100 let pozorování na Lysé hoře

STO LET METEOROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ NA LYSÉ HOŘE

ÚVOD

Lysá hora je svou nadmořskou výškou 1 324 m n.m. nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd. Masiv tvoří čtyři hlavní rozsochy (na severu Malchor 1 213 m n.m. - Kykulka 996 m n.m. - Kyčera 906 m n.m., na severozápad Lukšinec 899 m n.m., rozdvojující se na Staškov 753 m n.m. a Ostrou horu 783 m n.m., na jihovýchod Zimní Polana 1080 m n.m., na jih Velký Kobylík 1 054 m n.m. a Čupel 943 m n.m.) s četnými dalšími menšími hřebeny a hřebínky (např. na jihu Javorník 872 m n.m. a Řehucí 895 m n.m., na severu Hradová 741 m n.m. a Tanečnice 821 m n.m.). Samotný vrchol je složen z vrstevnatého godulského pískovce. Není zalesněn, roste zde pouze kosodřevina, uměle vysázena již v minulém století. Nejvyššímu vrcholu Lysé hory se říká Gigula.

Pohoří Lysé hory je prameništěm mnohých řek, říček a potoků. Pramení zde Satina, Bílý potok, Sepetný, Mazák, přítoky Řečice - potoky Kobylík, Jatný a Řehucí, přítoky Mohelnice - Jestřábí a Borový potok, na severu Baščica, Říčka a Bystrý potok, na západě Sibudov a Lubenec.

Z vrcholu Lysé hory je za dobrého počasí výborný rozhled do širokého i dalekého okolí a lze vidět např. Jeseníky s Pradědem, Velkou a Malou Fatru s Rozsutcem, Liptovské hole, Vysoké Tatry s Kriváněm, Roháče, Babí Horu v Polských Beskydech a také téměř celé Moravskoslezské Beskydy, města i přehrady v údolích.

HISTORIE ŽIVOTA NA VRCHOLU LYSÉ HORY

V roce 1890 se u nás začala rozvíjet horská turistika. Na Moravě vábil turisty hlavně Radhošť, opředený četnými legendami, ale o Lysou horu, nejvyšší z celého pásma Beskyd, bylo třeba vést dlouholeté boje, neboť se již nalézala na území Slezska, tehdy korunní země s vlastní administrativou. Za doby „panščizny“ byla majetkem panství frýdeckého. Od posledního šlechtického držitele, hraběte Jana Pražmy, dosta¬lo se frýdecké panství i s Lysou horou do vlastnictví těšínských arcivévodů, členů císařské rodiny Habsburské. Za arcivévody Albrechta, někdy před rokem 1870, vybudovala Těšínská komora na Lysé hoře, těsně pod vrcholkem, dřevěnou lesní loveckou boudu. Sem panstvo z Těšína přijíždělo koňmo údolím Mohelnice za svými zábavami, zejména v době honů. Na Lysou horu však odedávna chodívali z blízka i z daleka lidé obdivovat východy i západy slunce. Jsou zachyceny paměti účastníků jedné takové třídenní výpravy v srpnu roku 1880, kdy deset českých frýdeckých národovců, vedených písmákem Viktorinem Vantuchem a páterem Janem Ježíškem, putovalo pěšky z Frýdku do hor. Šli pres Prašivou, na tábořišti někde v okolí Slavíče zažili první západ a ráno pak i východ slunce. Podruhé nocovali u Bílého Kříže a třetí noc prožili již na Lysé hoře. Zde loveckou chatu hlídal a ošetřoval lesní dělník Biskup, který hostům uvařil v chatě v kotli guláš a celou noc topil, aby jim nebylo zima. Nějakou neopatrností chata začala hořet, ale společným úsilím se podařilo oheň včas uhasit a tak chatu zachránit před zkázou. Všichni účastníci pak zachovali paměť, že na Lysé hoře byl nejkrásnější pohled na západ slunce, prý krásnější než na Radhošti.

Hojné české návštěvy na Lysé hoře se však staly trnem v oku nacionálním Němcům, kteří tehdy podléhali přepjaté nesnášenlivosti. Lysá hora, majetek Habsburků, byla vyzvedávána a zdůrazňována jako symbol germánství. Takový kult propagovali zejména dva poněmčení frýdečané - Jan Hadaščok (Hadasczok), profesor v Ostravě, a Emanuel Němčík (Niemtschik), účetní a pokladník města Frýdku. Ti německým výpravám na Lysou horu dali nacionálně-politický ráz a protičeský charakter a aby zajistili na Lysé hoře trvale německý vliv, zahájili přípravy k postavení velké turistické chaty. Stavba byla hmotně i finančně zajištěna prostředky Těšínské komory a ostravských průmyslníků. Chata byla 21. července 1895 slavnostně otevřena jako „Erzherzog Albrecht Schutzhaus“ (pojmenována po vládci Těšínska arcivévodovi Albrechtovi, který právě v roce 1895 zemřel). Ale vysoké ceny v chatě přispívaly k tomu, že ji mohly navštěvovat převážně jen vrstvy zámožné.

