SMD 2003

NAŠE PODNEBÍ V BUDOUCNOSTI

(Zkrácená a upravená verze poselství generálního tajemníka WMO profesora Godwina O. P. Obasiho.)

Každý rok slavíme Světový den meteorologie a připomínáme si tak že 23. března 1950 vstoupila v platnost Úmluva o Světové meteorologické organizaci (WMO). Letošním tématem je Naše podnebí v budoucnosti. Podnebí je nezbytné k udržení života na Zemi, protože má podstatný vliv na zabezpečení potravy, života a majetku, vodních zdrojů, na rekreaci a na udržitelný rozvoj. Navíc je známo, že podnebí do určité míry ovlivňuje náladu, povahu a dokonce i způsob myšlení a kulturu lidí. V současnosti však přibývá důkazů, že člověk mění charakter oné tenké vrstvy vzduchu, která planetu Zemi obklopuje, se všemi dopady na podnebí, které z toho vyplývají. Téma letošních oslav bylo tedy zvoleno tak, aby zdůraznilo potřebu chránit podnebí jakožto zdroj zdravého života současných i budoucích generací. Světový meteorologický den nám také dává příležitost soustředit pozornost veřejnosti, osob odpovědných za rozhodování, médií a občanské společnosti na roli WMO a národních hydrometeorologických služeb v této oblasti.

Je známo, že v minulosti ke změnám podnebí docházelo. Tyto změny však vyplývaly z přirozených příčin. Současné změny, jako např. zvýšení střední globální teploty o 0,6 °C od počátků záznamů přístrojových měření v 60. letech 19. století, však ve velké míře vyplývají z lidské činností. Rok 1998 byl nejteplejším zaznamenaným rokem a rok 2001 byl hned druhý v pořadí. Devadesátá léta byla nejteplejší dekádou 20. století a je pravděpodobné, že rychlost a trvání oteplování ve 20. století přesáhla kterékoli jiné období v průběhu uplynulých 1 000 let. Pozorované oteplování se považuje za důsledek růstu koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Obsah oxidu uhličitého, nejvýznamnějšího skleníkového plynu, vzrostl ze zhruba 280 miliontin objemových (ppmv) v roce 1750 na 370 ppmv na konci roku 2001, tedy o více než 32 procent. Ve stejném období se atmosférické koncentrace metanu a oxidu dusného zvýšily o 151, resp. 17 %.

V důsledku oteplování stoupla střední globální hladina moří o 10 až 20 cm. Odhaduje se, že toto zvýšení představuje až desetinásobek průměrného zvyšování za uplynulých 3 000 let. Za posledních 50 let se rozsah mořských ledovců na severní polokouli snížil o deset až patnáct procent. Doba každoročního zamrzání jezer a řek se během uplynulého století zkrátila o zhruba dva týdny. Tloušťka ledu v Arktickém moři v pozdním létě a raném podzimu se za posledních 45-50 let snížila o 40 procent a za posledních 100-150 let byl také pozorován rozsáhlý ústup horských ledovců v nepolárních oblastech.

V průběhu uplynulých 30 let došlo v různých částech světa k dosud nevídaným extrémním povětrnostním a klimatickým úkazům, např. k záplavám, tropickým cyklonům a obdobím sucha. V globálním měřítku došlo za posledních 10 let ke zdvojnásobení počtu hydrometeorologických katastrof. V rámci celého světa hrozí opakovaná sucha a rozšiřování pouští více než 1,2 miliardám lidí, kteří jsou ve většině svých potřeb závislí na půdě. Odhaduje se, že fenomén El Niño, jehož výskyt v letech 1997/1998 byl nejsilnější za poslední století, postihl 110 milionů lidí a světovou ekonomiku přišel na téměř 100 miliard dolarů. Statistiky pojišťoven ve shrnutí za období 1950-1999 ukazují, že velké přírodní katastrofy, které se týkají především počasí a podnebí, způsobily ekonomické ztráty odhadované na 960 miliard dolarů. Většina těchto ztrát byla zaznamenána v posledních desetiletích.

Snad nejnápadnějším důkazem vlivu globálního oteplování jsou změny flory a fauny. V některých částech severní polokoule se od 60. let 20. století vegetační období prodloužilo téměř o 11 dnů. Některé změny vegetačního období zřejmě souvisejí s mírnějšími zimami v rámci celkového globálního oteplování, jež probíhá přibližně od roku 1970.

K prvním pokusům o systematické studium klimatického systému Země docházelo již v dobách Mezinárodní meteorologické organizace (IMO), předchůdkyně WMO, jež v roce 1929 ustavila Komisi pro klimatologii. Od 50. let 20. století přispívají k vysoké kvalitě výzkumu, sledování a interdisciplinárnímu studiu atmosférických procesů výdobytky techniky, mj. radiolokátory, družice a výpočetní technika. Na přelomu 60. a 70. let dvacátého století vedlo nebývalé sucho v oblasti Sahelu a důkazy období trvalého ochlazování k obavám o budoucí klima. Ve stejnou dobu vedla pozorování zvyšujícího se obsahu oxidu uhličitého v atmosféře Světovou meteorologickou organizaci v roce 1976 k vydání prvního uznávaného prohlášení o možnosti vlivu zvyšování obsahu skleníkových plynů v atmosféře na budoucnost našeho podnebí.

