900 let od první známe povodně (2018)

MCXVIII - 900 LET OD PRVNÍ ZNÁMÉ POVODNĚ NA VLTAVĚ

Povodeň na Vltavě z roku 1118 je nej starší spolehli­vě doložená povodeň na našem území. Zmínku o ní uvádí Kosmas v čtyřicáté čtvrté kapitole své Kroniky české v násle­dujícím latinském znění:

Anno dominice incarnationis MCXVIII. Mense Septembri tanta fuit inundatio aquarum, quantam non reor fuisse post diluvium in orbe terrarum. Nam noster iste fluvius Wlitaua repentepreceps erumpens de alveo, ah quot villas, quot in hoc suburbio domus, casas et ecclesias suo impetu rapuit! Aliis namque temporibus tametsi hoc raro evenit, ut unda alluens vix tabulata pontis tangeret, hec autem inundatio altius quam X ulnis super pontem excrevit.

V moderním překladu tedy záznam zní:

„V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava, náhle prudce vyrazivší ze svého řečiště, ach kolik vsí, kolik v tomto podhra­dí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala! Neboť jin­dy, ač se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval pod­lahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset lok­tů nad most."

Uvedený text je v podstatě jediným svědectvím o této povodni, zato je svědectvím nesmírně cenným. Kosmas byl totiž téměř jistě očitým svědkem povodně (zemřel v roce 1125) a poskytuje první kvantitativní záznam, byť samozřej­mě málo spolehlivý (viz dále) o parametrech povodně vztaže­ný k úrovni mostu. Další informace o výskytu povodně v létě 1118 pocházejí z několika kronik vzniklých v širším prosto­ru střední Evropy, omezují se však většinou jen na konstato­vání, že povodeň byla (např. kronikář Saxo píše: „...maximo inundatio aquarum in omniEuropa fuit...", tedy „velikápovo­deň byla po celé Evropě.") a je možné, že vycházejí právě z Kosmova záznamu, který mladší kronikáři zkráceně pře­vzali. Poněkud diskutabilní je rovněž relikt povodňové znač­ky na Děčínské skále, jehož věrohodnosti se budeme krátce věnovat dále.

Poznámky k dataci povodně 1118

Kosmas píše o povodni v „Septembri" tedy v září. To by znamenalo, že se povodeň vyskytla mezi 8. 9.-7. 10. v dnešním kalendáři (po přechodu na gregoriánský kalen­dář ^[1]). Z hydrologického hlediska se jedná o poměrně pozd­ní období pro výskyt extrémní povodně. Nicméně právě zná­má stoletá povodeň v roce 1890 kulminovala 4. září a v roce 1899 typově stejná povodeň na sousedním Dunaji kulmino­vala v Pasově dokonce až 15. září. V tomto kontextu je tře­ba zmínit, že u Kosmy chybí zmínky o hladomoru, či nouzi v důsledku povodně, což by podporovalo dataci jejího výsky­tu do pozdního léta - tedy na dobu po sklizni.

Víme však, že Kosmas nebyl v datování nijak důsledný a záznam o povodni učinil až s odstupem několika let při psa­ní třetí knihy své kroniky, nelze proto vyloučit nepřesnost i v tomto případě. Zajímavé je, že v překladu V. V. Tomka z roku 1874 ^[2] se bez vysvětlení objevuje jako měsíc výskytu povodně srpen, a to přesto, že obě jazy­kové verze tex­tu, latinská a česká, jsou vytištěny sou­běžně na jedné stra­ně. Je otázkou, zda šlo o záměr či chybu. Navíc rozdíl v data­ci nalezneme i pro následující záznam o výskytu tornáda v roce 1119. Kosmas udává středu 3. srp­na, což však byla ve skutečnosti neděle. Tomek opravuje údaj na 30. července, tedy předchozí středu.

Přesná datace tedy není stoprocentně jistá, ale je zřejmé, že se jednalo o povodeň v pozdním létě, nejspíše na začát­ku září.

Poznámky k velikosti povodně

Kosmas uvádí výšku povodně, která vystoupila „10 loktů přes most". Na první pohled velmi exaktní údaj však přináší řadu otázek. Brázdil a kol. (2005) uvádějí na základě Kosmy odhad výšky hladiny Vltavy za povodně na cca 8-9 m nad normální úrovní hladiny (10 loktů odpovídá 593 cm a výška mostu nad hladinou je odhadnuta na dva až tři m), a dále před­pokládají, že Kosmas při odhadu jen vizuálně promítl úroveň hladiny z některé z blízkých budov nad most.

Tento odhad je však problematický z celé řady důvodů. Prvním je otázka, kde byl most situován a zda vůbec vedl přes celou Vltavu, nebo třeba jen přes malostranské boční rameno jako nástup k pražskému brodu. Vybudování dřevě­ného mostu zcela jistě bylo v tehdejších technických mož­nostech, avšak chybí jednoznačné důkazy o jeho existenci. Poněkud zarážející je totiž fakt, že Kosmas neuvádí zniče­ní mostu, které by v případě, že by vedl přes Vltavu, bylo událostí velmi podstatnou a při přelití v podstavě nevyhnutel­nou.

