INFORMACE O VIII. PLENÁRNÍM ZASEDÁNÍ PRACOVNÍ SKUPINY I MEZIVLÁDNÍHO PANELU KLIMATICKÉ ZMĚNY IPCC

INFORMACE O VIII. PLENÁRNÍM ZASEDÁNÍ PRACOVNÍ SKUPINY I MEZIVLÁDNÍHO PANELU KLIMATICKÉ ZMĚNY IPCC

Ve dnech 17.-20. ledna 2001 se konalo v Šanghaji VIII. plenární zasedání 1. pracovní skupiny Mezivládního panelu klimatické změny IPCC. Jeho úkolem bylo projednat a schválit zprávu Climate Change 2001: The Scientifc Basis jako příspěvek této pracovní skupiny ke Třetí souhrnné zprávě IPCC (IPCC Third Assessment Report). Příprava zprávy byla zahájena v roce 1998 a celý proces bude ukončen v roce 2001. V průběhu jednání se rovněž konalo mimořádné zasedání výboru IPCC, jehož je autor informace členem.

Tato pracovní skupina IPCC se zabývá zejména vědeckou a odbornou podstatou změny klimatu, analýzou dosavadních měření a pozorování a projekcemi vývoje změny klimatu v časovém horizontu konce 21. století. Na přípravě její zprávy se podílelo 123 hlavních autorů včetně koordinátorů, 516 spolupracujících autorů, 21 hlavních recenzentů a 300 expertních recenzentů. Plenárního zasedání se zúčastnilo asi 320 delegátů a 75 hlavních autorů ze 115 států.

Delegáti na úvod zasedání vyslechli přehledové zprávy k jednotlivým kapitolám, které přednesli jejich autoři. Poté byl obsah zprávy po jednotlivých tématech projednáván a v diskusi reagovali autoři na četné dotazy. Finální verze souhrnných výsledků, tzv. Summary for Policymakers, byla projednávána velice podrobně a výsledná verze vznikla jako konsenzus delegátů s konečnou dikcí textu.

Pokud jde o analýzy pozorování a měření, která popisují průběh změny klimatu do konce 20.toletí, došlo ke shodě, že např.:

• průměrná globální teplota povrchu Země se během 20. století zvýšila o 0,6 ^oC, z globálního hlediska byla poslední dekáda 20. století prokazatelně nejteplejší a rok 1998 byl prokazatelně nejteplejším rokem od r. 1861, kdy byla v širší míře prováděna přímá měření teploty,
• v posledních čtyřech dekádách teplota vzrůstala v celé spodní osmikilometrové vrstvě atmosféry s trendem 0,1 ^oC za 10 let,
• poklesla průměrná výška a horizontální rozsah sněhové pokrývky i rozsah území pokrytého ledovci,
• průměrná výška hladiny světových oceánů vzrostla během 20. století o 10-20 cm,
• srážkové úhrny ve středních a vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule narostly ve 20. století s trendem 0,5-1 % za 10 let a v tropických oblastech s trendem 0,2-0,3 % za 10 let; v subtropických oblastech severní polokoule byl ve stejné době zaznamenán pokles srážkových úhrnů s trendem 0,3 % za 10 let,
• ve středních a vyšších zeměpisných šířkách se ve druhé polovině 20. století významně zvýšila četnost výskytu extrémních srážkových období.

Současně se jako přímý důsledek lidské činnosti zvýšila koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a jejich celková radiační účinnost. Koncentrace CO₂ vzrostly od roku 1750 o 31 % a jejich současné hodnoty jsou nejvyšší za uplynulých 420 tisíc let. V posledních dvaceti letech narůstají ročně o 0,4 % a přibližně 75 % všech antropogenních emisí CO₂ pochází ze spalování fosilních paliv. Koncentrace CH4 vzrostly za stejné období o 151 % a koncentrace N₂O o 17 %.

Předložené výsledky panelu IPCC podaly další důkazy, že doložené globální oteplení v posledních padesáti letech lze přičíst na vrub lidské činnosti. Podle scénářů dalšího vývoje naší planety nelze zatím předpokládat, že by během 21. století došlo k zásadnímu omezení vlivu lidské činnosti. Je proto třeba, abychom byli připraveni na to, že antropogenní vlivy budou ovlivňovat složení atmosféry i nejbližší budoucnosti.

