Pátá zpráva IPCC (2014)

Pátá zpráva IPCC

Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC) vydává v letech 2013 a 2014 svou již pátou hodnotící zprávu (tzv. AR5). Zpráva bude mít celkem čtyři části, které stovky autorů připravují, tisíce expertů připomínkují a zástupci států postupně schvalují stručná shrnutí, tzv. Summary for Policymakers.

Od 23. do 27. září 2013 byla ve švédském Stockholmu schválena první část páté hodnotící zprávy. Část, kterou lze považovat za nejdůležitější. Část, která je základem pro další zprávy: „The Physical Science Basis“ – souhrn fyzikálních vědeckých základů globální změny klimatu. Každé shrnutí zprávy IPCC trpí nutnou generalizací, protože se jedná o shrnutí tzv. „Full reportu“, který má 1 922 stran bez příloh, do cca 20 stran. Jedná se o zkrácený text, ale opravdu o shrnutí jen toho nejdůležitějšího.

V týdnu od 24. do 30. března 2014 se sešla v japonské Jokohamě druhá pracovní skupina, aby schválila text druhé části AR5, která je zaměřena na dopady, adaptaci a zranitelnost (Climate Change 2014: Impacts, Adaptation and Vulnerability). Najednání bylo posouzeno celkem 2 350 připomínek z tzv. Governmental review. Větu po větě, odstavec za odstavcem hledali účastníci shodu mezi názorem autorů a návrhy vlád. Experti a zástupci vlád často hledali tuto shodu těžce, ale vždy ji našli. Ve srovnání s předchozími zprávami druhé pracovní skupiny jsou předložené informace založeny na podstatně širší vědecké, technické a socioekonomické literatuře (cca 12 000 bibliografických odkazů).

A konečně od 7. do 12. dubna 2014 se sešla v německém Berlíně třetí pracovní skupina, aby schválila třetí část AR5, která je zaměřena na snižování vlivu člověka na klima (Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change).

Shrnutí pro politiky (SPM) bylo na jednání v Berlíně důkladně prodiskutováno. Třetí pracovní skupina zpracovala značné množství vědecké, technické a socioekonomické literatury (téměř 10 000 bibliografických odkazů).

Zprávy obsahují neuvěřitelné množství informací, včetně odpovídajících citací recenzované literatury, která byla publikována hlavně v posledních 10 letech. Po vydání čtvrté zprávy IPCC v roce 2007 veřejnost sledovala, že se někteří autoři nechovali příliš vědecky, citovali i nerecenzovanou literaturu a přes široké připomínkové řízení zůstaly ve zprávě závažné chyby. Panel IPCC proto zpřísnil svá pravidla pro přípravu zpráv a došlo i k radikální výměně autorů ve všech částech AR5. Zpráva je výborným rozcestníkem při hledání kvalitních informací o změně klimatu. Jednotlivá Shrnutí AR5 jsou čtenářům k dispozici na webu ČHMÚ v části Historická data>>Počasí>>Změna klimatu>>Nejvýznamnější mezinárodní podklady. Ministerstvo životního prostředí zajišťuje překlady Shrnutí do českého jazyka, aby alespoň v této části nebyli čtenáři omezování angličtinou. Pro studium kompletní zprávy je však znalost některého ze světových jazyků podmínkou.

IPCC vydává zprávy v angličtině, francouzštině, ruštině, španělštině, arabštině a čínštině. Shrnout závěry tří zpráv do několika vět není možné. Přesto je možné považovat za nejdůležitější tato konstatování:

