SMD 2001

PŘÍNOS DOBROVOLNÍKŮ KE SLEDOVÁNÍ POČASÍ, PODNEBÍ A VODY

„Jednotliví dobrovolníci sdílejí bez ohledu na své profesní zaměření a původní vzdělání okouzlení meteorologickými a hydrologickými jevy. Mezi jejich nejběžnější osobní charakteristiky patří vytrvalost a osobní angažovanost. Nezřídka lze potkat dobrovolníky, kteří slouží již více než padesát let, či jednotlivce navazující po druhou i třetí generaci na dobro- volnickou tradici svých předků “.

Působivá citace z poselství generálního tajemníka SMO G.O. P. Obasiho přibližuje doslova charismatickým způsobem heslo letošního Světového meteorologického dne (SMD), které bylo vyhlášeno ve shodě s tématem Mezinárodního roku dobrovolníků deklarovaným v roce 2001 OSN. SMO se tím připojuje k světovému společenství a vzdává hold dobrovolníkům, kteří významným způsobem přispívají k meteorologii, hydrologii a příbuzným geofyzikálním oborům. Lze bez nadsázky uvést, že bez příspěvků dobrovolných pozorovatelů by historie meteorologie byla významně ochuzena. Již od samého počátku rozvoje našich oborů pomáhali meteorologům a hydrologům v operativní činnosti dobrovolníci a jejich sítě. Činnost dobrovolníků je velmi široká, počínaje pozorováním srážek přes péči o chod celých klimatologických či agrometeorologických stanic až po propagaci těchto oborů. Ve většině států jsou dobrovolní pozorovatelé součástí národních meteorologických a hydrologických služeb (NMHS). Na důkaz uznání udělují NMHS dlouhodobě působícím dobrovolníkům čestná uznání, diplomy a jiná ocenění.

Přínos dobrovolných pozorovatelů u nás je historicky doložitelný. Již v publikaci [1] je uveden výčet 13 jmen pozorovatelů, činných nejméně 25 let - většinou od 70. a 80. let 19. století. Nutno podotknout, že před rokem 1918 nebyli dobrovolní pozorovatelé vůbec honorováni. Po vzniku samostatného státu rostl postupně počet pozorovatelů na území Čech, Moravy a Slezska. Staniční síť tvořily stanice meteorologické, srážkoměrné, agrometeorologické a spravoval je jak Státní ústav meteorologický (SÚM), tak i další organizace - např. Výzkumné ústavy zemědělské, Státní ústav hydrologický, Státní ústav bioklimatický. SÚM stanovil jednoznačné podmínky pro všechny stanice zařazené do jeho sítě, a to:

• výhodná poloha pro umístění přístrojů,
• možnost víceleté činnosti stanice,
• nejméně jeden zástupce pozorovatele za účelem zamezení mezer v pozorování,
• přesné zachování pozorovacích dob 7, 14, 21 hodin a sledování počasí i mimo tyto termíny,
• vyplňování a úplné propočítávání měsíčních výkazů pozorovacích i pravidelné jejich zasílání ústavu co nejdříve po uplynutí měsíce,
• souhlas s honorářem 150-200 Kč ročně.

K pozorování vydal ústav dva návody, psychrometrické, hygrometrické i počítací tabulky, jakož i 16 oběžníků v české i německé řeči. Každé nové stanici byly zapůjčeny potřebné pří-stroje: psychrometr (suchý a vlhký teploměr), maximální-minimální teploměr, vlasový vlhkoměr, větrná korouhev a též srážkoměr (pokud nebyla dosud v síti Státního ústavu hydrologického). Stanicím při školách byl z výchovných důvodů zapůjčován i aneroid. Náklady na odměny vyplacené v roce 1927 dosáhly 54 000 Kč, včetně vojenských stanic. O mimořádném vkladu dobrovolníků svědčí citace z publikace [1]: „...přátelské projevy se strany pozorovatelů svědčí o ideálním nazírání na věc.. .Vyskytly se případy, že pozorovatel, nemaje zástupce, zřekl se dovolené, aby nepřerušil pozorování anebo, že vynaložil sám ze svých prostředků na opravu stanice značnou částku Rozvoj staniční sítě v prvé republice dokumentuje publikace [2]: v abecedním seznamu se všemi důležitými charakteristikami (druh stanice, umístění, zeměpisné souřadnice, výška n. m., zřízení stanice, správce, pozorovatel) je uvedeno 1 001 stanic v zemi České, 440 v zemi Moravskoslezské, 716 v zemi Slovenské a 124 v zemi Podkarpatské.

V současné době pracuje pro ČHMŮ přes 3 000 dobrovolných pozorovatelů na úseku meteorologie, hydrologie a čistoty ovzduší. Jejich operativní i metodické řízení zajišťují regionální pobočky. Pracovní náplň a metodiky činnosti sítě jsou ve značné míře unifikovány SMO. Přesto, že tržní principy v současné době převládají, odměny dobrovolným pozorovatelům tomu jistě neodpovídají. Můžeme dokonce tvrdit, že většina z dobrovolníků vykonává tuto práci jako jisté altruistické poslání a navazuje tak na dílo svých předchůdců. Při příležitosti 80. výročí založení ústavu v roce 1999 obdrželi zasloužilí pozorovatelé čestné diplomy a keramické plakety. I přes pokračující automatizaci staniční sítě a uplatňování sofistikovaných metod a pracovních postupů bude i nadále služba dobrovolných pozorovatelů vítaným a nezbytným příspěvkem pro naši meteorologickou službu i světové společenství.

Literatura

[1] Státní ústav meteorologický v prvním desetiletí republiky 1918-1920. Praha, SMÚ 1928. 91 s.

[2] Seznam povětrnostních stanic na území Československé republiky podle stavu ze dne 1. ledna 1936. Praha, Státní komise poradního komitétu státních ústavů pro meteorologii a hydrologii 1937. 252 s.

Zdeněk Horký, MZ 2001/1, ročník 54, str. 23