REKORDNĚ NÍZKÉ TEPLOTY VZDUCHU V MIMOŘÁDNĚ TUHÉ ZIMĚ 1928/29

REKORDNĚ NÍZKÉ TEPLOTY VZDUCHU V MIMOŘÁDNĚ TUHÉ ZIMĚ 1928/29

I. ÚVOD

Dne 11. února 1929, tedy před 70 roky, byla v Litvínovi-cích u Českých Budějovic na stanici tehdejšího Státního ústa­vu meteorologického naměřena minimální teplota vzduchu –42,2 °C, což je do dnešní doby platný rekord nejnižší namě­řené teploty vzduchu na území ČR. Reálnost této hodnoty vyvolávala a vyvolává i dnes jisté pochybnosti. Pokusili jsme se tedy shromáždit dostupné doklady o tomto vyvrcholení mimořádně tuhé zimy 1928-29.

II. ZÁZNAMY O REKORDNĚ NÍZKÝCH TEPLOTÁCH VZDUCHU NA KLIMATOLOGICKÉ STANICI LITVÍNOVICE, DOBOVÉ OVĚŘOVÁNÍ EXTRÉMNÍ HODNOTY

Klimatologická stanice Litvínovice (s. š. 48° 58', z. d. 14° 27', 391 m n. m.) byla umístěna asi 0,5 km od jihozápad­ního okraje zastavěné části Českých Budějovic v rovině poblíž řeky Vltavy u izolovaného komplexu několika budov Stecherova mlýna. Správcem stanice byl prof. Jaroslav Maňák, který se vedle vedení stanice zabýval i statistickým zpracová­ním meteorologických údajů, jeho jméno se později objevilo i mezi autory příspěvků Meteorologických zpráv a kromě jiné­ho se věnoval např. problematice teploty vzduchu a vytápění nebo závislosti vodnosti Vltavy na srážkách apod. [11].

V dobovém německém tisku [4] z 13. 3. 1929 v hodnoce­ní únorových mrazů prof. Maňák píše: „Mezi záznamy z úno­ra se nacházejí 4 dny, kdy teplota vzduchu klesla pod -30 °C (v termínu pozorování, pozn. autorky), a sice 7. února v 7 hodin - 34,0 °C, 10. února v 21 hodin - 31,8 °C, 11. úno­ra ve 21 hodin - 32,7 °C, 12. února v 7 hodin - 32,8 °C. Tím se také vylučuje pochybnost, že rtuťový teploměr je v tomto případě nevhodný. Tyto teploty byly ještě kontrolovány dru­hým teploměrem, tzv. psychrometrem, takže pochyby jsou vyloučeny. Pouze jednou, a sice 11. února v 7 hodin ráno, pře­sáhla teplota bod tuhnutí rtuti, - 39 °C, takže rtuťový teplo­měr už nestačil a musel být použit ne zcela přesný lihový tep­loměr (Weingeistthermometer). Lihový teploměr ukázal -41,2 °C a dobře reagoval na tento mráz, neboť o jednu hodi­nu později, kdy teplota ještě klesala, ukázal tento teploměr –42,2 °C..." V dalším textu tohoto novinového článku prof. Maňák uvádí, že v České rolnické škole byla naměřena teplo­ta , jen" - 39,7 °C, v rybářské škole ve Vodňanech podle sdě­lení ředitele -43,5 °C a uvádí zde také, že naměřená teplota bude kontrolována přezkoušením teploměru ve Státním ústa­vu meteorologickém v Praze.

Ověřit platnost naměřených hodnot v Litvínovicích byl vyslán dr. Václav Hlaváč, tehdejší úředník SÚM a inspektor staniční sítě. Myslíme, že jeho zpráva o služební cestě [1], ověřená dr. Schneiderem, také stojí rovněž za téměř doslovné ocitování:

Protokol o služební cestě vykonané dne 12. března do Českých Budějovic

Účel cesty: Vyšetření, do jaké míry jsou správné údaje o velmi nízkých teplotách v únoru 1929.

V 9 h 10 min jsem navštívil ředitelství továrny na šrouby na SSE straně města. P. ředitel ing. Wurm mi sdělil, že na svém teploměru za oknem naměřil dne 11.února (dne nejnižšího mrazu) -40,8 °C. Teplotu pozoroval pravidelně a hlásil ji vždy prof. Maňákovi. Při prohlídce teploměru jsem zjistil, že je to typ obyčejný, rtuťový do -45 °C.

