Sucho roku 1947 na jižní Moravě

Čísla pouhých srážek nemůžeme však ponechati bez spojení s jinými vztahy. Proč se nám však jeví a skutečně je jižní Morava sušší než kterákoliv oblast v českých zemích? Je slunnější a větrnější než západní Čechy. To jsem mnohokráte sám zjistil podle povětrnostních záznamů zakreslených v mapách ve stejnou dobu. A to jsou dva velice účinné faktory. Máme-li v západních Čechách větrno, je to obvykle západní vítr za proměnlivého vlhkého a přeháňkového počasí, kdy slunce málo svítí. Tedy v tomto případě vítr není tak účinný při vysušování půdy. Na jižní Moravě, zejména v prostoru mezi Karpatami a levým břehem Moravy, rozpoutá se mnohdy i v létě silný jihový­chodní vítr s hor, jenž připomíná alpský foehn, a který vane právě v době malé oblačnosti a sucha; je to tedy opačný případ, než máme u západního větru v Čechách. To znamená v létě stup­ňované vysušování půdy v prach a únavu rostlinstva silným větrem. Výpar velmi vzrůstá se silou větru, jak ukázala měření. Je proto velký rozdíl v témž dni mezi nějakým místem v Čechách, kde je sice pěkně a horko, ale klid, a jižní Moravou, kde při tom zároveň fouká vítr o rychlosti 10— 15 m za vteřinu. Pak se ovšem snadno může státi, že místo, které má o 50—100 mm srážek ročně na Slovácku víc než v Čechách, ve skutečnosti je vyprahlejší než ono. A to je podstata věci.

Jak tomu čeliti? Působit na počasí člověk nemůže. Cykly vlhkých a suchých let jsou záležitostí cirkulace vzduchu celé zeměkoule a každý lidský zásah do tohoto systému je nicotný. Tvrzení, že by střelba působila na mraky, nebo mínění, že např. invase přinesla vlhké léto, jsou omyly. Invase začala právě v době počátku monsunu. Víme, jak vichřice ohrozily umělé přístavy. Monsun v srpnu přestal, kdežto invase pokračovala. Nabídky, že někdo udělá počasí podle přání a způsobí déšť tolik a tolik milimetrů, které občas dostávám, patří do koše. Slibnější se již jeví pokusy o umělý déšť — vlastně sníh — rozhazováním krystalů z letadel, avšak rozsah a cena takového pod­niku bude rozhodující. Kromě toho se tyto pokusy dosud tají. Konají se ve Spojených státech a v Austrálii. Zjistím-li něco bližšího o nich za letošních meteorologických konferencí v Americe, neopomenu sdělit veřejnosti.

Velkopočasí člověk zatím nezvládne. Ale neví, že může vyvinouti zhoubný vliv na mikroklima a snad i na makroklima. (Mikroklima je klima našeho blízkého okolí, makroklima je všeobecné pod­nebí.) To tvrdil i Úlehla, který bojoval proti zásahům v přírodě. Katastrofálně dala příroda za vy­učenou Američanům v předešlém údobí sucha před 10 lety. V jižních zemědělských státech se na jaře vyskytovaly samumy, které proměnily závějemi prachu až 6 m vysokými rázem na čas v poušť kraje větší než je naše republika. Vinen byl člověk. V území, kde byla dříve hustá tráva, založil lány polí, bez stromů, obdělávané stroji. V kraji, kde v zimě málo sněží, se půda rozdrobila suchem na pudr a stačil poněkud silnější vítr, nikoliv orkán, který sebral půdu a hnal samum stovky kilometrů daleko a zasypával kraj. To je svědectvím, že tam člověk změnil mikroklima a na čas i makroklima. Psal jsem o tomto úkazu v odborných listech podle referátů amerických a porovnával jsem tamní klima s naším. Prohlásil jsem, že se u nás nemusíme obávat pouště, ale musíme být velmi opatrní, aby se Slovácko neproměnilo v step, kdyby se vyskytovala suchá leta nikoliv ojediněle, nýbrž sériově jako teď.

Na americkém přikladu jsme ukázali, že člověk dovede mikroklima pokazit. Obraťme to, a uva­žujme, zda je nemůže také zlepšit? Čteme ostatně, že v některých subtropických oblastech v se­verní Africe a na blízkém východě vznikají města, sady a pole, kde byla dříve poušť. Jistě člověk zlepšil mikroklima, neboť jinak by ta místa nebyla obyvatelná. V podstatě vítězí člověk tehda, když dovede zabrzdit zhoubný účinek větru, který vysušuje a navívá duny písku.