• Od roku 1950 pozorujeme změny klimatického systému, které jsou neobvyklé a v měřítku desetiletí až tisíciletí nemají obdoby (oteplování atmosféry a oceánu, snižování rozsahu a objemu sněhu a ledu a růst hladiny oceánu).
• Poslední tři dekády byly každá globálně teplejší než dekády od roku 1850. První dekáda 21. století je od roku 1850 nejteplejší. Na severní polokouli je třicetiletí 1983–2012 nejteplejší za posledních 1 400 let.
• Globální přízemní teplota podléhá výrazné meziroční a mezidekádní variabilitě. Krátkodobé trendy jsou citlivé na volbu období a neodrážejí klimatické trendy.
• O extrémním počasí zpráva říká, že se globálně snižuje počet chladných dní a nocí a roste počet teplých dní a nocí. Výskyt horkých vln roste v Evropě, Asii a Austrálii.
• V severní Americe a v Evropě roste počet a intenzita silných srážek.
• Energie akumulovaná v klimatickém systému za období 1971–2010 byla z 90 % uložena do oceánu. Povrchová vrstva oceánu (do 75 m) se oteplovala o 0,11 °C za deset let.
• Průměrná roční ztráta ledu z ledovců byla v období 1971–2009 226 Gt za rok. Průměrná roční ztráta ledu z Grónského ledovce se mezi obdobími 1992–2001 a 2002–2011 zvýšila z 34 na 215 Gt za rok.
• Za období 1901–2010 se zvýšila hladina světového oceánu o 19 cm. Postupně roste rychlost zvyšování hladiny světového oceánu od 1,7 (1901–2010) přes 2,0 (1911–2010:) až po 3,2 (1993–2010) mm/rok. Z toho je za poslední období 1993–2010 např. teplotní expanzi přisuzováno 1,1 mm za rok nebo 0,33 mm za rok táni Grónského ledovce.
• Více než polovina pozorovaného vzestupu globální přízemní teploty v období 1951–2010 je způsobena antropogenním zvýšením koncentrací skleníkových plynů a antropogenními změnami dalších faktorů.
• Modelové projekce použité ve zprávě IPCC ukazují, že do konce 21. století se pravděpodobně zvýší globální průměrná přízemní teplota v intervalu o 1 °C až 4 °C v závislosti na vývoji emisí skleníkových plynů.
• Rozsah mořského ledu v Arktidě bude na konci 21. století v září snížen až o 94 % a v únoru až o 34 % ve srovnání s průměrem 1986–2005. Pesimistický scénář očekává letní Arktidu (měsíc září) bez ledu před polovinou 21. století.
• Očekávaný vyšší obsah CO₂ v atmosféře znamená rovněž jeho zvýšenou absorpci oceánem a zvyšování tak jeho kyselosti.
• Záměrné ovlivňování klimatického systému s cílem omezení změnu klimatu (tzv. geoinženýrink) má své vědecké limity a značné nejistoty v dopadech, včetně neočekávatelných vedlejších efektů.
• Pozorované dopady změny klimatu jsou v přírodních a antropogenních systémech rozšířené na všech kontinentech a oceánech.
• Změny v režimu srážek a tání ledovců ovlivňují hydrologickou bilanci, dostupnost a kvalitu pitné vody v dotčených oblastech.
• Negativní vliv změny klimatu na zemědělství je rozšířenější než pozitivní dopady patrné v některých oblastech vyšších zeměpisných šířek.
• Zvyšuje se úmrtnost z horka a snižuje úmrtnost z chladu.
• Extrémy (sucha, povodně, horké vlny, cyklony, požáry) ovlivňují ekosystémy i člověka (životy a zdraví, majetkové škody, úrodu).
• Významné zmenšení zdrojů sladké vody ve většině aridních subtropických oblastí zvýší soupeření o vodu mezi jednotlivými sektory. Naproti tomu se zlepší dostupnost sladké vody ve vyšších zeměpisných šířkách.
• Snižovat se bude množství energie potřebné k vytápění, zvyšovat množství energie potřebné pro chlazení v obydlených a obchodních prostorách. Energetické zdroje a technologie budou ovlivněny v závislosti na typu (výroba energie z vody, větru, slunce), extrémní počasí však ovlivní všechny zdroje.
• Extrémní počasí a vyšší variabilita klimatu bude vyvolávat migraci, kterou lze považovat za jedno z možných adaptačních opatření.
• Zpráva předpokládá, že efektivní adaptace mohou pomoci budovat bohatý a odolný svět již v blízké budoucnosti.