Ze šroubárny jsem odešel do výtopen na nádraží, kde prý také bylo pozorováno méně než - 40 °C. Zjistil jsem, že tam mají dva teploměry obyčejné rtuťové okenní fy Pavel - Plzeň do - 35 °C. Jeden visí za oknem u kanceláře přednosty v I. poschodí a druhý visí dole u kolejí na zdi. Na tomto prý bylo odečteno - 40 °C, ale nebylo lze zjistiti kým. Záznamy teploty měli a ty jsem si opsal. Ve výtopnách mi zástupce před­nosty sdělil, že na staničním úřadě také měřili teplotu a tam prý naměřili - 43 °C.

Odešel jsem tedy na staniční úřad. Přednosta stanice mi ukázal teploměr, na kterém bylo měřeno. Teploměr visel u okna dopravního úřadu a po hlavních mrazech jej pověsili na zábradlí na peron. Teploměr je obyčejný, rtuťový, do - 35 °C. Opsal jsem si ze záznamů denní pozorování teploty.

Ze staničního úřadu jsem odešel do rolnické školy na E straně města při třeboňské silnici, kde jsou umístěny stani­ce hydrografického a bioklimatického ústavu. Ze záznamů obou stanic jsem vypsal potřebné údaje o teplotách a stanič­ní teploměry obou stanic jsem vyměnil za jiné. Teploměry dřiívější jsem dovezl s sebou. Teploměr Sixův agrometeorologic-ké stanice je obyčejného typu, má dělení do - 34 °C, pod tím je ještě prostor asi 10 °C bez dělení.

Odpoledne jsem navštívil stanici naší ústavní sítě v Litvínovicích.. Sixův teploměr, na němž prý bylo naměřeno - 42,2 °C,jsem přivezl s sebou. Oba pozorovatelé p. Sedláček i p. Půlpytel tvrdili, že skutečně tolik na teploměru naměři­li..."

Obr. 1 Schematický plánek města Českých Budějovic s nejnižšími zaznamenanými teplotami vzduchu dne 11. 2. 1929

Dále se dr. Hlaváč ve zprávě ještě zmiňuje o městských jatkách, kde prý také na plotě zahrady 11.2. naměřili - 40 °C (obr .1). Tabulka, do které byly zapsány všechny zjištěné hod­noty, se bohužel nedochovala, ale i tak je z citované zprávy zřejmá podpora naměřené hodnoty. Na zmiňované stanici v rolnické škole, která leží asi o 10 m výše v méně inverzní poloze, bylo, jak uváděl i prof. Maňák, téhož dne zazname­náno minimum - 39,7 °C. Dr.Hlaváč [8] to později komento­val takto: „Stanice v Litvínovicích je vlastně kotlinka v pánvi, a tak tam mohlo být ještě o ty 2 °C chladněji. Při tak tuhých mrazech pod - 30 °C již velmi záleží na mikroklimatu toho kterého místa ".

V klimatologickém výkazu z února 1929 stanice Litvínovice, který je uložen v archívu ČHMÚ, je uvedeno - 42,2 °C jako minimum za celý den, a to zvýrazněně bez jakýchkoliv poznámek. V kopii měsíčního výkazu klimatologických pozorování, která je uložena u současného pozorovatele kli­matologické stanice České Budějovice, pana Františka Vavrušky, je sice k 11. 2. 1929 zapsána minimální teplota –42,2 °C, ovšem správce stanice k ní připojil poznámku, že po dodatečném přezkoušení Sixova teploměru byla zjištěna přístrojová korekce, podle níž by správná hodnota byla –40,0 °C. Prof. Maňák ve svých dalších pracích [5,6] už uvá­děl tuto hodnotu minimální teploty. Dr. Hlaváč se o přístrojo­vé opravě nezmiňoval a ani ji neakceptoval při revizi klimatologického výkazu. Hodnota - 42,2 °C pak byla a je nezpo­chybněné uváděna ve všech oficiálních pramenech ze SÚM, resp. ČHMÚ např. [2, 3, 14, 15, 16].