Proto musí varovat nové výsledky IPCC, které se týkají projekce změny klimatu do konce 21. století, které byly vypracovány na základě výsledků globálních klimatologických modelů GCM, zahrnujících scénáře IPCC SRES (IPCC Special Report on Emission Scenarios), které byly publikovány v roce 2000.

Výsledky projekcí dalšího vývoje změny klimatu do konce 21. století ukazují, že např.:

• průměrná globální teplota povrchu Země vzroste během 21. století o 1,4 až 5,8 ^oC, ač ještě před pěti lety naznačovala projekce navýšení pouze o 1,0 až 3,5 ^oC,
• nárůst teploty bude během 21. století velmi pravděpodobně nepoměrně vyšší, než byl jakýkoliv naměřený trend v minulém století a jak ukazují paleoklimatologická data, nebude mít velmi pravděpodobně obdoby ani v historii posledních 10 tisíc let; lze očekávat, že teplota vzroste o 0,1 až 0,2 ^oC za 10 let,
• je velmi pravděpodobné, že globální oteplení se dotkne téměř všech částí planety, ale zejména severních částí Severní Ameriky, severní a střední Asie; naopak nižší než průměrný nárůst teploty lze očekávat v jižní a jihovýchodní Asii v létě a v jižní části Jižní Ameriky v zimě,
• globální koncentrace vodní páry v atmosféře a atmosférické srážky během 21. století vzrostou; je pravděpodobné, že do poloviny 21. století se významně zvýší ve středních a vyšších zeměpisných šířkách a v Antarktidě v zimním období,
• významnější budou změny ročních srážkových úhrnů v jednotlivých letech v těch oblastech, pro které jsou projektovány vyšší srážkové úhrny,
• lze předpokládat, že se zvýší variabilita srážek v době letních asijských monzunů,
• existují náznaky mírného zeslabování intenzity Golfského proudu, nicméně se nelze obávat, že by do konce 21. století byl významně omezen odpovídající přenos tepla do vyšších zeměpisných šířek severní polokoule,
• i nadále je třeba počítat s dalším poklesem průměrné výšky a horizontálního rozsahu sněhové pokrývky i rozsahu území pokrytého ledovci,
• průměrná výška hladiny světových oceánů vzroste do konce 21. století o dalších 10-90 cm,
• nelze zatím odhadnout, do jaké míry se globální změna klimatu projeví na četnostech výskytu některých extrémních povětrnostních jevů, z nichž značná část může mít i významné dopady na životní prostředí i společnost; rovněž nelze zatím očekávat významnější změny v amplitudě ani intenzitě výskytu El Niňo v průběhu 21. století. Bohužel je třeba vzít na vědomí, že globální změna klimatu vyvolaná lidskou činností může pokračovat i v dalších stoletích jako jeden z důsledků dlouhodobého působení většiny skleníkových plynů (zejména CO₂, N₂O, PFC, SF6). I kdyby ke stabilizaci koncentrací skleníkových plynů v atmosféře došlo, i poté ještě bude globální teplota planety Země dlouho vzrůstat.

Scénáře IPCC SRES, které byly k vypracování projekcí vývoje globálního klimatu použity, zohledňují v řadě variant možný demografický, sociální, ekonomický a technologický vývoj Země v časovém horizontu konce 21. století. Nezohledňují však žádné další doplňkové aktivity, a tedy neobsahují ani specifická opatření vyplývající z Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu nebo emisních cílů Kjótského protokolu.

Obsah dokumentu Summary for Policymakers je vzhledem k použitému procesu projednávání třeba vnímat jako souhrn nezpochybnitelných fakt o současném stavu poznání dosavadního průběhu změny klimatu i jejího předpokládaného dalšího vývoje. Jeho úplný text, jakož i popis scénářů IPCC SRES lze nalézt na adrese http://www.ipcc.ch. Vlastní zpráva, která bude obsahovat přibližně 1 000 stran textu včetně množství tabulek a grafických příloh a velmi obsáhlého seznamu zcela nejnovější literatury k jednotlivým tématům, bude vydána tiskem ve druhé polovině roku 2001.

Jan Pretel, MZ 2001/2, ročník 54, str. 59-60