Za tohoto vývoje se část českých lidí začala Lysé hoře vyhýbat. Lysá hora s útulnou Beskidenvereinu se tak stala střediskem grossburgrů ze slezských měst a průmyslníků z ostravsko-karvinského revíru i z Pruska. V českém táboře se však nesmířili s tím, aby Lysou horu ponechali trvale jako německou državu, a proto znovu byly obnoveny menší nebo větší české vycházky na Lysou. Hora se opět stávala symbolem zápasu za národní svobodu, zpívaly se zde lidové a národní české písně, oživovaly se české lidové a národní tradice, vzpomínal se zbojník Ondráš, horští chlapci, boje s portáši, hajduky a pohraničními strážemi.

I po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 nadále patřila Albrechtova chata na Lysé hoře německým turistům, sdruženým ve spolku BeskidenVerein, sekce Frýdek. Jelikož chata nepostačovala k ubytování všech zájemců, byla koncem roku 1933 dokončena stavba noclehárny Beskidenvereinu, později zvaná jako „Kamenný dům“.

Konečně 1. října 1933 byl položen základní kámen ke stavbě české chaty na Lysé hoře, která byla kompletně dokončena a slavnostně otevřena v prosinci 1934 jako „Chata Klubu Českých turistů na Lysé hoře“. Obě chaty, jak českých, tak i německých turistů, byly jimi pronajímány za úplatu nájemcům a samostatně provozovány až do znárodnění po roce 1948. Pak byla chata českých turistů přejmenována na „Bezručovu chatu“, i když Petr Bezruč při svých výstupech vždy zavítal do kuchyně chaty německých turistů a chatě českých turistů se téměř vyhýbal. Toto dokumentují i jeho „veršovánkové“ zápisy v pamětních knihách Albrechtovy chaty. Po znárodnění obě chaty vytvořily jeden celek pod názvem Bezručova chata na Lysé hoře. V bývalé Albrechtově chatě restaurační provoz zanikl a stala se pouze ubytovnou. Ubytovna Kamenný dům již od skončení války připadla spojům a patří jim dodnes. Obě chaty však v sedmdesátých letech do základů vyhořely, německá v roce 1972 a česká v roce 1978, takže současný restaurační i ubytovací provoz na Lysé hoře je provizorním řešením, naprosto nedůstojným a neodpovídajícím tradici i významu nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd.

I po válce se však na Lysé hoře stavělo. V roce 1950 byla postavena lyžařská chata s velkým lyžařským vlekem, v roce 1954 byla postavena zděná budova Meteorologické stanice, v roce 1976 budova Horské služby a kolem roku 1980 byla dokončena stavba televizního vysílače. Před zahájením stavby vysílače byla vybudována asfaltová silnice z Mohelnice až na vrchol Lysé hory v celkové délce 8,5 km.

ZAČÁTKY METEOROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ

Dnem 15. července 1897 bylo zahájeno pravidelné denní měření některých meteorologických prvků, a to množství spadlých srážek, teploty vzduchu, výšky nově napadlého sněhu a výšky celkové sněhové pokrývky. Měření bylo prováděno v určených klimatologických termínech, tj. v 06.46, 13.46 a 20.46 hodin SEČ. Změřené údaje se zapisovaly do srážkoměrného výkazu „Rapport über die ordentlichen ombrometrischen und Temperatur-Beobachtungen“ a po ukončení měsíce se odesílaly do Opavy „An das k.k. hydrographische Bureau in Tropau“. Stanice Lysá hora měla přiděleno číslo „28“ a patřila do povodí řeky Odry (Flussgebiet Oder), země Slezské (Slesien). Prvním pozorovatelem se stal pan Jaroslav Winkler, „Restauratent“ z Albrechtovy chaty na Lysé hoře. Teploměr byl umístěn na západní straně chaty na stěně verandy pod plechovým krytem, srážkoměr asi 15 m před chatou směrem východním. V roce 1902 byl na stanici instalován ombrograf.