III. ROZLOŽENI NEJNIŽŠÍl TEPLOTY VZDUCHU V ÚNORU 1929 V ČR

K datu 11.2. 1929 je vázána naprostá většina údajů abso­lutních minim teploty vzduchu za období 1926-1950 (podle extrémního teploměru) na 72 stanicích ČR, které jsou uvede­ny v [14]. Na šesti stanicích se absolutní minimum vyskytlo v jiný den února 1929, zpravidla 3., 10., 12., či 14., a pouze u 4 stanic se absolutní minimum za toto období vyskytlo v lednu 1942. Ročenka povětrnostních pozorování 1929 [16] uvádí teplotní minimum v únoru 1929 pro 97 míst, z toho 77 stanic má únorové minimum teploty -30,0 °C a nižší, 3 sta­nice -40,0 °C a nižší. Jsou to Litvínovice -42,2 °C, Jablunkov - 41,5 °C a Krásno nad Bečvou - 40,0 °C.

Obr. 2. Absolutní minima teploty vzduchu v ČR v měsíci únoru 1929

Na obr. 2 jsou zakreslena absolutní minima teploty vzdu­chu v únoru 1929, vážící se vesměs k datu 11. 2., které byly získány z obou uvedených zdrojů. Souvislé oblasti, ve kterých se vyskytovaly teplotní minima pod -35 °C, jsou na obrázku vyznačeny šrafovaně. Obdobné mrazy byly zaznamenány ve stejný den i v jižním Polsku a na severním Slovensku. Nej-nižší teplota na Slovensku byla naměřena 11.2. 1929 na sta­nici Víglaš, Pstruša (48° 33' s. š., 19° 19' z. d„ 368 m n.m.), a to -41,0 °C.

Obr. 3 Průměrné teploty zimních období (prosinec až únor) v Českých Budějovicích v letech 1886-1998.

IV. POKUS O STATISTICKÉ ZHODNOCENÍ MINIMÁLNÍ TEPLOTY

111 letá řada ročních minim teploty českobudějovických stanic (tzn. nehomogenizovaná řada ročních extrémů ze sta­nic České Budějovice - gymnázium v období 1886-1921, Litvínovice v období 1921-1945 a České Budějovice - vodár­na od roku 1945 dosud) má následující parametry: průměr - 19,8 °C, medián - 19,4 °C, modus - 18,0 °C, směrodatná odchylka 5,5 °C, špičatost 2,06 °C a šikmost - 0,64 °C. Pokud aplikujeme na tuto řadu tříparametrické logaritmicko-nor-mální rozdělení, pak zjistíme, že všechny hodnoty řady tomu­to rozdělení celkem odpovídají, až na hodnotu - 42,2 °C, kte­rá vybočuje na stranu záporných hodnot. A pokud by se na základě tohoto rozdělení odhadovala n-letost výskytu této extrémní teploty metodou momentů, pak lze s velkou mírou neurčitosti předpokládat opakování této hodnoty jednou za 1 000 let. Jedenkrát za 100 let by se podle této metody měla vyskytnout hodnota menší než - 35 °C, pětkrát menší než –29,6 °C. Podobné výsledky dostaneme také při použití Pearsonova rozdělení 3. typu.

Minimální teploty v měsíci únoru 1929 poklesly v Litví­novicích v osmi dnech pod -30 °C, z toho třikrát pod - 35 °C. Ale kromě tohoto mimořádně studeného měsíce byly vil Ue-té souvislé řadě pozorování českobudějovických stanic do současnosti minimální teploty pod - 30 °C zaznamenány již jen ve třech dnech ledna 1893 (18. 1. -33,0 °C), ve dvou dnech ledna 1942 (23. 1. -31,1 °C) a naposledy 10. 2. 1956 (-31,5 °C).

V. ZIMA 1928/29 A JEJÍ NÁSLEDKY

V 111 leté řadě českobudějovických pozorování je zima 1928/29 svým průměrem zimních měsíců (prosinec až únor) –8,1 °C nej studenější. Tato mimořádně studená zima násle­dovala po sérii teplých zim a ani zimy bezprostředně násle­dující sejí ani zdaleka nepřiblížily (obr. 3). Prosinec 1928 svým průměrem - 2.2 °C a odchylkou od průměru - 2,1 °C byl sice teplotně slabě podnormální, ale extremitu následují­cích měsíců zimy poněkud zmírňoval. Leden 1929 měl prů­měr - 8,2 °C (odchylku od průměru - 6,0 °C) a únor 1929 dokonce - 13,8 °C (odchylku od průměru - 12,8 °C). Měsíc únor 1929 byl nej studenějším únorem v celé historii pozoro­vání, a to i v klementinské řadě pozorování, kde průměrná tep­lota činila - 11,0 °C. Měsíční průměr teploty - 10,0 °C a niž­ší byl zaznamenán už pouze ve čtyřech dalších měsících čes­kobudějovických pozorování, a to v lednu 1893 (- 10,0 °C), lednu 1940 (- 11,3 °C), lednu 1942 (- 10,5 °C) a únoru 1956 (- 11,1 °C).

