You are here

50 let letecké meteorologické stanice a služby na letišti Praha-Ruzyně

PŮLSTOLETÍ ČINNOSTI LETECKÉ METEOROLOGICKÉ STANICE A LETECKÉ METEOROLOGICKÉ SLUŽBY NA LETIŠTI V PRAZE-RUZYNI

V roce 1987 si připomínáme padesátileté výročí leteckého meteorologického pracoviště na letišti Praha-Ruzyně, které ohraničuje přibližně dvě období vývoje letecké meteorologie u nás.

V prvním období, od roku 1924 do roku 1939, se letecká meteorologická služba jakožto nová meteorologická disciplína postupně od základu vytvářela. Jejím vybudováním byl po­věřen tehdejší Státní ústav meteorologický. V tomto období se postupně měnil způsob meteorologického zabezpečení letů, který byl zpočátku založen výhradně na pozorovaném, ak­tuálním počasí. Zaváděním norské frontologické metody do rozboru synoptických map, kódování zpráv, nové meteoro­logické dokumentace (známé „fišky") se pomalu přechází k předpovídání meteorologických prvků. Začíná se s kreslením prvních map pro letecké účely a s měřením výškového větru pomocí balónků. V roce 1937 dosahuje Československá po­větrnostní služba letecká, jak zněl tehdejší název, dobré evropské úrovně.

Na jaře roku 1937 je otevřeno nové mezinárodní letiště Praha-Ruzyně, které ve své době patřilo k nej modernějším ve světě. Dne 5. dubna 1937 z tohoto letiště startuje první letadlo. Povětrnostní služba letecká se však přemístila na nové letiště již 23. února 1937 a měla v té době 34 pracovníků, z toho 7 meteorologů s vysokoškolským vzděláním. Letecká meteorologická stanice byla umístěná přímo na řídící věži letiště a ostatní personál měl na svou dobu velkoryse řešené prostory v prvém patře hlavní budovy.

Toto první období bylo násilné přerušeno v roce 1939 oku­pací ČSR a dnem 2. září 1939 byla služba nucena opustit letiště a na dlouhých šest let se odmlčet. Již koncem války se ve Státním ústavu meteorologickém, který od konce roku 1939 sídlil v současné budově na Smíchově, konaly tajné porady úzkého okruhu pracovníků, kde se připravovala ob­nova služby. Válečné období si vyžádalo oběti mezi pracovníky služby, jejichž jména jsou zvěčněna na památníku před praž­ským letištěm.

Během května 1945 byla s odpovědnými orgány projednána nezbytná opatření a nejbližší kroky a koncem května skupina 27 pracovníků zahájila první akce k obnovení provozu. Dne 24. května 1945 byla nakreslena první pokusná mapa. Letecká meteorologická služba se v tomto období obnovy a konsolidace postupně snaží dohnat zameškané, aby bylo možno udržet krok s vývojem ve světě. Po počátečním, nejtěžším období přicházejí další pracovníci a především první absolventi me­teorologie Univerzity Karlovy. Postupně se začíná projevovat vliv mezinárodních organizací, překládají se základní doku­menty a provoz služby se upravuje v souladu s nimi. Na letišti v Praze je také vybudována sondážní stanice.

V průběhu dalších let, v návaznosti na prudký rozvoj letecké techniky spojený zvláště s uváděním tryskových a proudo-vrtulových letadel do provozu koncem 50. a během 60. let, se zvyšují i nároky na poskytované služby, mimo jiné přede­vším s přesunem letových hladin do stále větších výšek. Zásadním způsobem se mění staré „fišky", zavádějí se po­stupně mapy význačného počasí doplněné předpovědí výškového větru a teploty a předpověďmi meteorologických pod­mínek na letištích. Kromě předpovědní služby se zavádí i služba výstražná. V průběhu poválečných let se měnila organizační struktura, v roce 1959 se oddělila služba synoptická a na letišti zůstala pouze letecká meteorologická služba, která se v roce 1968 přestěhovala do objektu na novém letišti Praha-Ruzyně. Také letecká meteorologická stanice se na jaře 1957 přestěhovala z řídící věže na hangár C, kde však její umístění nebylo vyhovující. K poslednímu přemístění stanice došlo v roce 1976, kdy se stanice přestěhovala do nové vlastní budovy u dráhového systému letiště.

I během 60. a 70. let dochází k dalšímu rozvoji služby, mění se nebo se upravuje a rozšiřuje náplň a rozsah činností služby, v souladu s mezinárodními předpisy ICAO a WMO. Zavádí se např. měření dráhové dohlednosti apod. Služba je postupně vybavována novou, moderní meteorologickou technikou. Vý­razný rozvoj v meteorologické technice je zaznamenán v 70. a zejména v 80. letech. Významným pomocníkem se stávají informace z meteorologických radarů, přístroje pro příjem družicových snímků, první přístroje pro objektivní měření dráhové dohlednosti apod. V roce 1983 dochází zatím k nejvýraznější změně v technickém vybavení stanice. Začala in­stalace a v roce 1984 i provoz automatizovaného systému pro monitoring a hlášení počasí na letišti Praha (AMS IVR--MET Marconi), který v současné době plní své funkce i v pod­mínkách provozních minim II. kategorie ICAO. Činnosti a funkce pracovišť letecké meteorologie se od 70. let řídí zá­kladním dokumentem — předpisem L-3 Meteorologie.

