Hydrologický víceúčelový operativní podprogram, založený v 80. letech a WHYCOS (World Hydrological Cycle Observing System) - Světový hydrologický pozorovací systém, založený v 90. letech. Tyto programy se zabývají vyhodnocováním množství a kvality vodních zdrojů, problematikou zmírňování nebezpečí souvisejících s vodou, dopady nedostatku vody apod. (Odhaduje se, že do roku 2025 mohou asi dvě třetiny světové populace čelit právě nedostatku vody.)
- ETRP (Education and Training Programme) - Program pro výchovu a vzdělávání, umožňuje odborný personální rozvoj pracovníků národních služeb. Za posledních dvacet let obdrželo stipendia SMO na podporu studia ve vzdělávacích institucích národních služeb nebo na regionálních školicích střediscích 400 osob ročně.
- TCO (Technical Cooperation Programme) - Program technické spolupráce, je zaměřen na národní hydrometeorologické služby rozvojových zemí a zemí s přechodovou ekonomikou.
- RP (Regional Programme) - Regionální program, soustřeďuje projekty technického a regionálního rozvoje. Cílem je překonat rozdíly mezi rozvíjejícími se a rozvinutými státy.
Během uplynulých deseti let realizovala SMO programy v hodnotě 200 milionů USD, zaměřené na podporu technického a regionálního rozvoje.
Národní meteorologická služba České republiky
Československá (od roku 1993 Česká) hydrometeorologická služba (ČHMS) byla jednou ze třiceti zakládajících členů SMO. Prvním generálním sekretářem SMO byl pražský Němec Gustav Swoboda, do svého útěku před fašismem občan Československa. O vysoké prestiži CHMS svědčí i skutečnost, že stálý zástupce CR byl několikrát zvolen do vrcholného orgánu SMO - Výkonné rady, naposledy na období 1995-1999. Od roku 1971 je Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) Regionálním telekomunikačním centrem v systému Světové služby počasí. V současné době je v ČHMÚ v Praze na superpočítači aplikován a počítán numerický model předpovědi počasí ALADIN - výsledky jsou distribuovány do šesti středoevropských zemí, které jsou sdruženy ve společném projektu pod názvem LACE (kromě ČR, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko).
Díky své institucionalizaci již v roce 1919 mohla ČHMS plnit všechny úkoly mezinárodního společenství na vysoké úrovni. Důležitým faktorem byly materiální i personální předpoklady, zahrnující staniční síť (profesionální i dobrovolničtí pozorovatelé), přístrojové vybavení, telekomunikační spojení i dostatek schopných odborníků. V současné době je ČHMS reprezentovaná především ČHMÚ, i když meteorologií se zabývají i další organizace a instituce (např. Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Armáda ČR, vysoké školy). Rozsah činnosti centrální instituce služby, ČHMÚ, který vykonává funkci ústředního ústavu ČR pro obory čistoty ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie a zajišťuje odborné služby v těchto oborech pro státní správu, umožňuje účinnou integraci pozorovacích sítí a předpovědní a varovné služby. Ústav, kromě ústředí v Praze a sedmi regionálních poboček, spravuje více než třicet profesionálních stanic a observatoří, které doplňuje okolo 3 000 dobrovolnických pozorovatelů. Je využíváno technologické zázemí, jako jsou družice, meteorologické radiolokátory, plně automatizované měřicí stanice, internet.
Je obtížné stručně popsat činnost ČHMÚ. Veřejnosti je znám především z předpovědí počasí v médiích či z vyhlašování smogových situací. K velmi důležitým činnostem patří předpovědní povodňová služba, kterou ČHMÚ zabezpečuje ve spolupráci se správci vodních toků (Povodí). Předpovědní povodňová služba sleduje aktuální vývoj meteorologické i hydrologické situace v hlásné síti vodoměrných stanic na tocích, zpracovává a vydává denně předpověď průtoků pro 18 předpovědních profilů na hlavních tocích. V době povodní se rozsah přepovědí podle potřeby zvyšuje. Další možnosti týkající se předstihu hydrologických předpovědí spočívají v zavedení moderních hydrologických modelů, což je finančně náročné. K dalším významným činnostem ústavu patří meteorologické zajišťování civilního letectví, znalecká činnost, vytváření databází o klimatických podmínkách, množství a kvalitě vod, čistotě ovzduší a další specializované činnosti.
Podle konzervativních odhadů činí ve většině zemí poměr přínosu povětrnostních a klimatických informací k nákladům vynaloženým na jejich pořízení 10:1. Přírodní katastrofy si na světě každoročně vyžádají na 250 tisíc životů, škody na majetku činí 50 až 100 miliard USD. Ze statistik za celé století vyplývá, že původ asi 70 % všech přírodních katastrof je charakteru meteorologického nebo hydrologického, včetně povodní, sucha, bouří, sesuvů půdy, lesních požárů, zamoření hmyzem. Údaje z našeho území tyto skutečnosti potvrzují, vždyť jenom finanční škody z povodní dosáhly od roku 1997 více než 70 miliard korun při více než 60 obětech na životu. Je nepochybné, že investice vložené do rozvoje NHMS jsou mimořádně efektivní, protože kvalitnější předpovědi jsou nedocenitelné nejen pro celé spektrum společensko-hospodářských aktivit, ale také z hlediska vydávání včasného varování o přírodních pohromách spojených s povětrnostní situací, resp. klimatem.