Obr. 4 Tlak vzduchu a větrné proudy v Evropě dne 11. února 1929 v 8 hodin ráno

Příznačné pro leden a únor 1929 bylo, že prakticky po celé období zůstávaly teploty vzduchu pod 0 °C. Přechodné otep­lení nastalo pouze 19. a 20. ledna, kdy teplota vzduchu vy­stoupila až na 4 °C, (ale už 21. 1. 1929 bylo denní minimum –10,8 °C) a potom až kolem 26. února. Ale i toto zmírnění mrazů na konci února bylo jen přechodné, protože ještě prvnítři dny měsíce března 1929 byly provázeny nočními mrazy - 25,0 °C a nižšími.

Meteorologické příčiny této mimořádně tuhé zimy vysti­huje dr. Hlaváč v hodnocení povětrnostních poměrů pro Státní úřad statistický. V [2] uvádí: „Leden (1929 -pozn. autorky) vyznačoval se již zcela kontinentálním rázem povětrnosti. Střední Evropa byla většinou pod vlivem vyššího tlaku vzdu­chu, který sem zasahoval ze severovýchodní Evropy. Na jeho jihovýchodní straně proudil k nám chladný vzduch ze severní­ho Ruska, který snižoval teploty silně pod normál. V severní Itálii se pak tvořily jednotlivé poruchy, které postupovaly do jižního Ruska a způsobovaly u nás hojné padání sněhu zejmé­na na počátku a ke konci měsíce. Sněhová pokrývka pak zesi­lovala možnost výskytu silných mrazů při občasném vyjasně­ní oblohy tím, že omezovala, aby se prochladlé spodní vrstvy vzduchu oteplily teplem z půdy...". A únor 1929 hodnotí slo­vy: „ V měsíci únoru vystupňoval se kontinentální ráz zimy v celé oblasti státu na nejvyšší míru, jaká za celou dobu 150 let, co se meteorologická pozorování v Praze-Klementinu konají, ještě nebyla vůbec dosažena. Rozdělení tlaku vzduchu bylo stejné jako v lednu. Z Finska zasahoval přes střední Evropu až do jižní Francie rozsáhlý obor vysokého tlaku vzdu­chu a střed níže tlakové udržoval se pak nad Itálií. Jednotlivé poruchy se občas od středu níže oddělily a postupovaly přes Balkán do jižního Ruska. Toto rozdělení tlaku napomáhalo tomu, aby se mrazy ve střední Evropě vystupňovaly na hod­noty, které zde buď vůbec ještě nebyly pozorovány, nebo se před tím vyskytly zcela ojediněle.

Postup okrajových poruch vyvolával svými srážkami v republice zesílení sněhové pokrývky na 50 až 70 cm v níži­nách, na 100 až 200 cm na horách. Po přechodu poruch se pak obnovil vliv tlakové výše tím, že k nám pronikal na její jiho­západní straně stále nový a nový velmi chladný vzduch ze severovýchodní Evropy, který se pak za jasných nocí vyzáře­ním ještě dále ochlazoval.

Následkem trvalého působení uvedených „mrazotvorných" činitelů poklesly průměrné teploty v nížinách téměř celého státu na stav, jaký je normální v nej studenějším měsí­ci v Moskvě a na východ odtud, nebo v severní Skandinávii, případně ve volné atmosféře nad republikou od 2500 m výše."

Jeho slova potvrzuje i obr. 4, přetištěný z [10], znázorňu­jící rozdělení tlaku vzduchu a směrů větru dne 11. února 1929 a doplněný poznámkou, že poměry, které zde vidíme v jed­nom dni, panovaly v hlavních rysech po celý leden a únor.