Radikální zdokonalení poskytovaných meteorologických informací pro zabezpečení civilního letectví je vázáno pře­devším na plné využívání produktů Světového oblastního předpovědního systému ICAO, což je základním budoucím úkolem pro pracoviště letecké meteorologie na letišti Praha. Aby bylo možno tyto úkoly plnit podle ustanovení předpisu L-3 a závazků k mezinárodním organizacím ICAO a WMO, je třeba zásadně změnit technologii přípravy meteorologic­kých podkladů.

V několika příštích letech by měl být na letišti Praha realizován automatizovaný systém přípravy podkladů a tele­komunikací. Jeho činnosti lze rozdělit na rutinní (kreslen základních synoptických podkladů různých druhů, příprava letové dokumentace výlučně z dat Světového oblastního před­povědního systému ICAO, rozšiřování dat a informací po letišti apod.) a nepravidelné, které budou zahrnovat netypické výpočty z oblasti vědeckovýzkumné činnosti pro leteckou meteorologii. Je však třeba připomenout, že jen urychlená realizace tohoto automatizovaného systému může umožnit, aby meteorologická služebna Praha mohla v budoucnu vše­chny nároky a požadavky včas realizovat a především plnit v co možná nejširším rozsahu. Ke zvýšení bezpečnosti letů v okolí velkých letišť se předpokládá vybavení letiště sodarem pro detekci zvláště nebezpečných střihů větru v nízkých hla­dinách. Lze tedy konstatovat, že automatizace pozorovacích systémů (v současnosti již v provozu), zavádění vyšších rych­lostí přenosů, využití počítačů pro ukládání, rozšiřování a pre­zentaci operačních meteorologických dat umožní plnit po­žadavek rychlého a spolehlivého poskytování aktuálních a předpovídaných meteorologických informací za nutného předpokladu odpovídající úrovně personálu.

Při příležitosti tohoto významného výročí uspořádal Český hydrometeorologický ústav dne 24. února 1987 na letišti Praha-Ruzyně slavnostní zasedání spojené s odborným semi­nářem. Kromě delegace ČHMÚ vedené ředitelem ing. V. Rich­terem se zasedání zúčastnili zástupci federálního ministerstva dopravy, MLVH ČSR. SHMÚ, ČSLA, matematicko-fyzikální fakulty UK, spolupracujících organizací na letišti Praha-Ruzyně a další hosté včetně bývalých dlouholetých pracov­níků letecké meteorologické služby.

Slavnostní zasedání zahájil ing. V. Richter. Charakterizoval základní úkoly letecké meteorologie, její postavení v rámci ČHMÚ a pozdravil všechny přítomné. Za onemocnělého A. Dřevikovského, jednoho z nestorů československé letecké meteorologie, přednesl L. Soukup referát Historie meteorolo­gického pracoviště na letišti v Praze-Ruzyni. Po zdravicích, se kterými vystoupili zástupci zúčastněných partnerských or­ganizací, přečetl S. Černava pozdravný dopis bývalého ředitele Hydrometeorologického ústavu J. Zítka.

V úvodním referátu odborného semináře se A. Papež zabýval současným stavem a předpokládaným rozvojem meteorolo­gického pracoviště na letišti Praha-Ruzyně a M. Nedelka seznámil s některými novými informacemi z historie letecké meteorologie na Slovensku. S referátem Meteorologické a pro­vozně meteorologické charakteristiky letiště Praha-Ruzyně vystoupil Z. Novák. V závěrečném referátu se B. Techlovský zabýval problematikou meteorologických pozorování, měření a informací poskytovaných pracovištím řízení letového provozu, Československým aeroliniím a dalším uživatelům. V diskusi zvláště zaujalo vystoupení E. Veselého, ve kterém zavzpomínal na své začátky u Povětrnostní služby letecké.

Součástí oslav byla i prohlídka letecké meteorologické sta­nice a dalších pracovišť na letišti doprovázená odborným výkladem. Večer bylo uspořádáno ještě přátelské společenské setkání účastníků a hostů.

Co lze říci na závěr? Snad nejvhodnější bude ocitovat závěr vzpomínek prof. A. Dřevikovského.

„Uplynulé období mělo řadu bouřlivých a převratných úseků. Ale ani dnešní dobu nemůžeme bohužel pokládat za klidnou. Je tu znovu nebezpečí války, mnohem strašnější než byla předešlá. Co vám tedy přát do budoucna? Aby se ne­opakoval počátek minulého období poznamenaný ničivou vál­kou, abyste nemuseli znovu v těžkých podmínkách budovat svoji službu od začátku, ale abyste dále na stále vyšší úrovni mohli rozvíjet to, co vzniklo za posledních 50 let."

Ladislav Soukup, MZ 1987/3, ročník 40, str. 91-93