Další otevřenou otázkou zůstává, k čemu přesně vztahoval a jakým způsobem Kosmas myslel výšku 10 loktů nad mos­tem. Předně, pokud by most vedl přes Vltavu, byla by jeho výška okolo dvou metrů nad hladinou pravděpodobně velmi vhodným kompromisem mezi konstrukční náročností (vyšší most je složitější) a odolností vůči menším, častěji se opaku­jícím povodním; v pozdější době byla výška dvou metrů nad normálem Staroměstského jezu úrovní, při níž začínalo zapla­vování pravobřežní zástavby přibližně na úrovni mezi Q5 až Q₁₀. Z dnešního pohledu se Kosmův údaj zdá jednoznačný, neboť velikost povodně udáváme ve výšce dosaženého vodní­ho stavu. Je však nepravděpodobné, že by Kosmas odhadoval výšku nad mostem, který musel být téměř celý zničen, v jeho trase nad řečištěm. Lze se spíše domnívat, že výšku vztá­hl k nějaké dochované „značce" hladiny ve vztahu k malo­stranskému konci mostu, kde je v dané době pravděpodob­nější existence hradeb a případných budov použitelných pro takové srovnání. Hypoteticky lze spekulovat, že údaj nemu­sel nutně vyjadřovat vertikální vzdálenost, ale mohl být napří­klad určením, jak daleko voda dosáhla na nájezdovou rampu od okraje mostu, nebo na jinou šikmou konstrukci u okraje mostu.

Nakonec uveďme, že v té době příčný profil koryta Vltavy byl jistě jiný než dnes. Jednalo se o dobu před výstavbou jezů a zvýšením dna sedimentací štěrku o více než tři met­ry (Hrdlička 2001), na staroměstské straně v té době tvořila břeh přirozená hrana nejnižší pleistocénní terasy VlIa-c. Na malostranské straně pak byl v oblasti Klárova ostrov oddě­lený ramenem, na němž stála obec Rybáře, kde jsou archeo­logicky dokumentovány minimálně tři vrstvy povodňových sedimentů z 10. až 13. století, (Hrdlička 1972), z nichž jedna může patřit právě povodni 1118. Při uváděné vertikální výšce hladiny povodně by tak plocha průtočného profilu byla opro­ti stávající situaci výrazně větší, a výrazně větší by musel být rovněž kulminační průtok.

Nezodpovězených otázek ve vztahu k velikosti povodně tedy zůstává mnoho a lze nalézt několik různých vysvětle­ní, z nichž však nejsme schopni jedno či druhé potvrdit, či zamítnout.

Existuje však ještě jedna indicie možná svědčící o zařa­zení povodně 1118 jako jedné z největších (spolu s povod­němi z let 1432 a 2002), ne-li vůbec největší povodně v his­torii Prahy. Je jím relikt povodňové značky 1118 na zámec­ké skále v Děčíně, která je výše nežli všechny ostatní značky. Problematice značek na děčínské skále se podrobněji věnu­jí Brázdil a kol. (2005), kteří upozorňují na skutečnost, že nemůže jít o značku autentickou, neboť v době povodně nebyly ještě používány arabské číslice, ale vznikla zřejmě až v šestnáctém století. Současně konstatují, že lze obtížně najít důvod pro vznik falza. Naopak proti věrohodnosti vypovídá chybějící doklad o zvyku vytváření značek povodní v Evropě ve 12. století.

Závěr

Z Kosmovy kroniky, i z geografického rozšíření zmínek o povodni v jiných kronikách (např. Melk) lze usuzovat, že povodeň roku 1118 byla jednou z velkých povodní vznika­jících v letních měsících (pravděpodobně v důsledku tlako­vé níže zasahující srážkami obvykle současně povodí horní­ho Dunaje a Vltavy, analogicky k případům let 2013, 2002, 1890, 1501 či 1432). Vzhledem k pozdnímu výskytu povod­ně šlo sice o období po vrcholné fázi rozvoje vegetace, což mohlo zvýšit relativní velikost odtoku ze zemědělsky využí­vaných ploch, avšak v té době ještě rozsah plochy lesa, zejmé­na v horských a podhorských oblastech, byl výrazně větší než dnes. Přesto došlo zřejmě k naprosto extrémní povodni - je tedy pravděpodobné, že povodni samotné musela předcházet vlhká perioda, která nasytila krajinu a zapůsobila na zvýšení odtokového koeficientu i z přirozené krajiny.

Hydrologicky podrobně rekonstruovat povodeň 1118 se nám stěží kdy podaří, nicméně jistě existují možnosti dalších objevů pro zpřesnění, potvrzení, či zamítnutí našich dneš­ních interpretací Kosmova textu. Zajímavými indiciemi by mohly pro budoucnost být archeologické průzkumy zejmé­na na území Prahy a nalezení datovatelných vrstev povodňo­vých sedimentů nebo zmínky o průběhu počasí z jiných částí Evropy.

Literatura:

BRÁZDIL, R., DOBROVOLNÝ, P., ELLEDER, L., KAKOS, V., KOTYZA, O. et al., 2005. Historické a současné povodně v České republice. Brno, Praha: Masarykova univerzita, Český hydrometeorologický ústav. 370 s. ISBN 80-210-3864-0.

HRDLIČKA, L., 1972. Předběžné výsledky výzkumu v Praze 1 na Klárově. Archeologické rozhledy, Vol. 24, s. 644-663.

HRDLIČKA, L., 2001. Jak se měnila a rostla středověká Praha. In: Kovanda, J. et al. 2001: Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Praha: Academia, ČGÚ, 215 s.

Jan Daňhelka, MZ 2018/4, roč. 71, str. 127-128