Světový meteorologický den 2010

Světová meteorologická organizace (SMO) i celá mezinárodní meteorologická komunita každoročně slaví Světový meteorologický den, kterým si připomínáme 23. března 1950, kdy vstoupila v platnost Úmluva zakládající SMO, tedy přesně 30 dní ode dne uložení třicáté listiny stvrzující ratifikaci této úmluvy státy, které chtěly do nové organizace vstoupit. Text Úmluvy byl před tím jednomyslně schválen dne 11. října 1947 představiteli 31 států na Konferenci ředitelů národních meteorologických služeb konané ve Washingtonu, D.C.

Do té doby zajišťovala mezinárodní spolupráci v meteorologii Mezinárodní meteorologická organizace (MMO), která byla jako výsledek procesu zahájeného na Prvním mezinárodním meteorologickém kongresu (konaném v září roku 1873 ve Vídni) založena za účelem zabezpečení koordinace pozorování a normalizace přístrojové techniky a která také v roce 1896 zajistila publikaci prvního mezinárodního atlasu oblaků. Podoba MMO vyplynula z řady rozhodnutí přijatých Stálým výborem, který za předsednictví C. H. D. Buys Ballota (Nizozemsko) zasedal ad hoc v období od vídeňského kongresu do Druhého mezinárodního meteorologického kongresu v dubnu roku 1879 v Římě.

Zásadním výstupem římského kongresu bylo zřízení Mezinárodního meteorologického výboru, jemuž zpočátku předsedal Heinrich Wild (Rusko/Švýcarsko) a jehož úkolem bylo pravidelně kontrolovat pokroky dosahované MMO a zajišťovat všechna nezbytná opatření. Tak přišla na svět předchůdkyně naší Výkonné rady SMO. Mezinárodní meteorologický výbor navíc souhlasil s tím, že MMO bude již v té době pracovat efektivněji jako nevládní organizace, i když se tyto dva kongresy konaly na vládní úrovni. Z tohoto důvodu již od té doby MMO žádné mezinárodní meteorologické kongresy nesvolávala. Namísto toho byl zaveden systém Konferencí ředitelů meteorologických služeb, a to na nevládní úrovni.

Kromě naplnění její hlavní úlohy při standardizaci pozorování se MMO podařilo vynikajícím způsobem přispět k vědeckému výzkumu, zejména realizací prvních dvou Mezinárodních polárních roků v období let 1882–1883 a 1932–1933 v měřítku, které překračovalo možnosti jednotlivých států.

MMO a SMO vlastně velmi krátce působily vedle sebe, do doby poslední Konference ředitelů MMO konané ve dnech 15. až 17. března 1951 v Paříži. Na samý závěr této konference Prezident MMO Sir Nelson Johnson (Velká Británie) oficiálně vyhlásil zánik MMO a její nahrazení SMO. O dva dny později dne 19. března 1951 byl v Paříži zahájen První kongres SMO a ke konci téhož roku dne 20. prosince 1951 přijalo valné shromáždění Organizace spojených národů rezoluci č. 531(VI). SMO se tak stala specializovanou agenturou v systému OSN.

SMO měla tedy to štěstí, že se její zakladatelé rozhodli ji vybudovat na pevném základě položeném MMO a zároveň na základě Úmluvy, díky níž se po malých úpravách podařilo poskytnout SMO veškerou sílu a pružnost nezbytnou k realizaci vhodných iniciativ a k řešení náročných úkolů, s nimiž se za uplynulých šest desetiletí setkávala. Od samého počátku byla SMO uznávaná jako vzor úspěšné mezinárodní spolupráce. Překážkou v její činnosti se dokonce nestala ani studená válka, neboť meteorologie politické hranice nerozlišuje. Spolupráce proto kvetla i během oněch nelehkých let. Pozorovací sítě byly rozšířeny prakticky po celé planetě a měření byla doplněna o všechny tradiční a dokonce některé netradiční ekologické parametry.

SMO si však vždy byla vědoma rizik. Její Technický dokument č. 99 – Možné klimatické důsledky velké jaderné války [Technical Document No 99 - Possible Climatic Consequences of a Major Nuclear War] z roku 1986 navždy zůstane historickým odkazem pro budoucí generace. Scénář jaderné zimy předmětem velkých obav již není, avšak ještě předtím SMO zveřejnila roku 1976 autoritativní prohlášení o akumulaci oxidu uhličitého v atmosféře a jeho možných dopadech na zemské klima. Prohlášení přispělo k zaměření pozornosti na globální oteplování a klimatickou změnu, na něž se v současné době jednoznačně nahlíží jako na významnou hrozbu udržitelného rozvoje a dokonce přežití lidstva, které generální tajemník OSN Pan Ki-mun označil jako „určující výzvu naší éry“.