• Mezi základní principy přípravy a realizace adaptačních opatření patři mezinárodní spolupráce, spolupráce veřejného a soukromého sektoru při přípravě a aplikaci finančních mechanismů a správné ocenění zdrojů. Odhad nákladů na adaptace v rozvojových zemích má nízkou spolehlivost a pohybuje se od 4 do 109 mld. USD ročně v období 2010–2050.
• Zpráva popisuje velké množství možných adaptačních opatření, ze kterých vybírám: zlepšení plánování a přípravy technických opatření ve vodním hospodářství, zajištění pitné vody, ochrana přirozených ekosystémů, ochrana miliónů obyvatel na pobřeží před příbojovými povodněmi, dostupnost hygieny a kvalitního zdravotnictví pro děti i dospělé, včetně očkování, zlepšování reakcí na přírodní katastrofy a zajištění řešení jejich následků, důraz na potravinovou bezpečnost ve všech oblastech, plánování výstavby s ohledem na možná rizika a další.
• Ekonomické ohodnocení mitigací je (musí být) jejich nutnou součástí, přičemž se porovnávají aktuální náklady s budoucími přínosy (tzv. diskontování).
• Mitigace i adaptace mají mnoho příznivých vedlejších dopadů – v oblastech potravinové bezpečnosti, zdraví lidí, biodiverzity, kvality životního prostředí, energetické dostupnosti a dalších.
• Více než polovina antropogenních emisí od roku 1750 byla vyprodukována po roce 1970. Nejvyšší podíl má CO₂ (76 %), následují CH₄ (16 %), N₂O (6 %) a F-plyny (2 %).
• Celkové emise CO₂ eq v roce 2010 připadaly z 35 % na energetiku, 24 % na zemědělství a lesnictví, 21 % na průmysl, 14 % na dopravu a 6 % na stavby.
• Rozložení emisí skleníkových plynů je závislé na ekonomickém rozvoji světa. Do roku 1970 bylo maximum v průmyslových, ekonomicky se rozvíjejících zemích: nyní je maximum v rychle se rozvíjejících oblastech rozvojového světa.
• Zpráva uvádí, že část rostoucího podílu emisí v rozvojových zemích vzniká při výrobě zboží a služeb exportovaných poté mimo rozvojový svět. Odhady emisí přiřazených ze zemí původu do zemí spotřeby jsou však hodně nejisté.
• Chování, životní styl a kultura života mají bezprostřední vliv na spotřebu energie a s tím spojenou produkci emisí. Změny v těchto oblastech mohou mít podstatný vliv na snížení emisí (spotřeba energií v domácnostech, stravování, snížení potravinových odpadů. apod.).
• Jaderná energie je nízkouhlíkovou technologií, její podíl na výrobě energie však od roku 1993 klesá. Důvodem je několik závažných překážek provozní bezpečnost, riziková těžba uranu, nevyřešené nakládání s odpadem, postoj obyvatelstva.
• Technologie jímání a ukládání uhlíku (Carbon Capture and Storage – CCS) mohou snížit obsah skleníkových plynů v atmosféře. Tyto technologie nejsou zatím rozšířené, k uplatnění by potřebovaly vyšší cenu uhlíku nebo dotace. Panel upozorňuje na rizika spojená s provozní bezpečností, geologickými možnostmi a transportem CO₂.
• Téměř 1,3 mld. obyvatel nemá přístup k elektrické energii a 3 mld. jsou závislé na tradičních tuhých palivech pro vaření a vytápění, s nepříznivými dopady na jejich zdraví a životní prostředí. Zlepšení jejich přístupu k moderním energiím je důležité k zajištění udržitelného rozvoje. Zajištění obecného přístupu k čisté elektrické energii a palivu pro vaření a vytápění vyžaduje investice 72–95 mld. USD za rok do roku 2030.
• Mezinárodní klimatické vyjednávání směřující ke snižování emisí koordinuje UNFCCC. Kjótský protokol byl prvním závazkem, který byl postaven na principech a cílech UNFCCC, měl však jen minimální dopad na globální emise, protože se některé země nepřipojily a některé nedodržely své závazky.

Na konci října 2014 bude předložena společná zpráva všech tří pracovních skupin, tzv. Synthesis Report a 5. hodnotící zpráva IPCC tak bude úplná.

Radim Tolasz, MZ 2014/3, ročník 68, str. 89–90