V roce 1979 WMO svolala první Světovou konferenci o klimatu, z níž vzešel Světový klimatický program (WCP) a jeho jednotlivé součásti. WMO vyzvala ke spolupráci další organizace, např. Program pro životní prostředí OSN (UNEP), aby se ujal vedení při studiu dopadů změn, či Mezinárodní radu pro vědu (ICSU) ke spolupráci na výzkumu. V roce 1988, za rostoucích obav ohledně vlivu lidské činnosti na klima a možného vlivu klimatických změn na národní ekonomiky, zejména v rozvíjejících se zemích, ustanovila WMO společně s UNEP Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC). Mezi jeho úkoly patří vyhodnocování vědeckých informací o klimatických změnách a jejich ekologických a socioekonomických dopadech, jakož i stanovování příslušných strategií reakce. Od svého založení byly v rámci IPCC vydány tři hodnotící zprávy. První hodnotící zpráva z roku 1990 vedla k tomu, že WMO a UNEP zahájily jednání o Rámcové úmluvě o klimatických změnách, jež byla podepsána v Riu de Janieru v průběhu Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) roku 1992. Poté došlo k založení Konference stran úmluvy. Druhá hodnotící zpráva (1995) přispěla k jednáním o Kjótském protokolu a k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách (UNFCCC).

Ve své Třetí hodnotící zprávě vydané v září 2001 dochází IPCC k závěru, že „existují nové a silnější důkazy o tom, že většina oteplování pozorovaného za posledních 50 let je důsledkem lidské činností“. Tyto závěry jakož i předpovědi týkající se budoucího klimatu, vycházejí z výsledků výpočtů složitých modelů celkové cirkulace mezi oceány a atmosférou, ze scénářů využívání energií a z předpovědí týkajících se emisí skleníkových plynů. Předpovědi budoucnosti sice zahrnují řadu nejistot, avšak důvěra ve schopnosti klimatických modelů poskytovat užitečné odhady značně vzrostla. Dokládá to uspokojivá modelová simulace současného klimatu, jevu El Nifio/Jižní oscilace (ENSO) a monzunů, ale také jistých klimatických období v minulosti, jako např. vlivu erupce sopky Pinatubo v roce 1994 na globální střední teplotu zemského povrchu.

Třetí hodnotící zpráva IPCC uvádí, že globální střední teplota zemského povrchu vzroste v období let 1990 až 2100 o 1,4 °C až 5,8 °C. Tato předpokládaná rychlost oteplování je mnohem vyšší než změny pozorované v průběhu 20. století a velmi pravděpodobně neměla obdoby za posledních nejméně 10 000 let. Zvýšení hladiny moří v letech 1990 až 2100 se předpokládá v rozsahu od 9 do 88 cm. To by mělo významný socioekonomický dopad, protože by byly ohroženy nízké ostrovy, přístavy, některé zemědělské plochy, zdroje sladké vody, turistické oblasti a produktivní pobřežní území.

Předpokládá se, že srážky se v průběhu 21. století zintenzivní. V nízkých zeměpisných šířkách dojde v některých oblastech ke snížení a v jiných ke zvýšení srážek. Ve středních až vysokých zeměpisných šířkách se srážkové události zintenzivní. Může dojít k častějším výskytům suchých období a záplav.

Sněhová pokrývka a zaledněné mořské oblasti severní polokoule se podle předpovědi budou dále zmenšovat a ledovce a ledové pokrývky vrcholků hor budou dále ustupovat. Bylo zjištěno, že hranice zalednění vrcholu hory Kilimandžáro v rovníkové oblasti v posledních letech ustupuje.

Změny klimatu také mnoha způsoby ovlivní lidské zdraví, a to jak přímo (snížením stresu z chladu, avšak zvýšením tepelné zátěže v zemích mírného podnebí), tak nepřímo cestou změn v dosahu vektorů chorob (např. komárů), vodou přenášených patogenních látek a jakosti vod a ovzduší. U některých druhů může dojít ke zvýšení výskytu co do počtu i územního rozšíření, avšak změna klimatu zhorší riziko vyhynutí některých zranitelnějších druhů a ztráty biodiverzity.

Tyto předpovědi se sice týkají následujících 100 let, ovšem daleko horší je obava, že člověkem způsobené klimatické změny mohou přetrvat po celou řadu staletí i v případě, kdyby dnes došlo k úplnému omezení emisí skleníkových plynů do atmosféry, protože některé ze skleníkových plynů jako např. oxid uhličitý, mají dlouhou životnost.