Zdeněk Horký, MZ 2000/2, ročník 53, str. 53-54
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ V ČESKÉM HYDROMETEOROLOGICKÉM ÚSTAVU V ROCE 2000
Pri příležitosti Světového dne vody (22. 3. 2000), organizovaného letos pod heslem Voda pro 21. století, a Světového meteorologického dne (23. 3. 2000), zaměřeného k tématu Světová meteorologická organizace - 50 let služeb, uspořádal ČHMÚ v sobotu 25. března 2000 na všech svých profesionálních pracovištích kromě letišť Den otevřených dveří.
O obsahovém zaměření Světového meteorologické dne informujeme v tomto čísle MZ na straně 53. Heslo Světového dne vody upozorňuje na velmi závažný problém, spočívající v hospodaření se sladkou vodou, které jsou pouhá 2,5 % z celkových zásob vody. Jestliže dnes trpí menším ěi větším nedostatkem vody zhruba třetina populace, odhaduje se, že v roce 2025 to již budou dvě třetiny populace! Lze konstatovat, že voda v 21. století bude vzácná a bude vystavena rostoucí hrozbě znečištění i stále horším obdobím záplav a sucha. Hospodaření s vodou by mělo být těžištěm zájmu a odpovědnosti všech a klíčovou roli zejména v procesu informovanosti by měly sehrát národní meteorologické a hydrologické služby.
Zvolená hesla obou „Dnů" vytvořila základní inspirativní rámec pro tradiční uspořádání Dne otevřených dveří. K této akci byla zaměřena i propagace v celostátním i regionálním tisku, rozhlasu, televizi i na internetové stránce ústavu, na které byly zveřejněny jak překlady materiálů z SMO, tak i o pořádání „Dne".
Podle rekordního zájmu veřejnosti (celkově více než 3 000 návštěvníků na 30 místech) i ohlasů ve sdělovacích prostředcích lze jednoznačně prokázat, že šlo o nejúspěšnější akci toho druhu v posledních letech. Např. v Praze-Komořanech se vystřídalo kolem 500 návštěvníků a s ohledem na prostorové možnosti pracoviště meteorologické prognózy, kde se konala část výkladu, by větší počet nebyl vůbec zvládnutelný. Problém technické zvládnutelnosti velkého počtu zájemců byl obtížně řešitelný i na pobočkách v Ústí nad Labem, Brně, Hradci Králové a Ostravě. O akci v Brně informovaly MF DNES, Rovnost, Jihomoravský den, Moravské Slovo, televize PRIMA. Zdejší pobočku navštívilo 300 lidí, nejmladším byl kojenec, nejstarším více než osmdesátiletý.
O Den otevřených dveří projevila zájem prakticky celá veřejnost, nebylo zjištěno vyšší zastoupení některé věkové skupiny. V návštěvní knize jsou zápisy: „Nezapomenutelný zážitek", „Velmi poučné a varující", „Za rok přijdeme zase". Ukázalo se, že zvolený způsob propagace je dostačující a zajišťuje na většině pracovišť návštěvnost na hranici zvládnutelnosti. Na profesionální stanici Kostelní My šlová u Telče přišlo neuvěřitelných 475 návštěvníků! V Ústí nad Labem se však osvědčila „otevírací doba" od 9 do 16 hodin a tato varianta by na základě zkušeností lépe celkově vyhovovala
Při příležitosti uvedených akcí vyšlo v ústředním tisku několik obsáhlých článků, z nichž uvádíme alespoň Matematický model prozradí, kdy stoupne řeka (Lidové noviny, 25. 3.) a celostránkový rozhovor s nám. pro hydrologii ČHMÚ na téma Povodeň se neohlíží na politické systémy (MF DNES, 25. 3.)
I když organizace a program návštěv byl modifikován podle možností a podmínek jednotlivých pracovišť, lze uvést tri základní prezentované tematické okruhy:
- používané meteorologické a hydrologické přístroje, na stanicích prohlídky meteorologických zahrádek, v Brně i historické meteorologické přístroje;
- prohlídka pracovišť s výkladem, na pracovištích meteorologické a hydrologické prognózy prezentace podkladů pro předpověď - data z pozemních stanic, radarové a družicové snímky, výpočty ze speciálních numerických modelů o počasí;
- promítání videofilmů (např. snímek Povodeň 1997), ukázky odborných výstupů, propagační materiály, speciální týdenní předpověď počasí rozdávaná všem návštěvníkům v Praze, prodej některých publikací.
Základní funkce ČHMÚ je známa díky dennímu kontaktu s veřejností prostřednictvím televize, rozhlasu, tisku. Akce pořádaná při příležitosti meteorologického a hydrologického dne si klade za cíl „otevřít" další mnohostranné vstupy do činnosti a služeb ústavu. V tomto smyslu přispívá Den otevřených dveří nejen k propagaci meteorologie a hydrologie, ale zejména k hlubšímu poznání těchto oborů.
Zdeněk Horký, MZ 2000/2, ročník 53, str. 55