Pozorovatelé se střídali tak, jak se střídali nájemci nebo číšníci na Albrechtové chatě a tomu odpovídala i různá kvalita pozorování. Od listopadu 1918 se začaly výkazy odesílat na adresu Státního ústavu meteorologického v Praze a Lysá hora byla určena jako stanice III. řádu. Všechny poznámky ve výkazech se začaly psát jen česky. Od 1. ledna 1930 byl zaveden nový tiskopis měsíčního výkazu, průměrná měsíční teplota se začala počítat s přesností na 0.01 °C, denní průměrná teplota se však vůbec nevypočítávala.

V listopadu 1933 byla stanice doplněna přístroji a začala měřit i vlhkost vzduchu, sluneční svit, oblačnost, dohlednost, stav půdy a tlak vodní páry. Pravidelná měření byla prováděna třikrát denně v určených klimatologických termínech. Pří¬ stroje byly umístěny v meteorologické budce a změřené údaje se zapisovaly již do „velkého výkazu“. Po ukončení měsíce byly výkazy odesílány ústavu do Prahy, ale korespondence byla pouze v německém jazyce, neboť prý nájemce ani číšník neuměli vůbec česky. Každé ráno v 8 hodin podával pozorovatel na poštovní úřad do Frýdku podle dodaného klíče zašifrovanou zprávu o počasí. Pošta pak sama zajistila její předání do Prahy. Účelem těchto zpráv bylo zajišťování rychle se rozšiřující letecké dopravy, ale v roce 1939 jejich předávání úplně skončilo. Veškeré pozorování a měření bylo ukončeno 30. dubna 1940, na jeden měsíc obnoveno v lednu 1942 a pak až 23. srpna 1944, kdy začali pozorovat němečtí vojáci, obsluhující na Lysé hoře zesilovačku radiového spojení východ - západ. Výkazy byly česko-německé a byly posílány na adresu Ústředního meteorologického ústavu pro Čechy a Moravu v Praze. Dne 31. prosince 1944 však pozorování a měření definitivně skončilo, neboť se blížil konec války a němečtí vojáci měli úplně jiné starosti. Koncem května 1946 se na Lysou horu stěhovali vojáci naší armády, aby zde zřídili Leteckou meteorologickou stanici (LMS).

POVÁLEČNÁ POZOROVÁNÍ

Do 25. únoru 1947 se na LMS Lysá hora sice počasí pozorovalo, ale zprávy o počasí byly do ústředí předávány velmi nepravidelně. Tohoto dne v 07.00 hodin SEČ začalo první „řádné“ pozorování a předávání zpráv o počasí. Indikativ stanice byl 678. Zprávy se předávaly v době od 07 do 19 hodin. Při první ranní zprávě SYNOP se současně předávala i zpráva INTER o průběhu počasí v předešlém dni. Vojáci však měli ve služebně poměrně chladno, neboť v synoptickém deníku zapisovaná „teplota na tlak“ se pohybovala v rozmezí od 3.0 do 5.0 °C, 27. února 1947 v 07 hodin dokonce jen 1.8 °C. Od března 1947 se začaly zprávy předávat i v noci v tříhodinových intervalech. Během roku 1947 byla stanice vybavena samopisnými přístroji - termografem a hygrografem, od dubna 1948 se začalo s měřením výškového větru pilotováním pomocí teodolitu a meteorologických balonků.

Od 1. ledna 1949 používá LMS Lysá hora nově přidělený indikativ stanice - 787. V roce 1950 se uskutečnily změny ve způsobu šifrování zpráv SYNOP, v roce 1953 se tato zpráva předávala každou druhou hodinu. V květnu 1953 se vojáci přestěhovali ze srubu do Kamenného domu a na Lysé hoře začala výstavba zděné budovy meteorologické stanice. Dne 2. ledna 1954 v 07 hodin SEČ byla z Lysé hory předána poslední zpráva SYNOP, neboť činnost vojenské LMS byla ukončena. Inventář stanice byl protokolárně předán panu Kurečkovi, zaměstnanci spojů na Lysé hoře.

