ZE ZKUŠENOSTÍ V APLIKOVANÉ KLIMATOLOGII

ZE ZKUŠENOSTÍ V APLIKOVANÉ KLIMATOLOGII

Odborníkům, kteří pracují v meteorologii a klimatologii, zejména resortní je známo, že jsem takřka po celou dobu svého působení (1919 — 1962) se zaměřil (zprvu z úřední povinnosti) na aplikovanou klimatologii.

Za zájem o užitou klimatologii vděčím jubilantovi prof. dr. Václavu Novákovi, což poprvé uvádím; není to ani jemu známo. Když jsem měl už v letech dvacátých úkoly klimatolo­gické povahy (síť a revise stanic, měsíční přehledy, ročenky), zasedali jsme s prof. Novákem v jedné komisi, které předsedal přednosta odboru Stát. úřadu statistického JUDr. Mráz; úkolem bylo vypracovat mapu přirozených zemědělských oblastí v Čes­koslovensku s patřičným textem. Tato úřední práce nebyla bez zajímavosti. Způsob, jakým prof. Novák zaníceně odůvodňoval přírodovědné názory a přesvědčoval už značnými zkušenostmi z výzkumu i z praxe, mne upoutal a vštípil jsem si jej v paměť jako vzor pro svoji práci.

Za tuto zkušenost a za to, že jsem si tento druh práce oblíbil a zůstal jí věren, vděčím tedy prof. dr. Novákovi, a to dnes doznávám.

V otázkách týkajících se lékařské bioklimatologie horské a lá­zeňské mnoho vděčím druhému svému vzoru, MUDr. J. Stiborovi; později pak v prostorovém plánování mi problema­tiku přiblížil architekt prof. E. Hruška.

Práce se Svazem horských podniků anebo s lázněmi vyžadovala obezřetnosti a trpělivosti. Když např. pozorovatel na horské boudě hlásil poctivě v pátek nepříznivé počasí a byl za to napa­den svým šéfem, že mu odradí nedělní výletníky, vypořádal jsem se s takovým vedoucím náležitě. Naopak uchlácholil jsem jindy představitele jedněch malých lázní, kde si vyžádali posudek a zasluhovali jej pro zlepšení výstavby lázní. Obávali se, že okamžité špatné počasí (deštivé počasí Vb situace) ovlivní mé vyjádření. Takovým situacím se nevyhne přece žádné místo; záleží na celkovém výsledku, vzhledu a poloze místa. Byl jsem si dobře vědom z mezinárodních jednání, jak často se zkreslují posudky na škodu věci. Důrazně na to upozornil Dr. W. Mörikofer z Davosu.

CSc. K. Bayer správně uvedl [1], že klimatologie = meteoro­logie. Chce tím říci, že klimatologie musí vycházet také z fysikálních základů jako meteorologie, aby se zajistila průkaznost výsledků. Tuto zásadu doplňuji v tom smyslu, že v užité klima­tologii a zejména v bioklimatologii (nyní lépe biometeorologii) je nutno harmonicky vedle přírodovědných aspektů přihlížet i k fysikálním podmínkám v plném rozsahu tak, aby aplikace se stala výstižným použitím meteorologických dějů na studovaný případ. Proto nelze pustit se zřetele fysikální základ, správné meteorologické proporce expertízy.

Možná někdy už někomu připadalo nevhodné, že překračuji meze (viz návrhy pro prostorová plánování) nebo že přecházím na prakticismus („vizitky" poloh stanic a zejména pak v systému „bodovacím"); nechť čtenář věří, že i v této kuriozitě klimatolo­gické práce jsem stále myslel meteorologicky a považoval jsem takový postoj vždycky za lepší, než vypracovat elaborát zdánlivě s vědeckým nátěrem, ale ovlivněný.

Přejdu k další fázi aplikací, která má spíše ráz pedagogický. V posledních letech nabývá na významu zájem o povětrnostní podmínky v zemích se značně odlišným charakterem než u nás a dokonce jde o oblasti tropické, suché i vlhké, nebo s oběma „režimy" počasí.

