Rozhovor s M. Riederem (2018)

ROZHOVOR S MGR. MARKEM RIEDEREM ŘEDITELEM ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU

1. Jak se změnil Český hydrometeorologický ústav v obdo­bí, které jste trávil pracovně ve Výzkumném ústavu vodohospodářském?

Český hydrometeorologický ústav musí být ze své podsta­ty a náplně práce - dlouhodobých měření a pozorování, kon­zervativní. Takže z hlediska toho, co ústav musí zajišťovat dle zřizovací listiny, se toho příliš nezměnilo. Co se ale v této oblasti změnilo, jsou způsoby a metody sledování a vyhod­nocování dat, přístrojové vybavení a především odborná úro­veň zaměstnanců. Změnila se míra poznání přírodních feno­ménů a stejně, jako se v čase proměňuje naše společnost, pro­měna probíhá i v ústavu. A tím nemám na mysli jen prostou generační obměnu, ale především změnu způsobu myšlení, kterou do značné míry do ústavu vnášejí právě mladé kole­gyně a kolegové.

2. ČHMÚ, to jsou vlastně tři ústavy v jednom a my, co už něco pamatujeme, jsme vždy považovali meziobo­rovou spolupráci za příliš těžkopádnou. Vidíte to jako problém a je možné to zlepšit?

Vnímám tyto tři izolované světy jako problém, protože dnešní poptávka po výsledcích naší práce, výsledcích výzku­mu a produktech je především na pomezí jednotlivých obo­rů. Navíc jsem přesvědčen, že impulzy z jiného prostředí mohou vnést minimálně jiný náhled a jiné vnímání specific­kých odborných problémů každého z oborů ČHMÚ. Na dru­hou stranu se nám s řediteli všech úseků a poboček daří ten­to letitý handicap postupně zmenšovat, snažíme se některé problémy řešit pomocí projektových týmů napříč celým ústa­vem, např. nové webové stránky, mobilní aplikace, rozšiřová­ní a zavádění nových sítí sledování. Teď je jen otázka, zda se nám naše snaha a cíl podaří přenést na všechny zaměstnance ústavu. Doufám, že ano.

3. Nepřetržité sledování atmosféry, hydrosféry i kvali­ty ovzduší je odborně, časově, ale i finančně nákladné. Měření na stovkách až tisících měřicích bodů v Česku a následné zpracování dat vyžaduje expertní přístup, techniku na úrovni a vysokou personální odbornost. Je to dlouhodobě udržitelné?

Jsem přesvědčený, že ano a beru to jako jedno ze svých základních poslání ve funkci ředitele ČHMÚ. Vedle problé­mů, které jsem popsal v předcházející odpovědi, a vytvoře­ní dobrých pracovních podmínek pro zaměstnance, naplnění jejich odborných snů a vizí, podpory vzdělávání a odborné­ho růstu, spolupráce a prezentace výsledků naší práce veřej­nosti, je mým cílem udržet a ještě navíc rozšiřovat sítě sledo­vání, které zabezpečuje náš ústav. A to jak v dobách relativní hojnosti, pak především v letech hubenějších. V současnosti se nám daří ve velké míře modernizovat veškeré přístrojové vybavení, včetně nejnákladnějších přístrojů, jakými jsou nový superpočítač, nové radary apod. z dotací OPŽP.

4. Naši odborníci jsou žádanými spolupracovníky na uni­verzitách, v Akademii věd, ale i v zahraničí. Podílíme se na řešení různých projektů, grantů a výzkumných záměrů. Je možné a žádoucí tuto spolupráci dále rozši­řovat?

Samozřejmě, musíme. Vede to k odbornému růstu našich zaměstnanců a k odbornému a technologickému posunu v činnostech, které musíme standardně zajišťovat. Nebudeme- li se do těchto projektů zapojovat my, jistě se najde někdo jiný, kdo se rád zapojí. To by ve svém důsledku mohlo vést, a v některých oblastech se tak již stalo, že tyto činnosti by mohl začít zajišťovat někdo jiný, a ústav by se tak mohl stát v některých oblastech nadbytečným. V neposlední řadě si musíme na svou existenci částečně vydělat, a proto nevidím důvod, proč bychom se měli bránit dalším z možných zdrojů financování.

5. ČHMÚ je historicky významnou státní provozní orga­nizací a relativně nově se stala i výzkumnou organiza­cí v našich oborech činnosti. Jak si představujete účel­né propojení provozních a výzkumných činností?