Nejbezprostřednější hrozby lidstvu se týkají zvýšených výkyvů v intenzitě a frekvenci bouřkových a jiných jevů souvisejících s extrémním počasím a podnebím, jako jsou záplavy a sucha, četnější vlny veder v oblastech velkých měst a vliv stoupání mořské hladiny na nízko položené pobřežní oblasti. Podrobné předpovědi změn klimatu pro oblasti na úrovni regionu či povodí zatím nejsou k dispozici, je však moudré předpokládat, že změny pozorované v posledních desetiletích budou pokračovat a že budou představovat naléhavé a zhoršující se problémy pro mnohé oblasti našeho života. Plánování reakce na hrozby klimatických změn vyžaduje zmapování celé řady možných budoucích událostí a identifikaci zásadních možností, které by představovaly nejlepší reakci na tyto výzvy. V budoucnosti povede zrychlování vývoje techniky ke zužování nejistot, což bude mít zásadní vliv na způsob, jak řešíme klimatické otázky. V tomto ohledu by lepší pochopení klimatických procesů a stále rozsáhlejší schopnosti počítačů a družic mohly vést ke zlepšení předpovědí na lokální a regionální úrovni. Vědci také pracují na technických řešeních pro zmírnění globálního oteplování.

Opatření, jež byla dosud zvažována pro zmírnění klimatických změn, jsou pro ochranu budoucího klimatu zatím nedostatečná. Mezinárodní společenství by okamžitě mělo začít jednat prostřednictvím UNFCCC a Kjótského protokolu tak, aby došlo k přiměřenému omezení emisí skleníkových plynů do atmosféry, a uplatnit další opatření ke snížení nejistot v předpovědích vývoje klimatu. Za tímto účelem budou WMO a národní hydrometeorologické služby nadále zastávat vedoucí úlohu při řešení klíčových vědecko-technických otázek.

První z těchto záležitostí se týká systematického pozorování, jež je nutno zlepšit, a rekonstrukce minulých klimatických období. Je také zapotřebí získávat více údajů z polárních a oceánských oblastí, s cílem umožnit lepší kvantitativní vyhodnocování klimatických extrémů. V odpověď na tyto problémy WMO i nadále posiluje svoje programy Světová služba počasí (WWW), jež sleduje počasí a podnebí, i Globální pozorování atmosféry (GAW), zaměřený na chemické složení atmosféry a také své sítě pro hydrologická sledování.

Druhá otázka se týká potřeby řešit nejistoty, které v sobě dlouhodobé předpovědi zákonitě nesou. Za tímto účelem probíhají rozsáhlé snahy, zejména v rámci Programu výzkumu světového klimatu (WCRP), jehož úkolem je zlepšit schopnosti předpovídání klimatu díky lepším modelům. Cílem těchto snah je lépe pochopit klimatické procesy týkající se mj. úlohy celé kryosféry, rozložení a předpovědí budoucích emisí skleníkových plynů i jejich „výpustí“ a zdrojů, a dále role bioty a povrchů souše a oceánů i oceánských hlubin. Projekt Variability a předvídatelnosti klimatu (CLIVAR) je těžištěm programu WCRP při studiu variability klimatu, rozšiřování efektivních předpovědí klimatických výkyvů a zpřesňování odhadů antropogenních klimatických změn. Navíc je nutno dále rozvíjet klimatické modely pro lepší simulaci regionálních a lokálních vlivů klimatických změn a extrémních povětrnostních jevů.

Třetí otázka se týká nutnosti zajistit, aby z pokroku klimatologie těžily všechny země. V tomto ohledu je projekt WMO Služby klimatických informací a předpovědí (CLIPS) určen na pomoc jednotlivým zemím při aplikaci klimatických údajů a sezonních předpovědí v oblastech, jako je vodohospodářství, zemědělství a zmírňování následků katastrof.

A konečně je v rámci snah o řešení klimatických změn nutno posílit mezinárodní rámec pro koordinaci národních a mezinárodních snah, aby výsledky výzkumů, údaje a informace získané pozorováním a další zdroje byly využívány k co největšímu celkovému užitku. Zejména národní hydrometeorologické služby by se měly těšit nezbytné podpoře při naplňování svého poslání - pochopit počasí a klima a poskytovat nezbytné služby.

Pokrok při řešení těchto problémů by IPCC měl umožnit zodpovězení některých zbývajících otázek ve Čtvrté hodnotící zprávě, jež je plánována na rok 2007. Zpráva IPCC se mimo jiné zaměří na snižování nejistot a poskytování lepších předpovědí na úrovni jednotlivých států a bude-li to možné i povodí. V tomto ohledu je dobré připomenout, že Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD), který se konal v roce 2002 v jihoafrickém Johannesburgu, vyzval k obnovení závazků řešit náročné úkoly týkající se zmírňování chudoby, změn ve spotřebitelském a výrobním chování, zmírňování přírodních katastrof a ochrany a řízení přírodních zdrojů pro hospodářský a společenský rozvoj.

MZ 2003/1, ročník 56, str. 26-27