SMD 2000

SVĚTOVÁ METEOROLOGICKÁ ORGANIZACE – 50 LET SLUŽEB VEŘEJNOSTI

Dne 23. března 1950 se z nevládní Mezinárodní meteoro­logické organizace (MMO) stala mezivládní Světová meteo­rologická organizace (SMO), od roku 1951 působící jako spe­cializovaná agentura OSN. Letošní oslavy Světového meteo­rologického dne (SMD), spojené s datem 23. března, jsou pří­ležitostí k zamyšlení nad úspěšností SMO založené s cílem využít jedinečné skutečnosti, že povětrnostní podmínky a kli­ma nejsou limitovány politicky ani hospodářsky, což umož­ňuje celosvětovou spolupráci v oblasti meteorologických, hydrologických a příbuzných pozorování, standardizaci a vý­měnu příslušných dat a jejich praktickou aplikaci k podpoře sociálně-ekonomických aktivit citlivých na vliv počasí, jako jsou zemědělství, vodohospodářství, letectví, doprava apod. O tom, že principy této spolupráce našly plné uplatnění, svěd­čí skutečnost, že ze 192 členských zemí OSN, je 185 organi­zováno v současné době v SMO - před padesáti lety to bylo třicet zakladatelských zemi.

K efektivitě své činnosti potřebují meteorologické služby velké množství dat z pozorovacích stanic uspořádaných ve fungujících sítích. Na principu vytváření sítí byly také konci­povány a uskutečňovány všechny důležité programy SMO. Silným podnětem k procesu vytváření sítí se stal nástup sate­litní techniky v 60. letech, ze kterého vyplynula i rezoluce OSN z roku 1961 o mezinárodní spolupráci při mírovém vyu­žití kosmu. S plnou důvěryhodností lze uvést, že provozova­né programy splnily očekávání a přispěly výrazným způso­bem k efektivitě jednotlivých národních hydrometeorologic­kých služeb (NHMS). Výčet a stručná charakteristika základ­ních programů SMO tuto skutečnost jenom potvrdí.

