INFORMACE O VI. PLENÁRNÍM ZASEDÁNÍ PRACOVNÍ SKUPINY II MEZIVLÁDNÍHO PANELU KLIMATICKÉ ZMĚNY IPCC
Ve dnech 14.-16. února 2001 se konalo v Ženevě VI. plenární zasedání 2. pracovní skupiny Mezivládního panelu klimatické změny IPCC. Jeho úkolem bylo projednat a schválit zprávu Climate Change 2001: Impacts, Adaptation and Vulnerability jako příspěvek ke Třetí souhrnné zprávě IPCC (IPCC Third Assessment Report). Příprava zprávy byla zahájena v roce 1998 a celý proces je ukončován v tomto roce. V průběhu jednání se rovněž konalo mimořádné zasedání výboru IPCC, jehož je autor informace členem.
Tato pracovní skupina se zabývá sledováním dopadů změny klimatu a adaptačními možnostmi. Na přípravě zprávy se podílelo 183 hlavních autorů, 243 spolupracujících autorů, 33 hlavních recenzentů a 440 expertních recenzentů. Plenárního zasedání se zúčastnilo asi 280 delegátů a 105 hlavních autorů ze 102 států.
Delegáti na úvod zasedání vyslechli přehledové zprávy k jednotlivým kapitolám, které přednesli jejich autoři. Poté byl obsah zprávy po jednotlivých tématech projednáván a v diskusi reagovali autoři na četné dotazy. Souhrnné výsledky, publikované v Summary for Policymakers, byly formulovány na základě velmi detailní diskuse.
Tato informace je přehledem nejdůležitějších závěrů, ke kterým delegáti dospěli konsenzem a které jsou v relaci s výsledky studie Climate Change 2001: The Scientific Basis, přijaté v lednu 2001 na podobném zasedání v Šanghaji (viz Meteorol. Zpr., 54, 2001, č. 2, s. 59-60).
- Systémy související s činností člověka jsou citlivé na změny klimatu a některé z nich jsou i zranitelné. Patří k nim zejména vodní zdroje, zemědělství (zajištění dostatku potravin pro obyvatelstvo) a lesnictví, pobřežní oblasti, moře a oceány, sídelní oblasti včetně energetiky a průmyslu, pojišťovnictví a lidské zdraví. Míra zranitelnost je výrazně proměnná, mění se s místem, časem, socioekonomickými podmínkami a podmínkami stavu životního prostředí.
- Mezi negativní dopady změny klimatu lze považovat celkový pokles úrody ve většině tropických a subtropických regionů a s jistými variacemi i v některých středních zeměpisných šířkách, nedostatek vody (zejména v subtropických oblastech), zvýšení počtu populace vystavené riziku výskytu infekčních tropických chorob a zvýšení úmrtnosti v důsledku vysokých teplot, velmi rozšířené riziko záplav (desítky miliónů ohrožených lidí) a zvýšené energetické požadavky na klimatizaci v letním období.
- Mezi pozitivní dopady změny klimatu lze zařadit zvýšení úrody v převážné většině středních zeměpisných šířek, zvýšení těžby dřeva v dobře obhospodařovaných lesích, zvýšení zásob vody v některých regionech (jihovýchodní Asie), snížení zimní úmrtnosti ve středních a vyšších zeměpisných šířkách a snížené energetické požadavky na vytápění v zimním období.
- Projektované změny ve výskytu extrémních průběhů počasí mohou mít velmi často významné důsledky. Mezi méně rizikové lze zařadit nárůst maximálních teplot, zvýšení počtu teplých dnů a horkých vln, zvýšení minimálních teplot, snížení počtu chladných a mrazových dnů a studených vln a dále zintenzivnění srážkových údobí.
- Naopak mezi rizikovější a výrazně složitější typy extrémních průběhů počasí se řadí prodloužení období letních such na většině pevnin ve středních zeměpisných šířkách, zvýšení intenzity tropických cyklonů včetně nárůstu rychlosti větru v místech jejich výskytu, zvýšení srážkových úhrnů a intenzit v některých oblastech, delší období sucha a naopak intenzivnější záplavy v oblastech vlivu El Niňa, zvýšení variability srážek v období letních asijských monzunů a zvýšení četnosti výskytu bouřek ve středních zeměpisných šířkách.