Po První světové konferenci o klimatu v roce 1979, jejímž účelem bylo projednat rýsující se hrozbu klimatické změny a její možné dopady, zřídila SMO spolu s ICSU (tehdy Mezinárodní rada vědeckých svazů) Program výzkumu světového klimatu [World Climate Research Programme] (WCRP), k němuž se následně připojila i Mezivládní oceánografická komise [Intergovernmental Oceanographic Commission] (IOC) působící v rámci UNESCO. Pro vědu měl program WCRP zásadní význam, především z toho důvodu, že položil vědecké základy pro vyhodnocení prováděná Mezivládním panelem ke klimatické změně [Intergovernmental Panel on Climate Change] (IPCC), jenž od roku 1988 společně zaštiťují SMO a Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a který ke konci roku 2007 obdržel prestižní Nobelovu cenu míru.

Navíc se SMO v návaznosti na Druhou světovou konferenci o klimatu v listopadu 1990 v Ženevě spojila s ICSU, UNEP a IOC, aby společně založily Globální klimatický pozorovací systém [Global Climate Observing System] (GCOS). Druhá světová konference o klimatu kromě toho zahájila proces vedoucí k přijetí Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu [United Nations Framework Convention on Climate Change] (UNFCCC).

Významná výzva přišla i v roce 1975, kdy SMO ustavila skupinu odborníků pověřenou úkolem zveřejnit autoritativní prohlášení upozorňující svět na řídnutí ochranné stratosférické ozonové vrstvy, která nás chrání před nadměrnou expozicí ultrafialovému záření. Problém „ozonové díry“ prokázal velký význam dlouhodobých měření, bez nichž by destrukce ozonu pokračovala se stejnou intenzitou a možná by do doby vzniku evidentních závažných škod nebyla vůbec zjištěna. Následný Montrealský protokol k Vídeňské úmluvě je vynikající příklad spolupráce mezi vědci a politiky.

Při pohledu zpět na těchto šest desetiletí vynikne několik událostí, které pro SMO znamenaly otevření výjimečných vědeckotechnických možností. Jde například o umělé družice Země s dosud nevídanými možnostmi, jež nabídly v oblasti pozorování, spolu s prudkým rozvojem výpočetní a telekomunikační techniky. Tyto zpočátku jednotlivé faktory se brzy spojily a umožnily mezinárodní výměnu dat a produktů v reálném čase a realizaci programu Pozorování světového počasí [World Weather Watch] (WWW), tedy zásadního programu SMO, který se stal základem pro ostatní.

Výzkum realizovaný pod záštitou SMO se prudce rozvíjel. Poté, co SMO převzala působnost MMO, spojila síly s ICSU (v té době již Mezinárodní rada pro vědu) k zahájení Mezinárodního geofyzikálního roku v letech 1957–1958 a nedávno i Mezinárodního polárního roku v letech 2007–2008, jenž stále ještě produkuje pozoruhodné vědecké výsledky. V roce 1967 zorganizovaly SMO a ICSU Globální program výzkumu atmosféry [Global Atmospheric Research Programme] (GARP) a jeho slavné experimenty, mj. Atlantický tropický experiment GARP [GARP Atlantic Tropical Experiment], Monzunový experiment [Monsoon Experiment] a v letech 1978–1979 První globální experiment GARP [First GARP Global Experiment], či Globální experiment počasí [Global Weather Experiment].

Brzy se dostavilo výrazné zkvalitnění předpovědi počasí: zatímco v 50. letech jsme mohli doufat pouze v předpovědi na 24 až 36 hodin, v současné době již máme užitečné sedmidenní předpovědi. Jde o úspěch mezinárodní koordinační úlohy SMO v oblasti pozorování, výzkumu, analýz a modelování, který také vedl k dlouhodobějším předpovědím na roční období i na celý rok. Bez svobodné a neomezené mezinárodní výměny dat a produktů by toto nebylo možné. Tato mezinárodní výměna představuje koncepci natolik implicitně strukturovanou v duchu Úmluvy o založení SMO, že původně ani nebyla výslovně do úmluvy zahrnuta.

Do 90. let se však mezinárodní struktura poskytování služeb ze své původní podoby 50. let podstatně vyvinula. V jistém okamžiku tato situace došla tak daleko, že se stala významnou výzvou. Tu členové SMO řešili s předvídavostí i odhodláním a v tradičním duchu spolupráce. Uspokojivě ji vyřešili v rámci rezolucí č. 40 (Cg-XII) a 25 (Cg-XIII) Světového meteorologického kongresu.

Nebezpečné přírodní jevy představují pro bezpečnost lidstva velmi závažnou hrozbu. SMO proto vynakládá podstatné úsilí na vývoj funkčních systémů varování a efektivních opatření v oblasti připravenosti, které již přispěly k významnému snížení ztrát na životech způsobovaných těmito jevy. K zajištění dostupnosti všech těchto výhod pro všechny členy věnuje SMO značnou pozornost rozvojovým potřebám národních meteorologických a hydrologických služeb, především v nejméně rozvinutých zemích, aby jim tak garantovala volný přístup k pokrokovým produktům i schopnost jich využívat v souladu s vlastními národními požadavky a globálními závazky. Tento cíl vychází ze základního poslání SMO.