• GOOS (Global Ozone Observing System) - Globální ozonový pozorovací systém, vznikl v roce 1957 a pozdě­ji byl transformován do programu GAW (Global Atmosphere Watch) - Globální sledování atmosféry. Tento program umožnil SMO již od počátku 70. let významným způsobem přispět k ochraně životního pro­středí. Realizace programu přispěla k zavedení programu OSN s názvem UNEP (United Nations Environment Programme) - Program OSN pro přírodní prostředí. Již v roce 1975 zveřejnila SMO první vědecké prohlášení o změnách ozonové vrstvy a v roce 1977 byl formulován první Mezinárodní akční plán na ochranu ozonové vrstvy. Na základě dalších pozorování byla přijata Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a Montrealský protokol (1987) s následnými doplňky. GAW kromě ozo­nových měření zajišťuje prostřednictvím 340 stanic v 80 zemích, včetně 22 globálních stanic, měření pro dlouho­dobou bilanci skleníkových plynů a aerosolů, i složitých v atmosféře probíhajících chemických procesů.
• WWW (World Weather Watch) - Světová služba počasí, základní program SMO, zahájen v roce 1963. V současné době zajišťuje koordinaci sběru, zpracování a šíření stan­dardizovaných meteorologických a oceánografických dat z polárních a geostacionárních družic, 10 tisíc pozemních stanic, 1 tisíce aerologických stanic, 7 300 plavidel, 300 zakotvených a 600 volně plujících bójí a 3 tisíc letounů, které denně poskytují přes 70 tisíc dalších pozorování. Koordinovaná síť tří Světových meteorologických center, 34   Regionálních   meteorologických   center   a 185 Národních meteorologických center provádí každodenně sběr, zpracování a přenos v reálném čase více než 15 mili­onů znaků dat a 2 tisíc povětrnostních map po celém svě­tě.
• WCP (World Cimate Programme) - Světový klimatický program, zavedený v roce 1979 po První světové konfe­renci o klimatu. Program vedl k posílení možností člen­ských zemí v oblasti sledování klimatu, zjišťování klima­tických změn, budování klimatologických databází, udr­žování historických záznamů o počasí aj. Významnou složkou tohoto programu je WCRP (World Climate Research Programme) - Světový klimatický výzkumný program, zaměřený na koordinaci výzkumu klimatického systému, jeho proměnlivosti a předvídatelnosti v rámci nejrůznějších projektů. Poznatky získané v rámci tohoto programu umožnily Mezivládnímu výboru SMO/UNEP pro klimatickou změnu (IPCC) posoudit informace o kli­matické změně ajejím možném dopadu a formulovat stra­tegie jak na tyto změny reagovat. Na základě spolupráce s dalšími partnery byly založeny další programy, např Globální systém sledování klimatu (GCOS), umožňující formulovat Klimatickou agendu (Climate Agenda), která slouží jako integrační rámec mezinárodních programů souvisejících s klimatem. Tyto projekty dále vedly k polo­žení vědeckých základů kvalifikovaných předpovědí tep­lotních anomálií na styku oceánu a souše vlivem jevu El Niňo a s tím spojených změn atmosférické cirkulace. Informací se využívá při zajišťování připravenosti na katastrofy v těch částech světa, kde se vyskytují silné sig­nály jevu El Niňo, i pri vytváření výhledů na regionální klima. Cílem nového systému CLIPS (Climate Information and Prediction Services - Služby klimatic­kých informací a predikcí - je posílit kapacity národních meteorologických a hydrologických služeb při využívání pokroku dosaženého v klimatologii v oblastech, jako jsou např. plánování zásobování potravinami, vodohospodář­ství aj.
• AMP (Applications of Meteorology Programme) - Program meteorologických aplikací, zahrnuje agrometeo-rologii, leteckou meteorologii, námořní meteorologii a přidružené oceánografické aktivity.
• AREP (Atmospheric Research and Environment Programme) - Program výzkumu atmosféry a životního prostředí. Byl zahájen již v roce 1967 pod názvem GARP (Global Atmospheric Research Programme) ve spoluprá­ci s mezinárodní radou pro vědu (ICSU). Tento program se svými modifikacemi a navazujícími experimenty významně přispěl k pokroku v oblasti předpovědi počasí. Jako příklad lze uvést Program pro výzkum tropických cyklonů zahájený v roce 1971. Na základě uplatnění výsledků programu se zlepšila předpověď tropického počasí a koordinace v oblasti varování. Snížil se pronika­vě počet obětí tropických cyklonů (v Bangladéši 300 tisíc v roce 1971, 400 v roce 1994). Prostřednictvím plánu IDNDR (International Decade for Natural Disaster Reduction) - Mezinárodní dekáda věnovaná snižování následků přírodních pohrom i navazující Mezinárodní strategie pro zamezování pohrom - uskutečnila SMO řadu projektů spočívajících v zavádění kvalitnějších detekč­ních, předpovědních a varovných systémů se zaměřením  na zmírnění společenských a hospodářských dopadů pří­rodních katastrof.

• HWRP (Hydrology and Water Resources Programme) -Program hydrologie a vodních zdrojů. Patří sem HOMS (Hydrological Operational Multipurpose System) - Hydrologický víceúčelový operativní podprogram, zalo­žený v 80. letech a WHYCOS (World Hydrological Cycle Observing System) - Světový hydrologický pozorovací systém, založený v 90. letech. Tyto programy se zabývají vyhodnocováním množství a kvality vodních zdrojů, pro­blematikou zmírňování nebezpečí souvisejících s vodou, dopady nedostatku vody apod. (Odhaduje se, že do roku 2025 mohou asi dvě třetiny světové populace čelit právě nedostatku vody.)
• ETRP (Education and Training Programme) - Program pro výchovu a vzdělávání, umožňuje odborný personální rozvoj pracovníků národních služeb. Za posledních dva­cet let obdrželo stipendia SMO na podporu studia ve vzdělávacích institucích národních služeb nebo na regio­nálních školicích střediscích 400 osob ročně.
• TCO (Technical Cooperation Programme) - Program technické spolupráce, je zaměřen na národní hydromete­orologické služby rozvojových zemí a zemí s přechodo­vou ekonomikou.
• RP (Regional Programme) - Regionální program, sou­střeďuje projekty technického a regionálního rozvoje. Cílem je překonat rozdíly mezi rozvíjejícími se a rozvi­nutými státy.

Během uplynulých deseti let realizovala SMO programy v hodnotě 200 milionů USD, zaměřené na podporu technic­kého a regionálního rozvoje.