ČHMÚ byl zařazen na seznam výzkumných institucí a je to velký úspěch především proto, že se na základě tohoto faktu můžeme ucházet o účelové financování v grantových soutěžích různých poskytovatelů (GA ČR, TA ČR, rezortní a evropské programy výzkumu apod.). Navíc jsme se i díky tomu, že se MŽP opět stalo poskytovatelem prostředků na výzkum a vývoj, stali příjemcem institucionálních prostřed­ků, určených především na podporu rozvoje infrastruktu­ry výzkumu v ČHMÚ. Myslím si, že se provozní činnosti bez výzkumu nerozvíjí a jedna činnost se bez druhé neobe­jde. Jistě, nejsou všichni zaměstnanci výzkumníci a není to náplní práce všech zaměstnanců. Na druhou stranu máme vel­ké množství zaměstnanců, kteří se chtějí na výzkumu podí­let a mým cílem je vytvořit jim takové administrativně-technické a finanční podmínky, aby se odborně posouvali dopře­du a díky tomu se posouvaly a zlepšovaly i naše provozní činnosti.

6. Česká republika je členem nebo partnerem několika významných mezinárodních organizací na evropské i celosvětové úrovni (WMO, EUMETSAT, ECMWF, IPCC, EUMETNET, ...), kde je ČHMÚ kontaktním místem. Mezinárodní spolupráci v našich oborech urči­tě potřebujeme. Jaké možnosti vidíte v jejím zlepšení?

Podpoře těchto aktivit byla v ČHMÚ vždy věnována vel­ká pozornost a naši pracovníci se intenzivně v rámci svých odborností zapojovali do činností těchto organizací. Chtěl bych, abychom se aktivně zapojovali především tam, kde vidí­me smysl ve vztahu k naší práci. U organizací, které nefungu­jí z našeho pohledu úplně efektivně, bychom se naopak měli snažit ovlivnit jejich chod a navrhovat a podporovat takové kroky, které by vedly ke zlepšení jejich fungování. A to nejen z důvodů pocitu seberealizace zaměstnanců, ale také z finanč­ních důvodů, protože prostředky, které platíme za členství v těchto organizacích, jsou velmi vysoké.

7. V historii ČHMÚ vydával nebo se podílel na vydání některých významných publikací. Například Hydrolo- gické poměry ČSSR, Podnebí ČSSR nebo Atlas podne­bí Česka. Bude mít i „každodenní“ publikační činnost Vaši podporu?

Jak jsem již zmínil v úvodu, jedním z našich hlavních cílů je zlepšení prezentace výsledků práce ústavu veřejnosti, a to jak laické, tak odborné. A mezi prezentaci našich výsledků jednoznačně patří i „každodenní“ publikační činnost, takže tyto aktivity budu jednoznačně podporovat. Rád bych na tom­to místě také řekl, že periodikum Meteorologické zprávy bude mít a má moji velkou podporu a rád se budu intenzivně podí­let na jeho dalším rozvoji.

8. Dnes se ústav prezentuje nejen v odborných publika­cích, ale i v médiích nebo na sociálních sítích. Naše data jsou v různých mobilních aplikacích, ale využívají je i významné instituce, jako například ŘLP, ŘSD nebo ČT. S publikací výsledků naší práce úzce souvisí i pro­blematika otevřených dat. Těšíte se na ně, a jaké výho­dy či problémy může jejich aplikování ústavu přinést?

To je složitá otázka, na níž úplná odpověď je nad roz­sah prostoru vymezeného tomuto rozhovoru. Principiálně jsem osobně zastáncem otevřených dat (nikoliv služeb), pro­blém v tuto chvíli vidím především v kultuře naší společnos­ti, podnikatelském prostředí a dodržování licenčních podmí­nek a autorských práv. Myslím si, že ústav je na problematiku otevřených dat připraven diametrálně lépe než naše společ­nost, kde je národním zvykem nerespektování jakýchkoliv pravidel, licencí, smluv, předpisů a obecně dobrých mravů. Právě v těchto dnech probíhá na téma otevřených dat ve vzta­hu k modelu financování státní příspěvkové organizace soud mezi Ministerstvem životního prostředí a panem Cibulkou a celou problematikou se nyní zabývá Nejvyšší správní soud, jehož právní názor bude závazný nejen pro všechny správní soudy nižších instancí, ale především pro náš ústav. Jsem zvě­davý na výsledek.

9. Jaký bude ústav za 5 nebo za 10 let?

Chtěl bych být u toho, až budeme mít podrobnější a přes­nější předpovědi počasí, kvality ovzduší a hydrologických jevů a naše produkty budeme aktivně poskytovat celé veřej­nosti. Věřím, že bude dokončena výstavba nového předpovědního pracoviště a budou zmodernizovaná všechna pracoviš­tě a pobočky tak, aby to odpovídalo standardům na pracovní prostředí 21. století. Věřím, že budeme moderní služba, nej­důvěryhodnější odborná organizace v naší republice a místo, kde si zaměstnanci budou moci plnit dvé odborné sny a všich­ni budeme pyšní na značku ČHMÚ!

Radim Tolasz, 2018/4, roč. 71, str. 97-98