- Současná projekce změny klimatu do konce 21. století může vést k velkoprostorovým a případně i nevratným změnám celého systému. Velikost těchto změn je dána charakterem příslušných klimatických scénářů a jakékoliv další upřesňující detaily nejsou zatím vědecký dostatečně podložené.
- Implementace vhodných adaptačních opatření mohou negativní dopady změny klimatu výrazně snížit, ale nikoliv zcela zamezit. Je však třeba na ně vynaložit významné množství finančních prostředků. Systémy související s činností člověka i systémy přírodní jsou schopny se do jisté míry adaptovat samovolně, nicméně umělá a připravená adaptace může přirozenou adaptaci jenom podpořit.
- Řada oblastí a regionů, která je změnou klimatu nejvíce postižena, strádá rovněž pod tlakem populačního nárůstu, ničení přírodních zdrojů a chudoby.
- Stupeň ohrožení lidské populace a přírodních systémů změnou klimatu se v jednotlivých světových regionech výrazně mění, rozdíly jsou však i patrně v rámci jednotlivých regionů. Z tohoto důvodu jsou i adaptační schopnosti a možnosti (přirozené i umělé) výrazně rozdílné.
- Některé regiony jsou ohroženější v důsledku jejich geografické expozice či nižší adaptační kapacity. Např. malé ostrovní státy ohrožuje převážně riziko nárůstu hladiny světových oceánů a zvýšení četnosti výskytu a intenzit tropických cyklonů. Polární oblasti ohrožuje naopak riziko tání ledovců a zeslabování a degradace permafrostu. Negativní důsledky sezonních změn hydrologických režimů, včetně záplav a sucha, zdravotních problémů a změn biologické rozmanitosti jsou významnější v Africe, Latinské Americe a Asii, kde jsou zároveň nižší adaptační schopnosti systémů.
- I v oblastech s vysokou adaptační kapacitou (Severní Amerika, Austrálie a Nový Zéland) se nacházejí ohrožené komunity (domorodé obyvatelstvo) a oblasti s nízkou adaptační schopností.
Text dokumentu se dále podrobně zabývá dopady na hydrologický režim a vodní zdroje, zemědělství, terestrickými a říčními ekosystémy, pobřežními oblastmi a mořskými a oceánskými ekosystémy, lidským zdravím, sídelními celky, včetně změněných nároků na energetické hospodářství a průmysl a záležitostí spojených s pojištěním proti katastrofám včetně dalších finančních služeb.
Další část dokumentu je zaměřena na podrobné analýzy sektorových dopadů v jednotlivých regionech. Zde dávám prostor pouze významným dopadům změny klimatu pro oblast Evropy.
- Adaptační kapacita je v Evropě obecně na vysoké úrovni; jižní Evropa a arktické části evropského kontinentu jsou zranitelnější než ostatní části Evropy.
- Letní říční odtoky, zásoby vody a půdní vlhkost v jižní Evropě klesají; rozdíly mezi severními a jižními částmi Evropy se zvyšují, a to zejména v zimě.
- Až polovina alpských ledovců a velká část permafrostu na severu Evropy může do konce 21. století zcela zmizet.
- Rizika záplav se budou na území celého kontinentu zvyšovat; v pobřežních zónách bude toto riziko záplav a půdní eroze výrazně vyšší a lze očekávat dopady na sídelní aglomerace, průmysl, turistiku, zemědělství a přirozenou flóru a faunu.
- Zvýšení zemědělských výnosů lze předpokládat v severních částech kontinentu; produkce bude naopak klesat v jižních a východních částech Evropy.
- Stávající biotické zóny se budou posunovat do vyšších výšek a v severním směru s následnými dopady na flóru a faunu.
- Vysoké teploty a vlny veder mohou ovlivnit výběr míst tradičních turistických destinací v létě, a naopak úbytek sněhu může ovlivnit prosperitu tradičních zimních středisek.
Obsah dokumentu Summary for Policymakers je vzhledem k použitému procesu projednávání dle pravidel OSN třeba vnímat jako souhrn nezpochybnitelných fakt o současném stavu poznání v dané oblasti. Jeho úplný text lze nalézt na adrese http://www.ipcc.ch. Vlastní zpráva, která bude obsahovat přibližně 1 200 stran textu, včetně množství tabulek a grafických příloh a velmi obsáhlého seznamu zcela nejnovější literatury k jednotlivým tématům, bude vydána tiskem ve druhé polovině roku 2001.
Jan Pretel, MZ 2001/3, ročník 54, str. 94-95