Národní meteorologická služba České republiky

Československá (od roku 1993 Česká) hydrometeorolo­gická služba (ČHMS) byla jednou ze třiceti zakládajících čle­nů SMO. Prvním generálním sekretářem SMO byl pražský Němec Gustav Swoboda, do svého útěku před fašismem ob­čan Československa. O vysoké prestiži CHMS svědčí i sku­tečnost, že stálý zástupce CR byl několikrát zvolen do vrchol­ného orgánu SMO - Výkonné rady, naposledy na období 1995-1999. Od roku 1971 je Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) Regionálním telekomunikačním centrem v sy­stému Světové služby počasí. V současné době je v ČHMÚ v Praze na superpočítači aplikován a počítán numerický model předpovědi počasí ALADIN - výsledky jsou distribuovány do šesti středoevropských zemí, které jsou sdruženy ve společ­ném projektu pod názvem LACE (kromě ČR, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko).

Díky své institucionalizaci již v roce 1919 mohla ČHMS plnit všechny úkoly mezinárodního společenství na vysoké úrovni. Důležitým faktorem byly materiální i personální před­poklady, zahrnující staniční síť (profesionální i dobrovolničtí pozorovatelé), přístrojové vybavení, telekomunikační spojení i dostatek schopných odborníků. V současné době je ČHMS reprezentovaná především ČHMÚ, i když meteorologií se zabývají i další organizace a instituce (např. Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Armáda ČR, vysoké školy). Rozsah čin­nosti centrální instituce služby, ČHMÚ, který vykonává funk­ci ústředního ústavu ČR pro obory čistoty ovzduší, hydrolo­gie, jakost vody, klimatologie a meteorologie a zajišťuje odborné služby v těchto oborech pro státní správu, umožňuje účinnou integraci pozorovacích sítí a předpovědní a varovné služby. Ústav, kromě ústředí v Praze a sedmi regionálních poboček, spravuje více než třicet profesionálních stanic a observatoří, které doplňuje okolo 3 000 dobrovolnických pozorovatelů. Je využíváno technologické zázemí, jako jsou družice, meteorologické radiolokátory, plně automatizované měřicí stanice, internet.

Je obtížné stručně popsat činnost ČHMÚ. Veřejnosti je znám především z předpovědí počasí v médiích či z vyhlašo­vání smogových situací. K velmi důležitým činnostem patří předpovědní povodňová služba, kterou ČHMÚ zabezpečuje ve spolupráci se správci vodních toků (Povodí). Předpovědní povodňová služba sleduje aktuální vývoj meteorologické i hydrologické situace v hlásné síti vodoměrných stanic na to­cích, zpracovává a vydává denně předpověď průtoků pro 18 předpovědních profilů na hlavních tocích. V době povod­ní se rozsah přepovědí podle potřeby zvyšuje. Další možnos­ti týkající se předstihu hydrologických předpovědí spočívají v zavedení moderních hydrologických modelů, což je finanč­ně náročné. K dalším významným činnostem ústavu patří meteorologické zajišťování civilního letectví, znalecká čin­nost, vytváření databází o klimatických podmínkách, množ­ství a kvalitě vod, čistotě ovzduší a další specializované čin­nosti.

Podle konzervativních odhadů činí ve většině zemí poměr přínosu povětrnostních a klimatických informací k nákladům vynaloženým na jejich pořízení 10:1. Přírodní katastrofy si na světě každoročně vyžádají na 250 tisíc životů, škody na majet­ku činí 50 až 100 miliard USD. Ze statistik za celé století vyplývá, že původ asi 70 % všech přírodních katastrof je cha­rakteru meteorologického nebo hydrologického, včetně povodní, sucha, bouří, sesuvů půdy, lesních požárů, zamoře­ní hmyzem. Údaje z našeho území tyto skutečnosti potvrzují, vždyť jenom finanční škody z povodní dosáhly od roku 1997 více než 70 miliard korun při více než 60 obětech na životu. Je nepochybné, že investice vložené do rozvoje NHMS jsou mimořádně efektivní, protože kvalitnější předpovědi jsou nedocenitelné nejen pro celé spektrum společensko-hospodářských aktivit, ale také z hlediska vydávání včasného varo­vání o přírodních pohromách spojených s povětrnostní situa­cí, resp. klimatem.

Zdeněk Horký, MZ 2000/2, ročník 53, str. 53-54