Hydrometeorologický ústav se vyzbrojil na takové dotazy dostatečnými podklady, k nimž patří také dobová knížka dr. Trefné a J. Reinhartové [2] s dosti bohatým výběrem klimatických údajů na celé Zemi a s příslušným textem. Takto je možno pro první informaci rychle podat hlavní nástin podnebí exotického místa, porovnat s našimi poměry a vysvětlit závažné, pro nás nezvyklé zjevy. Jsou a budou stále častější dotazy, které budou vyžadovat i hlubší a podrobnější nastínění klimatických poměrů, pro různé možnosti. Zmíněná knížka přihlíží v prvé řadě k dopra­vě. Vím také, kolik speciální práce si vyžádal např. u energetiků problém tropikalizace, při němž vydatně několik let spolupůsobili meteorologové HMÚ.

Význačnou pomocí pro dotazy je známá Köppenova-Geigerova mapa klasifikace podnebí světa, u nás zpřístupněná ve slovenském zpracování, vydaném péčí meteorologického ústavu přírodově­decké fakulty Komenského university. Čtenáři jsou jistě oriento­váni v tom smyslu, že tato mapa vydá za celou knihu, vždyť jsou na ní zachyceny poměry tepelné, srážkové, větrné systémy, oblasti suché a vlhké a ještě další podrobnosti, prvky i faktory podnebné. I mně kdysi sloužila tato mapa při zodpovídání orien­tačních dotazů všeho druhu. Např. odpovídal jsem podle této mapy na dotaz, jaké jsou podnebné podmínky v nejjižnějším cípu Afriky, odkud k nám byla přivezena nějaká lesní zvířátka pro zoo. Jednalo se o to, jaká se má pro ně vytvořit klimatizace, aby změnou prostředí zvířata neutrpěla. Jindy zase jeden náš krajan -zemědělec se přestěhoval z Argentiny na Slovensko a žádal o vý­běr místa, kde by mohl z klimatického hlediska se zdarem pěsto­vat plodiny, které pěstoval v Americe. Z Köppenovy mapy jsem podal příslušný výklad, odkázal jsem však ještě na Vysokou školu zemědělskou, protože šlo o celý komplex dalších znaků (půda apod.).

Köppenova klasifikace je stále živá; v mnoha státech je zavede­na, protože velmi pěkně znázorňuje tvářnost podnebí podle hesla autorova, jenž hodnotí rostliny jako produkt „krystalizace" podnebí. Je s podivem, že v Torontu v roce 1947 na meteorolo­gické konferenci v sekci klimatické zástupci některých zemí zamítali Köppenovu klasifikaci jako zastaralou a dávali přednost klasifikaci Thornthwaiteově. Myslím, že Köppenova je obsaž­nější.

Musíme si však uvědomit, že Köppenova mapa a klimatické tabulky v klimatografiích s připojenými vzorci klimatické cha­rakteristiky podle Köoppena mají převážně popisný ráz. Kon­statuje se, jaké podnebí je v příslušném místě podle dlouhodo­bých průměrů a součtů (klimatografie), ale nevysvětluje se tvorba podnebí (klimatologie).

Vyskytují se nyní případy, že je zapotřebí vedle klimatografických hodnot podat i výklad o režimu počasí (= podnebí podle Chromová), např. v mezinárodním obchodu, letecké dopravě apod.

Proto bych chtěl obrátit pozornost na další klasifikaci podle B. P. Alisova. Je to tak zvaná klasifikace genetická, která v našich odborných kruzích je méně známa. Upozornil na ni dr. J. Spirhanzl překladem krátkého článku Alisovova [3] a připojil mapku. Podrobně je aplikována tato klasifikace v dvousvazkovém díle „Kurs klimatologie" za redakce dr. Rubinsteinové [4], Bohužel knihy jsou málo dostupné a na ně odkazuji. Je výhodné překreslit si Alisovovu mapu a vypracovat ji v barevném odstupňo­vání na podkladě s jednoduše a mírně podloženým reliéfem.

Předností této klasifikace je dovršeni toho, co podává klasifi­kace Köppenova, a to tím, že také vysvětluje režim počasí. Vždyť je vybudována na hlavních zásadách tvorby klimatu, na pásmovitosti (režim záření), na cirkulaci ovzduší a vláhy na Zemi a na obměnách důsledků cirkulace podle podkladu (vnitřky velkých pevnin, východní břehy a západní břehy) pro každý ze 7 režimů na základě transformace vzdušných hmot vlivem povrchu. Opírá se dále o efekt mořských proudů a zásady zavlažování pevnin z moři. Tato klasifikace zdůrazněním režimu počasí v průběhu roku je tedy klimatologická ve smyslu čistě meteorolo­gickém (fysikálním); je přístupně podána v aplikaci na klimata regionální a států ve zmíněné vysokoškolské učebnici. Tvoří tak přijatelný protějšek a doplněk k přírodopisné klasifikaci Köppenově. Mezi oběma je harmonický soulad.

