Prokop Diviš, dvousté výročí hromosvodu

PROKOP DIVIŠ, DVOUSTÉ VÝROČÍ HROMOSVODU

Dne 15. června 1954 bylo tomu dvě stě roků, co Prokop Diviš původním jménem Václav Divíšek, potom Wenzeslaus Dibisch Boëmus Senftenbergensis Praem (podle starého gymnasijního alba) sestrojil první hromosvod. Používáme této příležitosti, abychom vzpomněli na tohoto geniálního českého vynálezce.

Narodil se 26. března 1698 v Helkovicích na statku, jenž náležel k Žamberku.Byl synem chudých rodičů a pravdě­podobně studoval na útraty kláštera ve Znojmě, kde absolvo­val gymnasium; dále studoval v premonstrátském klášteře Louckém. Byl velmi nadaný a oblíbený. Po přijetí do řádu obdržel jméno Procopius a roku 1726 byl vysvěcen na kněze. O sedm let později se stal doktorem theologie a za dvanáct let nato doktorem filosofie. Napsal Tractatus de Dei unitate sub inscriptione A et Ώ 1733 a Tractatus de beatitudine kromě mnoha jiných pojednání. Za tři léta potom byl jmenován farářem v Příměticích, nedaleko Znojma. Tam teprve v klidu se věnoval různým vynálezům, hlavně nauce o vodních strojích. Udělal si také „elektriku" tak, že třel skleněnou kouli telecí koží. Jímačem elektřiny byla silná železná tyč, nebo plechová deska obalená při krajích voskem. Na této elektrice zkoumal „elektrický oheň". Kostel, v němž kázal, nejohnivěji prý podle tradice při bouřkách, je nyní přestavěn, ale fara je původní. Farní okna jsou obrácena k jihu; za nimi měl Diviš své přístroje, jež v létě vynášel do zahrady. S farníky měl trápení, říkali o něm, že je spolčen s ďáblem a sám — čarodějem. Báli se ho, protože v Písmě nebylo nic o elektřině. Byli zvyklí zvonit proti mračnům, střílet do nich a rozžíhat hromničky. Věřili, že blesk je Boží posel a že bude potrestán ten, kdo si počíná tak nanejvýš hříšně. Lidé ho neměli rádi, docházelo až k nenávisti a odporu. Přes všechnu řevnivost a nepřízeň sestrojil roku 1754 první hromosvod; ale za krátký čas se množily stížnosti a přání, aby jej odstranil, protože prý je příčinou sucha, až v roce 1760 byl stržen pověrčivým davem. Diviš jej už znovu nepostavil.

Popis stroje se zachoval mezi rukopisy olomouckými. Byla to železná tyč půldruhého palce (asi 4 cm) silná a dvě vodorovné, devět stop (2,84 m) dlouhé, na konci zašpičatělé tyče do kříže. Na vršku nosné tyče se větrem otáčela tři plechová křídla a plašila ptáky. Každá z vodorovných tyčí měla zase horizon­tální tyč příčně položenou, osmnáct palců (47 cm) dlouhou. Ze všech dvanácti konců tyčí vystupovaly svislé tyčky asi střevíc (32 cm) vysoké, na kterých byly upevněny plechové krabice střevíc dlouhé, naplněné železnými pilinami a zakryté později byl nahrazen sloupem vysokým dvaadvacet sáhů (42 m). Od železného podstavce vedly k zemi tři řetězy, jejichž dolní konce byly zapuštěny na dvě stopy (60 cm) hluboko do země. Kolem byly nasypány piliny a země nad nimi byla upěchována. Tak vypadal první hromosvod podle návrhu Divišova.

Ale ještě i jiní vědci v sedmnáctém století se zabývali touto myšlenkou. Byli to M. V. Lomonosov, prof. Richmann a B. Franklin. Je těžko říci, komu z nich přisoudit prvenství tohoto objevu.

Návrh Divišův nebyl spravedlivě oceněn a profesor vysoké školy technické H. Meidinger ho kritizuje a považuje za bezcenný. Je prý příliš nákladný a ochranu proti bleskům vlastně ani neposkytuje. Lepší je návrh Franklinův, železnou tyčí svést blesky do země. Divišův návrh měl bouři zcela znemožnit množstvím kovových hrotů. Oboje bylo správné, jenže Franklinův návrh byl praktičtější, na čemž ale on sám neměl žádnou zásluhu, teprve praxe ukázala jeho užitečnost. Kdyby Diviš byl podporován jako Franklin, bylo by k zjedno­dušení a zdokonalení jeho stroje určitě došlo. Ale Diviš byl úplně osamocený, podpora mu byla na všech stranách odepře­na. Jeho stroj byl ovšem složitý, ale původní myšlenka byla správná a jako Franklinova založena na přesném promyšlení,zimostrázovými prkénky s dírkami ve třech řadách. Do každé z dírek byla zasunuta ocelová, asi jako vlásenka silná tyčinka, uprostřed s dřevěným cylindrem, nahoře jemně za­špičatělá do tvaru kopí, která svým dolním koncem sahala do pilin. Kříž byl přišroubován k tyči vysoké třicet palců (79 cm) a upevněn do železného podstavce. Celý stroj stál na silném sloupu osm sáhů (15 m) vysokém, pobitém železem, pozorování a zkouškách. Proto je nesprávné a nanejvýš ne­spravedlivé uznávat Franklina jako velkého přírodozpytce a Diviše nazývat pouhým diletantem, jako to udělal Meidinger. Diviš se obrátil na císaře Františka L, aby pro ochranu pod­daných dal postavit na více místech stroje proti bouřkám. Císař dal návrh posoudit vídeňským vědcům, ale ti jej od­mítli. Tento pro Diviše strašný rozsudek nad jeho vynálezem uvolnil veškerou, jen špatně tajenou nenávist. Všichni se na něj vrhli a zle ho sužovali. Soustavně se poukazovalo na jeho bezbožnost a kacířství. Meteorologický stroj pak přišel do Louckého kláštera, kde rezavěl, a bylo by se na něj zcela zapomnělo.