V roce 1954 byla dokončena stavba zděné budovy pro potřeby stanice, postavena meteorologická budka, umístěny přístroje a odstraňovány různé kolaudační závady. V tomto roce však již všechny odloučené meteorologické stanice přešly od vojáků k civilnímu Hydrometeorologickému ústavu v Praze a byly obsazovány profesionálními pozorovateli, kteří převážně svou teoretickou odbornost získali ve vojenských povětrnostních školách a kurzech a praxi na vojenských povětrnostních stanicích v době své prezenční služby. Vedoucím MS Lysá hora byl jmenován pan Karel Slezák, který předtím sloužil na letišti v Holešově, pozorovatelem byl pan Ladislav Hrtoň, který právě ukončil vojenskou prezenční službu. Dne 6. října 1954 v 07 hodin SEČ začalo v nové budově meteorologické stanice pravidelné měření a pozorování počasí a předávání zašifrovaných povětrnostních zpráv. Sloužilo se jen od 07 do 21 hodin. Vedoucí stanice pan Slezák v budově i s rodinou bydlel, pozorovateli k ubytování sloužila jen „svobodár­na“, dnešní kulturní místnost. Koncem září 1958 skončil pan Slezák se službou na Lysé hoře a i s rodinou se vystěhoval a od této doby všechny místnosti v budově stanice slouží jen ke služebním účelům. Stanice byla vybavena novými přístroji, jako např. anemografem, váhovým sněhoměrem aj. V roce 1966 byl počet zaměstnanců stanice rozšířen na čtyři a v roce 1968 na pět osob. Od 1. ledna 1969 byl na stanici zaveden ne­přetržitý 24hodinový provoz.

V roce 1977 byla provedena přístavba zděné garáže k budově stanice, dřevěná kůlna v rohu zahrady byla zlikvidová­na. V roce 1980 byla stanice vybavena novým nábytkem, v roce 1983 byla provedena výměna všech oken v celé budově. Stanice byla stále doplňována novými dokonalejšími přístro­ji k jednoduššímu i přesnějšímu měření meteorologických prvků. V roce 1986 byla provedena i rekonstrukce ústředního topení v budově stanice. V roce 1988 byla provedena výmě­na dřevěných meteorologických budek za laminátové. V led­nu 1990 skončilo předávání zpráv pomocí radiostanic a do provozu byl uveden dálnopis, čímž se předávání zpráv znač­ně zjednodušilo. V březnu 1991 byla stanice vybavena počí­tači i s tiskárnami, takže šifro vání i předávání zpráv se stalo naprosto jednoduchým úkonem, spojeným i s kontrolou správného zašifrování. I pořizování klimatologických výkazů se značně zrychlilo a usnadnilo, jejich vytisknutí pomocí tis­kárny úplně odstranilo velmi pracné dřívější vyplňování i počítání průměrů jednotlivých prvků. Od roku 1993 se k vytápění využívá elektrická energie.

ZÁVĚR

Dobře udržovaná budova meteorologické stanice na Lysé hoře je zárukou, že vydrží bez úhony nejméně dalších sto let kvalitního pozorování počasí na moderních přístrojích. V současné době je stanice obsazena vedoucím a čtyřmi pozorovateli.

Klimatologické charakteristiky z příspěvku zde nejsou uvedeny

Dušan Rodovský, MZ 1997/3, ročník 50, str. 82-87

STOLETÉ VÝROČÍ POZOROVÁNÍ NA LYSÉ HOŘE

K připomenutí zahájení pravidelných meteorologických pozorování před sto lety, dne 15. července 1897, byl na Lysé hoře uspořádán ve dnech 28. až 29. května 1997 krátký odborný seminář s exkurzí na meteorologickou stanici. Oslavy významného výročí této dlouhé řady horského meteorologického pozorování (bohužel i s několika přerušeními) byly ukončeny přátelským posezením účastníků, ke kterým patřili zástupci vedení ČHMÚ, SHMÚ, podniku Povodí Odry, pobočky ČHMÚ Ostrava, starostka obce Krásná, vedoucí stanic severomoravského kraje a pozvaní bývalí pracovníci MS Lysá hora.

Odborný seminář zahájil náměstek ředitele pro meteorologii a klimatologii RNDr. Marián Wolek. Po přivítacím úvodním projevu pak ředitel ústavu Ing. Ivan Obrusník, DrSc. předal třem bývalým dlouholetým pracovníkům stanice Ladislavu Hrtoňovi, Vladimíru Ondruchovi a Dušanu Rodovskému vyznamenání „Vzorný pozorovatel“ a zároveň poděkování za obětavou práci pro ústav s přáním zdraví a pohody na zaslouženém odpočinku.

Na semináři odeznělo celkem pět hlavních referátů, které se zabývaly vesměs historií vzniku a vývoje pozorování a prezentací výsledků zpracování klimatografických charakteristik Lysé hory a nejbližšího okolí. Účastníci semináře měli také možnost sledovat množství zajímavých charakteristik, grafů a čísel ve sborníku referátů „100 let meteorologických pozorování na Lysé hoře“, který ČHMÚ vydal k této slavnostní příležitosti.

Jan Strachota, MZ 1997/3, ročník 50, str. 87