Je užitečné mít při rozboru po ruce též mapu mořských proudů [5], event. je možno proudy schematicky vkreslit do Alisovovy mapy.

Mocný vliv subtropických činných ústředí na mořské proudy a na tepelné zvrstvení v pasátech, vyvěrajících z těchto útvarů, lze ještě sledovat podle lednových a červencových topografií 500 mb. Takto vnikneme snáze do režimu počasí složitých pří­padů v nižších šířkách na pevninách a na mořích v oblastech pasátních i vnitrotropických.

Všimněme si ukázky mapy isohyet U. S. Weather-Bureau v Honolulu (obr. 1). Jde o ostrov Oahu v souostroví Hawai o ve­likosti 40 km x 40 km. Rozsah isohyet je od 500 mm do 6000 mm. Město Honolulu o rozloze 5 km x 3 km má na východní periférii 2500 mm srážek, na západní 600 mm! Isohyety silně prozrazují návětří a závětří nevelkého horského pásu (do 800 m n. m.) táhnoucího se od S na J. V zeměpisných pojednáních je uvedeno, že východní polovina ostrova má pralesové podnebí, střed ostrova step. To je popisná charakteristika. Genetický obraz je tento: Ostrov leží podle Alisova v tropickém pásmu. Je to oblast NE pasátu, který je obecně chudý na srážky i na mořích vlivem sta­bilního zvrstvení ovzduší v anticyklonálním režimu a během roku se podstatně nemění. Uvnitř pevnin jsou pouště (jako např. Sahara), na východních březích a zvlášť na svazích hor proti vý­chodu bohaté srážky. Pasát nad mořem je sice zvlažený, ale výstupné pohyby jsou tlumeny, jak řečeno, stabilním zvrstvením a srážek je málo. Vniknutím na pevninu dochází k vynuceným pohybům, které překonají nízkou pasátní inversi a výstupný po­hyb pak pokračuje samočinně dál nad hranici kondensace.

Toto je tedy genetický doplněk svérázného podnebí tohoto malého ostrova. V malém bychom mohli interpretovat podobně např. podnebí ostrova Kuby.

Ukázky a zkušenosti, které jsou v článku improvizovaně podá­ny, měly za účel ukázat, jak je možno postupovat v aplikované klimatologii. Možná, že narazí na nesouhlas.

Je věcí přirozenou, že každý výzkumník v aplikovaných vědách si najde vlastní způsob řešení, aby poctivě a upotřebitelně po­sloužil jiným oborům v jejich problémech, anebo, což je velmi dobré, pracuje v týmu více specialistů. Vracím-li se k úvodním slovům článku, myslím, že jubilant byl první v našich aplikova­ných oborech, jejž v jeho působení jako předního zemědělského, vědeckého a pedagogického pracovníka vedly právě takové snahy a že jimi pedagogicky zapůsobil i na mne, když jsem se octl v situaci budovat referát aplikované klimatologie v meteorolo­gické službě.

Obr. 1.: Rozložení srážek na ostrově Oahu (souostr. Hawai). Podle mapy U. S. Weather-Bureau Honolulu. (G. Schott: Klimakunde der Sůdsee-Inseln, Berlin 1938).

Literatura.

[1] Bayer K.: Meteorologie jako fysika atmosféry a klimatologie jako neoddělitelná součást meteorologie. Meteorologické zprávy, 14, 1961, č. 4.

[2] Trefná E., Reinhartová J.: Stručná klimatografie světa pro leteckou a jinou dopravu. Dopravní nakladatelství, Praha 1959.

[3] Alisov B. P.: Problém šířkové podnební pásmitosti (přeložil dr. J. Špirhanzl), Meteorologické zprávy, 1954, č. 1.

[4] Alisov B. P., Berlin I. A., Michel V. M. (redakce E. S. Rubinsteinová): Kurs klimatologii. 2 svazky. Gidrometeorologičeskije izdatelstvo, Leningrad 1954.

[4a] — Lehrbuch der Klimatologie. L Band. Deutscher Verlag der Wissenschaft, Berlin 1956.

[5] Hanzlík S.: Základy meteorologie a klimatologie. NČSAV, Praha 1956. Příloha.