You are here

Nejnižší naměřená teplota vzduchu

Nejnižší naměřená teplota vzduchu

Od 21. července 1983 máme ve světových tabulkách extrémních hodnot meteorologických prvků pro teplotu uvedenu hodnotu –89,2 °C (WMO, 2014). Tato teplota byla naměřena v Antarktidě na ruské (tehdy sovětské) výzkumné stanici Vostok (obr. 1).

Někdy se objevuje v literatuře i hodnota –89,4 °C (Krause, Flood, 1997), která však vznikla zaokrouhlováním při převodu původní hodnoty naměřené ve stupních Celsia na stupně Fahrenheita a zpět: –89,2 °C = –128,56 °F, –129 °F = –89,4 °C.

Podle dostupných zdrojů byla hodnota naměřena maximo-minimálním teploměrem (obr. 2) v meteorologické budce. Výška budky není dohledatelná, ale na sovětských stanicích se teploměry umísťovaly do standardní výšky dvou metrů nad povrchem. Stanice Vostok se nacházela na Východoantarktické plošině ve výšce 3 420 m. Ve dnech kolem tohoto teplotního rekordu nebyl v oblasti zaznamenán žádný sluneční svit (vrcholila antarktická zima), bylo jasno a vícedenní bezvětří.

V prosinci 2013 zveřejnili výzkumníci amerického Národního centra pro výzkum sněhu a ledu (NSIDC, 2013, National Snow and lce Data Center) informaci, že při analýze družicových snímků několikrát zaznamenali teploty, které tento rekord pokořily. Pracovníci NSIDC analyzovali družicové snímky Východoantarktické plošiny za období let 2003 až 2013 pořízené družicemi NASA (Aqua se snímačem MODIS a v roce 2013 i Landsat 8). V oblasti nalezli několik „kapes studeného vzduchu“ s teplotou v intervalu –92 až –94 °C (obr. 2).

Tyto kapsy jsou vlastně erozní prohlubně v ledovci o hloubce dvou až čtyř metrů, do kterých stéká vzduch z okolí a dále se ochlazuje. Družice snímá povrch infračervenou radiometrií a je tedy analyzováno dlouhovlnné vyzařování zemského povrchu a z něj následně vypočtena teplota povrchu nebo vrstvy vzduchu. Rozlišovací schopnost MODIS v infračervené oblasti na družici Aqua je 1 x 1 km, Landsat 8 má rozlišení 100 x 100 m. Je tedy zřejmé, že uvedené minimální teploty jsou jen velice hrubými odhady. Nejde tedy o měření teploty vzduchu v meteorologickém smyslu (WMO, 2008) a navíc platí, že při nízkých teplotách se přesnost radiometrického měření rychle snižuje.

Analyzované teploty, které jsou v současné době k dispozici z družicových měření, mají pro poznání klimatu Země obrovský význam. Žádná bodová síť měření teploty na meteorologických stanicích nepřinesla a nepřináší tak prostorově dobrou představu o rozložení teploty a jejich prostorových změnách. Ale jedná se principiálně o jiný typ měření. Nemůžeme přímo srovnávat hodnoty teploty naměřené podle metodických předpisů WMO (teploměrem v meteorologické budce nebo teploměrným čidlem ve stínítku ve standardní výšce nad povrchem) s vypočtenou teplotou vrstvy vzduchu nebo povrchu ledovce v erozních prohlubních. Dosavadní nejnižší naměřená hodnota teploty vzduchu tedy překonána nebyla. V jiných oblastech Země by takové výsledky vedly k instalaci některé z moderních automatických meteorologických stanic v oblasti, kde je podle analýzy družicových snímků možné očekávat zajímavé výsledky. Na Antarktické plošině to je samozřejmě složitější. Dnes dostupné technologie automatického měření teploty v těchto podmínkách nefungují. Až technika zase o krůček pokročí, můžeme se naměřených teplot vzduchu pod –90 °C, dočkat.

Literatura

HRUBEŠ, P., KOCOUREK, F., 1955. Návod pro pozorovatele povětrnostních stanic Meteorologické služby ČSR. Praha: HMÚ. 166 s.

KRAUSE, P F., FLOOD, K., 1997. Weather and Climate Extremes (TEN-0099). Fort Belvoir, VA: U. S. Army Engineer Topographic Engineering Center.

NOAA, 2001. Vostok Site [online]. [cit. 12. 10. 2001]. Dostupné z WWW: http://www.ncdc.noaa.gov/paleo/slides/slideset/15/15_300_slide.html.

NSIDC, 2013. Landsat 8 helps uveil the coldest place on Earth [online]. [cit. 9. 12. 2013]. Dostupné z WWW: http://nsidc.org/news/newsroom/2013_ColdestPlace_PR.html.

WMO, 2012. Guide to Meteorological instruments and Methods of Observation. WMO-No. 8, 2008 edition, updated 2010, ISBN 978-92-63-10008-5 [online]. [cit. 4. 10. 2012). Dostupné z WWW: http://www.wmo.int/pages/prog/www/IMOP/CIMO-Guide.html.

WMO, 2014. World Weather/Climate Extremes Archive lonline]. [cit. 31. 1.2014]. Dostupné z WWW: http://wmo.asu.edu/.

Obr. 1 Antarktická stanice Vostok (meteorologická stanice vpravo vzadu). Zdroj: NOAA 2001.

Obr. 2 Snímek lokality s výskytem rekordní teploty 10. 8. 2010 (–93,2 °C), 31. 7.  (–93,0 °C) a poloha stanice Vostok (červené body). Nová měření provedená družicí Landsat 8 v roce 2013 (fialové čtverce) jen upřesnila polohu obou studených lokalit. Zdroj: NSIDC 2013.

Obr. 3 Sixův maximo-mininální teploměr z Návodu pro pozorovatele (Hrubeš, Kocourek 1955). Je pravděpodobné, že byl na stanici Vostok využíván podobný typ.

Radim Tolasz, MZ 2014/5, ročník 67, str. 154–155