You are here

30 let observatoře v Hradci Králové (1981)

30 LET METEOROLOGICKÉ OBSERVATOŘE ČHMÚ V HRADCI KRÁLOVÉ

V polovině roku 1981 dovršila meteorologická observatoř, dnes experimentální pracoviště ČHMÚ v Hradci Králové, 30 let svého trvání. Toto specializované pracoviště vzniklo původně jako součást projektovaného výzkumného bioklimatologického ústavu, který se měl zabývat studiem vnějšího prostředí na nemocného i zdravého člověka. Iniciátorem tohoto projektu byla v oné době významná hradecká osobnost MUDr. Jaroslav Brychta, jenž měl v tomto směru významnou podporu u tehdejšího ředitele Státního meteorologického ústavu doc. dr. A. Gregora. Tato propagovaná idea, jak se brzy ukázalo, předběhla příliš svoji dobu a i přes postavenou velkolepou budovu nenašla se instituce, která by se ujala realizace této myšlenky do všech důsledků.

Státním meteorologickým ústavem zřízené pracoviště, jehož vedením byl pověřen dr. Jaroslav Plcha, bylo proto nuceno vyvíjet samostatnou činnost. Počáteční období bylo přirozeně poznamenáno programovou neuceleností, avšak za krátkou dobu bylo jasné, že předpokládané speciální zaměření obser­vatoře bude možné realizovat především na úseku radiace.

V této době byly místní atmosférické podmínky ještě mimo­řádně vhodné. Observatoř byla postupně vybavena moderní přístrojovou technikou, která umožnila provádět speciální měření, takže do dnešní doby byla získána nejdelší souvislá měření všech složek radiační bilance v ČSSR.

V letech 1957—1959 se observatoř zapojuje do velké mezi­národní vědecké akce Mezinárodního geofyzikálního roku a Roku spolupráce. Radiační program se rozšiřuje o měření přízemního ozónu chemickou cestou. Určování celkového množství ozónu v atmosféře se začíná v r. 1961 optickým způsobem pomocí Dobsonova spektrofotometru a tímto pro­gramem se observatoř podílí na další mezinárodní akci Mezi­národním roku klidného Slunce v letech 1964—1965, jako jediné meteorologické pracoviště v ČSSR.

Ve stále větší míře se pracovní náplň zaměřuje na výzkum­nou radiační a ozónovou problematiku. Již na samém počátku bylo zapotřebí vyřešit některé nejasnosti kolem národního radiačního standardu — Angstrómova pyrheliometru, což se po několikráte opakovaném mezinárodním srovnání podařilo, takže veškerá radiační měření jsou jednotná, mezinárodně srovnatelná a třicetiletá řada globálního záření, jediná v ČSSR, zcela homogenní.

Zmíněné dobré atmosférické podmínky byly důvodem k zavedení měření celkového množství ozónu optickou cestou, což bylo v době, kdy málokdo tušil, že studium ozónu se stane jedním ze stěžejních problémů současné meteorologie, ba že jeho význam daleko přesáhne tento rámec. Dvacetiletá řada těchto údajů patří vedle řady z Arosy k nejdelším ve střední Evropě Tento materiál byl již několikráte podkladem domá­cích i zahraničních studií.

Naléhavé požadavky na informace o vertikálním rozložení ozónu a opakované výzvy Světové meteorologické organizace na členské země, aby taková měření zaváděly, podnítily pra­covníky observatoře, aby se také touto problematikou zabý­vali. I když je to záležitost mimořádně komplikovaná, poda­řilo se ji v poměrně krátké době rozřešit a ve spolupráci s aerologickou observatoří ČHMÚ v Praze-Libuši zavést ozónosondáže do pravidelného provozu.

Observatoř zastává prakticky funkci Národního radiačního centra se všemi povinnostmi, jež z toho vyplývají, jmenovitě na úseku kalibrace radiačních přístrojů. Této možnosti vy­užívá ve stále větší míře mnoho institucí, jež se z nějakých důvodů zabývají měřením slunečního záření.

Veškeré radiační údaje se nejen pečlivě archivují, ale jsou k dispozici jak vnitrostátním, tak zahraničním zájemcům, jmenovitě prostřednictvím dvouměsíčního bulletinu, který obsahuje pro každý den součty jednotlivých složek radiační bilance.

Observatoř spolupracovala nebo spolupracuje s řadou vý­zkumných a průmyslových institucí, jež řeší úkoly význam­ného národohospodářského charakteru a poskytuje jim namě­řený materiál, v poslední době nejčastěji radiační.

Nelze se nezmínit i o dobré spolupráci na zahraniční úrovni, jmenovitě s odborníky povětrnostní služby v NDR, například v otázkách kalibrace absolutních radiometrů a přístrojů pro měření záření v oblasti B ultrafialového slunečního spektra. Osvědčila se spolupráce v měření přízemního ozónu s obser­vatoří ve Wahnsdorfu a významná kooperace v měření celkového množství ozónu Dobsonovým spektrofotometrem dala podnět k vůbec prvnímu mezinárodnímu srovnání těchto přístrojů již v roce 1969. Vzájemné konzultace v otázkách ozónosondáží přispěly ke zkvalitnění těchto měření v obou zemích.

Během třicetiletého období byla na půdě observatoře vy­pracována řada studií a práci z oboru radiace a ozónometrie, z nichž mnohé byly publikovány s dobrou odezvou i v za­hraničí.

Hradecké pracoviště bylo pro mnohé pracovníky vstupní branou do jiných pracovišť ústavu. Někteří zde pracovali již jako vysokoškolští studenti nebo odborní pracovníci ústavu. Používali napozorovaný materiál k diplomovým pracím nebo jiným vědeckým studiím.

Vedle uvedené odborné náplně prováděla se také po celou dobu základní klimatická pozorování, takže stanice má nyní již sekulární charakter. Pracoviště poskytovalo veřejnosti povětrnostní informace všeho druhu a podílelo se tak v široké míře na zabezpečení potřeb národního hospodářství ve Vý­chodočeském kraji.

Při hodnoceni činnosti observatoře v Hradci Králové nutno mít na zřeteli, že se jedná o malé pracoviště s malým počtem pracovníků, kteří se snažili stále držet krok se světovým vývojem v zájmu dobré reprezentace Českého hydrometeoro­logického ústavu a československé meteorologie.

Jaroslav Pícha, MZ 1981/6, ročník 34, str. 191-192