Během uplynulých 60 let se mapa světa podstatně změnila. Členská základna SMO v současné době čítá 189 zemí a teritorií. Nejnověji dne 4. prosince 2009 nabyla členství v SMO Demokratická republika Timor-Leste. V době svého vstupu do SMO však někteří naši noví členové nedisponují takovými zkušenostmi a zdroji, aby na podporu svého udržitelného rozvoje zavedli byť jen nejzákladnější služby předpovědi počasí. Z tohoto důvodu představují odborná spolupráce, vzdělávání a školení oblasti, v nichž úspěchy dosažené SMO mají jednoznačně pozitivní účinek.

Rozhodnutí zahrnout do rámce působnosti SMO i hydrologii dozrávalo v období od Druhého (1955) do Třetího (1959) světového meteorologického kongresu. Třetí kongres zřídil Komisi pro hydrologickou meteorologii, která se do roku 1971 vyvinula do své současné podoby Komise pro hydrologii (CHy). Díky těmto klíčovým rozhodnutím umožnily činnosti jako např. sledování a ochrana kvality povrchových a podzemních vod Světové meteorologické organizaci vydávat autoritativní varování před zanikajícími zdroji vody, především z důvodu stále silnějšího tlaku rostoucí populace a znečišťování vod. Integrované řízení vodních zdrojů realizované podle SMO pak ukazuje cestu k optimalizaci využívání našich omezených sladkovodních zdrojů.

Již tradičně se každoroční oslavy Světového meteorologického dne soustřeďují na některé vybrané téma. Na svém 60. zasedání Výkonná rada SMO rozhodla, že v roce 2010 tímto tématem bude „Světová meteorologická organizace – 60 let služby pro bezpečnost a spokojený život“. Téma je to zejména vhodné v době, kdy se po celém světě nejrůznější komunity snaží naplnit Rozvojové cíle tisíciletí OSN, především v oblasti zajištění zdraví, potravin a vody a zmírňování chudoby, jakož i posílit svou odolnost tváří v tvář opakujícím se přírodním katastrofám, a napomůže jim aktivně reagovat na zesilující dopady klimatické proměnlivosti a změny.

Během těchto šesti desetiletí poskytly výjimečné příklady společensko-hospodářských přínosů, jichž je v mnoha odvětvích možno dosáhnout spoluprací v meteorologii, především z hlediska bezpečnosti lidí a prosperity, i některé další programy a aktivity SMO. Mezi evidentní příklady patří zemědělství a bezpečnost zásobování potravinami, zdravotnictví, doprava, cestovní ruch, stavebnictví a energetika. Zřejmě by nebylo možné a dokonce ani spravedlivé snažit se v tomto stručném poselství uvádět všechny, které se o to zasloužily. Mnohem příhodněji jsou proto popsány v brožuře vydané ke Světovému meteorologickému dni 2010, nazvané „World meteorological organization - 60 years of service for your safety and well-being“.

Nová publikace také ztělesňuje obnovené úsilí zachovat dějiny SMO budoucím generacím. Skutečně jsem přesvědčen, že téma Světového meteorologického dne 2010, „Světová meteorologická organizace – 60 let služby pro bezpečnost a spokojený život“, přispěje k další angažovanosti všech členů a partnerů SMO, k čemuž jim z celého srdce blahopřeji.

Rád bych také připomněl, že hlavy států a vlád, ministři a vysocí státní úředníci 160 zemí, kteří se ve dnech 31. srpna až 4. září 2009 zúčastnili Zasedání na vysoké úrovni v rámci Světové konference o klimatu 3 (WCC-3), se jednomyslně shodli na ustanovení Globálního rámce pro klimatické služby [Global Framework for Climate Services] (GFCS), s cílem posílit poskytování a využívání klimatických předpovědí, produktů a informací v celosvětovém měřítku.

GFCS sehraje zásadní úlohu při podpoře společností odolných vůči klimatické změně. Posílením činností v oblasti pozorování a výzkumu a zkvalitněním informovanosti, stejně jako novým mechanizmem interakce mezi uživateli a poskytovateli klimatických informací, tento rámec zajistí, aby všechny společenské sektory měly k dispozici uživatelsky příjemné klimatické produkty, jež jim v konfrontaci s klimatickými změnami umožní lépe plánovat do budoucna.

Jsem přesvědčen, že díky této iniciativě i dalším, jež budou následovat, se SMO stane ještě více směrodatnou při službě lidstvu v nadcházejících desetiletích. Za tuto schopnost jsme všichni zavázáni celé řadě generací meteorologů a hydrologů ze všech zemí světa. U příležitosti Světového meteorologického dne 2010 jim všem vzdáváme hold.