Za jubilejních oslav strážnického gymnasia 4. července se dotkl slavnostní řečník i toho, že se okolí města za několik desetiletí změnilo. Ubylo sadů, lesů, alejí, které byly rekreačním pásem ko­lem města. Sám tvrdím, že za 40 let, co pozoruji tento kraj, skutečně v samé Strážnici nastaly de­vastace. Tyto zásahy však právě uvolňují cestu škodlivému jihovýchodnímu větru, který je sku­tečnou raritou kraje při levém břehu střední a dolní Moravy. Tu je opravdu ve smyslu výstrahy prof. Ulehly třeba nápravy, ale především je nutno si to uvědomit. Neinformovaný by takovým změnám nepřičítal významu. Znám opak z Prahy. Západ města se za 30 let proměnil v zelený pás. Sotva vyjdeme v létě na západní periferii města, poznáme pocitem rozdíl mezi vyprahlým městem a chládkem a vlhkem venkova.

Bílé Karpaty tvoří, jak se domnívám, v pásu asi 10 a 20 km zvláštní oblast, před kterou se ně­kdy uhýbají účinné povětrnostní fronty za postupu od západu. Tyto fronty v létě nesou s tažnou bouřkou pásmo deště. Myslím, že každý z tohoto, kraje potvrdí, že se často stává a bohužel velmi zhusta právě za suchého období, že se blížící bouřka od západu uhne směrem na Kyjov a pruh podél Karpat dostane jen vítr. Často fronty deště a bouřek po cestě 1000 km dlouhé zanikají u Břeclavi anebo se od svého směru odchýlí dále na Brno a východní Moravu nezasáhnou. Vypadá tak, jakoby zesílený jv vítr, který v tomto pásmu obyčejně vane před blížící se dešťovou frontou, bránil svým sestupným směrem vstupu dešťového pásma.

Máme v podstatě deště dvojího druhu. Ty, které táhnou krajem ve spojitosti s povětrnostními frontami, jejichž výskyt, polohu a rychlost pohybu hlásíme v rozhlase. Na dráhu a účinky těch poruch člověk nijak působit nemůže. Jen profil terénu jim staví někdy v cestu překážky, a ne jim napomáhá. Profil terénu ovšem se nedá změnit.

Druhé typy dešťů jsou místní, náhodné, tak jako bouřky, o nichž jsme se zprvu zmínili. Ty jsou citlivé mnohem více na podrobnosti krajiny a čerpají event. z kraje posilu nebo zmar. Tyto deště jsou ve spojitosti s rozpadlými frontami. Příkladem jsou místní bouřky, které vídáme v polední hodinách nad horskými hřbety Beskyd nebo Tater. Když sestoupí bouřky do nižších poloh, zanikají ovšem rychle tam, kde jsou vyschlé a bezlesé krajiny.

I vidíme co jediné je v naší moci učiniti. Zastavit další odlesňování a působit všemožně k tom aby kraj byl co nejvíce protkán stromovím, na vhodných místech i plochami lesními a hojnými sady. Tato úprava může míti za následek zlepšení mikroklimatu v těchto případech:

1. Když v suchém období bude medardovský monsun zeslaben, jako na příklad letos a směrem od západu bude jeho účinku ubývat a srážky budou povětšině padat jen z bouřek, nebude snad tento kraj tak nápadně potlačovat svým lokálním suchem již v zárodku vznik místních bouřek a rozbíjet ty bouřky, které vznikly na Karpatech.
2. V době, kdy nebude ani srážek všeobecných ani místních, udrží účelně rozsázené strome víc vlhkosti vzdušné v době, kdy je toho nejvíce třeba a posílí vlhkem rostlinstvo zemědělské, o příznivém vlivu na spodní vodu ani nemluvě.
3. Hlavně však účelně nasázené aleje topolů a plochy hájů zadrží bezuzdný foehn jako větrolamy a omezí tím výpar, jenž se neobyčejně stupňuje s větrem a tím zvětšuje nedosycenost vzdušnou a žízeň rostlinstva.

Tyto možnosti nám jedině zbývají a ty měl na mysli s botanického hlediska prof. Dr. Vladimír Úlehla.

Zdůrazňuji závěrem, že klimatizace tohoto kraje je naléhavá a meteorologicky plně odůvodněná. Bez ní mohla by zde vzniknouti step, kdyby se opakovala suchá léta ve větších sériích. A nedejme se odradit od této nápravy ani pak, kdyby přišla léta vlhká.

Doc. Dr. Alois Gregor, MZ 1947/3, ročník 1, str. 49-52