Samozřejmě, že tato zima zanechala po sobě rozsáhlé ško­dy. V místním dobovém tisku lze číst zprávy o zamrzání vodo­vodů i plynového potrubí, o kalamitě v dopravě a váznoucí přepravě uhlí. Noviny přinášely zprávy o úhynu ryb v rybní­cích, téměř ke dnu promrzlých. Na řece Malši měřil led už 5. 2. 80 cm. Ve Statistické příručce republiky Československé z roku 1932 [17] se ve vztahu k ovocným stromům a keřům píše o mrazové pohromě v roce 1929, při které absolutně odu­mřelo např. vlašských ořechů v Čechách 56 %, na Moravě 54 %, broskví v Čechách 61 %, na Moravě 41 %. Čísla kolem 50 % se objevují i u třešní a slív, nejlépe zimu přečkal rybíz, s 10 % zcela odumřelých keřů. Důsledky zimy z různých hle­disek následně hodnotili specialisté nejrůznějších oborů, v meteorologické bibliografii jsou nejčastěji citováni autoři, kteří se věnovali vztahu extrémně nízkých teplot a hloubky promrznutí půdy [7, 9],

VI. ZÁVĚR

Dnes nemáme možnost ani oprávnění dělat zpětnou revi­zi naměřených hodnot teploty vzduchu, které jsou uváděny v různých českých a československých monografiích o pod­nebí. Účelem tohoto článku nebylo ani zpochybnění uvádě­ných hodnot. Je to spíš připomenutí mimořádně tuhé zimy 1928/29, která je dokladem značného přirozeného kolísání našeho klimatu a také toho, že i na našem území se mohou vyskytovat mrazy pod - 30,0 °C i - 35,0 °C. Je jen otázkou, jak by se takové mrazy odrazily v běžném životě lidí (např. s ohledem na dnešní způsoby vytápění), či na celém chodu hospodářství současné společnosti.

Literatura

[1] Hlaváč, V: Protokol o služební cestě vykonané dne 12. března do Českých Budějovic. Praha, SÚM 1929. [Nepublikováno.]

[2] Hlaváč, V: Povětrnostní poměry v republice Československé ve vegetačním roce 1928/29. In: Osev a sklizeň zemědělských plodin a ovocnictví v roce 1929 s dodatkem o včelařství v roce 1929 v republice Československé. Československá statistika - svazek 81, řada XII. (Zemědělství, sešit 19). Praha 1932, s. 14-31.

[3] Hlaváč, V: Klimatické poměry. In: Chábera, S. a kol.: Jihočeská vlastivěda, řada A, neživá příroda. Jihočeské nakladatelství 1985, s. 122-153.

[4] Maňák, J : Die Froste im Monate Feber in Budweis. Budweisser Zeitung, Nr .13, 13. března 1929, s. 7.

[5] Maňák, J.: Možno plánovat abnormální chod teploty v úno­ru? Meteorol. Zpr., 10, 1957, č. 3, s. 76-79.

[6] Maňák, J.: Podnebí města Českých Budějovic. Technický jih, V, 1932, s.3-5.

[7] Minář, M.: Promrzání a rozmrzání půd v zimě 1928/29 v Čechách. Zprávy Výzkumných ústavů zeměděl. ČSR, 1930, č.43, s. 75.

[8] Munzar, J.: Československý „pól mrazu" -42,2 °C. Lidé a země, 28, 1979, č. 2, s. 90-91.

[9] Novák, V: Vliv mrazu na půdu se zřetelem k promrznutí půdy na Moravě v zimě 1928-1929. Čs. zemědělec, 1930, č. 12.

[10] Schneider, R.: Zima 1928/29. Vesmír, 7, 1929, č. 8, s. 1-7.

[11] Vavruška, F.\ Podnebí Českých Budějovic. České Budějo­vice, ČHMÚ 1990. 32 s„ příl.

[12] Meteorologická pozorování v Praze-Klementinu 1775-1900. Část Í.Praha, HMÚ 1976.

[13] Meteorologická pozorování v Praze-Klementinu 1901-1975. Část 2. Praha, HMÚ 1976.

[14] Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Praha, HMÚ 1960.

[15] Podnebí Československé socialistické republiky. Souborná studie. Praha, HMÚ 1969.

[16] Ročenka povětrnostních pozorování 1929. Praha, Meteo­rologische Zentralanstalt für Böhmen und Mähren 1943.

[17] Statistická příručka republiky Československé. IV. Praha, Státní úřad statistický 1932.

Lektor RNDr. K. Krška, CSc, rukopis odevzdán v únoru 1999.

Svatava Křivancová, MZ 1999/2, ročník 52, str. 50-54